Největší z hoteliérů

Nesmírně bohatý, sebevědomý a poněkud arogantní Američan dorazil na italský ostrov Ischia. Při pohledu na útulný hotel s úšklebkem řekl úslužnému majiteli, že to není žádný Hilton. "Děkuji za kompliment," zdvořile odpověděl starší Ital. Tato scéna ze slavného filmu Nebožtíci přejí lásce (v originále Avanti!) je sice pravděpodobně smyšlená, výborně však ilustruje vztah lidí k hotelům Hilton: Někteří je bezmezně obdivují, jiní jimi pohrdají, ale skoro všichni je znají. Svému zakladateli přinesla síť luxusních hotelů nesmírné bohatství. Většinu majetku sice věnoval na charitu, i tak jsou však jeho potomci miliardáři.

Conrad Nicholson Hilton se narodil o Vánocích roku 1887. Stalo se tak ve městě San Antonio na jihozápadě USA, na někdejším mexickém území, které Spojené státy anektovaly v roce 1848. Otec Augustus Halvorsen Hilton pocházel z Norska, matka Marie rozená Laufersweilerová byla Američankou německého původu. Rodiče vedli svých osm dětí k víře v Boha a k víře v podnikání. Zvláště matka byla hluboce věřící katolička a své potomky učila, že musejí pravidelně chodit do kostela, neboť pomoc a útěchu v nouzi jim poskytne jedině Všemohoucí. K němu se tedy Conrad upínal ve svých modlitbách, kdykoli na něj dolehlo nějaké trápení, ať už šlo o úhyn milovaného poníka v dětství, či o těžké finanční ztráty v době velké krize. Otci zase patřil prosperující obchod se smíšeným zbožím a ubytovna. Conrad mu byl od svých školních let k ruce, takže velmi záhy získal obchodní zkušenosti a praktické dovednosti, díky nimž později vybudoval největší světové hotelové impérium.

Dobrovolníkem ve válce

Do svých jedenadvaceti let Conrad Hilton studoval a zároveň vypomáhal otci, pak se začal věnovat práci v rodinné firmě naplno. Nejprve se pustil do svých úkolů s velkým elánem, postupně mu však stále více vadilo, že pořád zůstává v tatínkově stínu a nemůže činit žádná samostatná rozhodnutí, neboť konečné slovo ve všech důležitějších otázkách měla vždy hlava rodiny.

"Bylo mi 23 let. Vlastně jsem měl za sebou 11 let práce. Stal jsem se partnerem společnosti ve městě, v němž jsem se narodil. Jenže to byl podnik mého otce: A. H. Hilton a syn. ,A. H. Hilton a stín?' stále se ve mně ozýval tichý hlásek. Dospěl jsem k názoru, že je na čase začít snít svůj vlastní sen," vysvětloval později své rozhodnutí osamostatnit se v autobiografii nazvané Buď mým hostem (Be My Guest).

Spojené státy, které absorbovaly příliv vystěhovalců z Evropy a výrazně bohatly, byly na počátku minulého století zemí neomezených možností - tedy alespoň pro odvážné, dobře vychované a relativně zámožné bílé muže. Mladý Conrad Hilton byl zvolen za Republikánskou stranu do prvního zákonodárného sboru státu Nové Mexiko a záhy si založil vlastní banku.

Pak ale vypukla první světová válka. Američanů v oblastech, jichž se Spojené státy na úkor Mexika zmocnily relativně nedávno, se tento zprvu vzdálený konflikt dotýkal mnohem silněji než většiny ostatních obyvatel USA. Německé císařství se totiž snažilo naklonit si ponížené a uražené Mexiko slibem, že bude-li podporovat ústřední mocnosti, mohlo by získat svá ztracená území zpět. Vzhledem k tomu, jak se Američané chovali na dobytém teritoriu k Mexičanům, nemohli si dělat iluze, jak by se v případě revanše chovali Mexičané k nim. Hilton proto v roce 1917 podporoval vstup USA do války proti Německu. Dokonce prodal svoji banku a dobrovolně se přihlásil do armády. Jako příslušník proviantní jednotky pak odjel do Francie a za oceánem strávil zhruba tři roky. Svým způsobem tak dostal možnost poznat svět, v Evropě jej však v roce 1919 zastihla zpráva, že jeho otec zemřel při dopravní nehodě. Vrátil se tedy do Ameriky.

Snil o bance, koupil hotel

Doma se však dlouho nezdržel. Nechtěl totiž pokračovat v nějakém malém podnikání, toužil rozjet opravdu velký byznys. Podmínky pro zbohatnutí byly lepší v Texasu, kde se prudce rozvíjela těžba ropy, jež z těžařů dělala milionáře. To se někdejšímu bankéři jevilo jako ideální příležitost, aby se vrátil ke své původní profesi. Hledal tedy nějakou vhodnou banku, kterou by koupil, až dorazil do Ciska. Toto město obklopovala naleziště ropy a obyvatelé bohatli, jenže tamní banka, o které Hilton snil, už kvůli tomu byla příliš drahá.

Vidina, že se opět stane úspěšným bankéřem, se tedy rozplývala. K jeho špatné náladě přispěla i skutečnost, že nemohl najít místo k přespání. Vestibul hotelu Mobley byl přeplněn dělníky z ropných polí, kteří čekali na lůžko. Majitel totiž pronajímal svých 40 pokojů na tři osmihodinové směny. Když si Hilton uvědomil, co se vlastně děje, ospalost z něho rázem spadla. Napadlo ho totiž, že nezbohatne jako bankéř, ale jako hoteliér. Za několik dnů se mu podařilo majitele přesvědčit, aby mu svůj podnik prodal. Cena za hotel, který byl podle samotného Hiltona "křížencem laciné noclehárny a zlatonosného dolu", činila 40 tisíc dolarů, což bylo podstatně méně, než by musel zaplatit za banku. Investované peníze se do roka vrátily. Conrad Hilton si tedy začal pořizovat další hotely, přičemž se již zaměřil na vyšší kategorii. V roce 1925 byl otevřen Dallas Hilton - první hotel, v jehož názvu se objevilo podnikatelovo příjmení. Následovaly například Abilene Hilton, Waco Hilton a El Paso Hilton.

Tři svatby a dva rozvody

V roce 1925 se Hilton také oženil. Jeho první manželkou byla Mary Adelaide Barronová, s níž měl tři syny (Conrada mladšího, Williama Barrona a Erika Michaela). Manželství skončilo rozvodem v roce 1934. V té době prožívalo Hiltonovo podnikání těžké období. Přišel o několik hotelů a zdálo se, že skončí jako bankrotář. Hoteliér sám později tvrdil, že ho zachránila víra v Boha. "Nejlepší investicí je modlitba," soudil. Jiný názor ovšem říká, že odvrátit krach mu pomohly konexe v politických a bankovních kruzích.

V každém případě ho podpořili někteří dodavatelé, kteří netrvali na bezodkladném proplacení faktur, a dokonce mu byli nadále ochotni dodávat na úvěr, protože doufali, že Hilton své potíže zvládne a jeho byznys se opět rozjede. K čemuž skutečně došlo. V druhé polovině 30. let se Hiltonovi, jemuž zůstalo osm hotelů, podařilo splatit hrozivé staré dluhy a jeho byznys opět vzkvétal. Od roku 1938 začal kupovat hotely i ve vzdálenějších oblastech USA.

V roce 1942 se podnikatel podruhé oženil, vzal si herečku zvanou Zsa Zsa Gaborová. Měli spolu jednu dceru. Manželství bylo rozvedeno v roce 1946. Mnoho let po podnikatelově smrti ho někdejší skandální umělkyně nařkla, že ji znásilnil. Tato sedmkrát vdaná diva zároveň prohlásila, že sama udržovala poměr s Conradem Hiltonem juniorem, pozdějším manželem slavné herečky Elizabeth Taylorové.

Proti utrpení, neštěstí a bídě

Během druhé světové války založil majitel hotelového impéria dobročinnou nadaci, které odkázal většinu svého majetku. "Boží zákon nás zavazuje zmírňovat utrpení, neštěstí a bídu," vysvětlil. Vítězství ve druhé světové válce přineslo Spojeným státům vlnu nebývalé hospodářské prosperity. Výborně se dařilo i Hiltonovým hotelům. Ty byly do roku 1946 spravovány jednotlivě, pak je ale Hilton spojil do Hilton Hotels Corporation, první hotelové společnosti kotované na burze v New Yorku. Stal se jejím prezidentem a v roce 1949 pod ni připojil přepychový newyorský hotel Waldorf Astoria, po němž již dlouho toužil. Jeho fotografii nosil v náprsní tašce a vystavoval v kanceláři. Získal také tehdy největší hotel na světě, který stál v Chicagu. Následovala expanze do zahraničí - Španělska, Turecka, Mexika, Egypta, Itálie a mnoha dalších zemí.

V roce 1966 Conrad Hilton své místo opustil. Funkci přenechal druhorozenému synovi Williamu Barronovi, jenž byl viceprezidentem již od poloviny 50. let. Pod jeho vedením firma, která na konci 60. let čítala zhruba 50 hotelů v zahraničí a 180 v USA, pokračovala v prudké expanzi.

Zakladatel firmy se potřetí oženil v roce 1976. O tři roky později zemřel ve věku 91 let. Jeho syn William Barron se dlouho soudil s dobročinnou nadací o dědictví (spor uzavřela dohoda v roce 1989), nakonec však oznámil, že také on jí odkáže podstatnou část svého majetku - čímž poněkud zaskočil svoji vnučku, celebritu Paris Hiltonovou.

Investoři za cizí peníze

Chudí však Hiltonovi určitě nebudou. V roce 2007 totiž hotely převzala společnost Blackstone Group, která za ně zaplatila téměř 27 miliard dolarů, přičemž samotnému Barronu Hiltonovi tento obchod vynesl 800 milionů dolarů. Nového majitele tehdy získalo téměř 3000 hotelů nesoucích některou z Hiltonových značek (kromě klasické Hilton jde například o Waldorf Astoria, Conrad, Home2Suites nebo Hilton Garden).

Koupě sítě Hilton Worldwide patří k historicky největším případům odkupu společnosti uskutečněným soukromými investory za vypůjčené peníze. Jenže záhy přišla globální finanční krize. Hotelová firma, jejíž akcie byly staženy z burzy, prožívala komplikovanou dobu. Samotné slovo Hilton však neztratilo na lesku a firma obtížné časy přečkala. Na konci roku 2013 se Hilton Worldwide vrátila na akciový trh. Společnost chtěla výnos z vydaných akcií použít hlavně na splácení dluhu a očekávala, že získá něco přes miliardu dolarů. Ve skutečnosti pak získala více než 2,3 miliardy dolarů.

Letošní rok přitom zatím vypadá ještě lépe než loňský. Společnost Hilton Worldwide zvýšila v prvním čtvrtletí čistý zisk na 123 milionů dolarů (ve srovnatelném loňském období to bylo 34 milionů dolarů). Největší světový hotelový konglomerát těží zvláště z oživování hospodářství Spojených států, díky němuž roste zájem o služební cesty i turistiku, což umožňuje zvyšovat ceny za ubytování. Řetězec má nyní více než 4000 hotelů a nabízí zhruba 700 tisíc pokojů. V Praze fungují dva hotely Hilton.

Petr Korbel

- Největší hotelový řetězec světa.
- Působí ve zhruba stovce zemí.
- Má více než 4000 hotelů a nabízí zhruba 700 tisíc pokojů.
- Původní společnost Hilton vznikla v roce 1919.
- Tržby současné Hilton Worldwide činily v letošním prvním čtvrtletí 2,4 miliardy dolarů.
- Čistý zisk za první tři měsíce činil 123 milionů dolarů.

Nejlepší investicí je modlitba.

Conrad Hilton

4 procenta
O tolik meziročně vzrostly tržby Hilton Worldwide v letošním prvním čtvrtletí.

Conrad Nicholson Hilton se k Bohu upínal, kdykoli na něj dolehlo nějaké trápení, ať už šlo o úhyn milovaného poníka v dětství či o těžké finanční ztráty v době velké krize.

Společnost Hilton provozuje v Praze dva hotely. Na fotografii je hotel Hilton Prague, který byl do světového řetězce Hilton převeden v roce 1995. Výstavba hotelu, který se původně jmenoval Atrium, započala v roce 1989. Šlo o jeden z prvních projektů se zahraniční účastí v tehdejším Československu.

Foto: Archiv, Profimedia.cz, Wikipedia