Režíroval však také Honzíka na útěku (Johnny on the Run) z roku 1953, příběh o polském sirotku, který se snaží vrátit do rodné země, aby nakonec nalezl štěstí v idylickém dětském domově v pohádkově krásném Skotsku.
Při příležitosti Dne dětí stojí za zmínku, že u nás skoro neznámá britská Dětská filmová nadace (Children's Film Foundation - CFF) poslala v letech 1951 až 1985 do kin zhruba 200 podobných snímků. Lewis Gilbert nebyl výjimkou. Tyto filmy často natáčeli ti nejlepší z britských tvůrců. Například Michael Powell a Emeric Pressburger, jejichž díla ze 40. a 50. let získala řadu prestižních cen včetně Oskarů, se naposledy sešli v roce 1972 při natáčení absurdní komedie Chlapec, který zežloutl (The Boy Who Turned Yellow).
The Boy Who Turned Yellow (1972) - extract
U zrodu CFF stál podnikatel Arthur Rank, majitel největší sítě biografů. V Británii existovala tradice sobotních dopoledních představení pro školáky a Rank potřeboval program pro stovky svých kin. V poválečné době navíc vzrostla delikvence mládeže a za jednu z příčin bývaly označovány americké filmy. Produkce CFF jim měla činit protiváhu. Financování bylo zajištěno z fondu, do kterého plynul příspěvek z každé prodané vstupenky na jakékoli představení. Systém byl zrušen v polovině 80. let, což znamenalo faktický konec CFF.
Většinu filmů z produkce CFF během posledních dvaceti let nikdo neviděl. Nedávno je ale Britský filmový institut (BFI) začal vydávat na DVD a mnozí diváci žasnou. Rozpočty filmů CFF byly totiž velice omezené, tvůrci neměli na ateliéry ani na to, aby vše dokonale naaranžovali. Točili tedy v exteriérech a realitu zachytili nezvykle věrně. Například ve filmu Parta sběračů (The Salvage Gang) tlačí čtyři kamarádi železnou postel přes celý Londýn roku 1958 a mnohé dnešní Angličany šokuje, jak rozsáhlé a téměř všudypřítomné byly ještě stopy po bombardování. To v dobovém „velkém umění“ vidět není.
The Salvage Gang (1958) - extract
Český divák si zase může všimnout, že vnějšímu vzhledu Velké Británie výrazně pomohl vstup do Evropského hospodářského společenství. Mnohé filmy CFF totiž téměř dokumentárně zachycují svět nádraží, průmyslových oblastí, malých letišť, podzemní dráhy a škol, a ještě v polovině sedmdesátých let se tyto objekty podobají mnohem více socialistickému Československu než třeba vzorně uklizenému západnímu Německu.
BFF vydává tyto filmy po trojicích. Díla na jednom DVD mají nějaké společné téma (například Londýn, sport, útěky a podobně), ale vznikala v různých dobách. Kolekce bezděky ukazuje, jak instituce roste, dosahuje vrcholu, bojuje a zaniká. Filmy z počátku padesátých let oplývají patosem, jemuž se dnes může leckdo posmívat, a také humor bývá místy až příliš prostý, ale jinak jde o slušné řemeslo. V následujícím období zažívala CFF idylickou dobu, diváků bylo dost a kvalita vyrovnaná. Zlom přišel počátkem 70. let. Tehdy televize nasadila na sobotní dopoledne obdobná pásma, jako nabízela kina, a CFF začalo téct do bot. Ještě ale platilo, že když se hlavní film povede, zájem diváků vzroste. Patrně nejlepší snímky pocházejí tedy právě z tohoto období. Na samém konci pak lze pozorovat známky úpadku.
Klasické filmy CFF jsou dětské detektivky s komediálními prvky. Zásadou CFF bylo málo slov, hodně akce, naprostá cudnost a důraz na fair-play. Od počátku 70. let nabývají žánry na pestrosti, častěji se objevuje sci-fi či horor, a jeden z posledních filmů Terry na plotě (Terry on the Fence) přechází do psychologického dramatu, přičemž „nastavuje zrcadlo“ opravdové kriminalitě, rasismu a sociálním problémům.
Jenže CFF se vždy mnohem přirozeněji pohybovala ve vodách čistého dobrodružství. Například ve filmu Gliterball ztroskotá na naší planetě mimozemšťan a spřátelí se s dětmi, které ho chrání. Pokud námět i některé scény někomu nápadně připomínají Spielbergův film E.T. Mimozemšťan, není to chyba CFF, protože Gliterball vznikl o několik let dříve. Jenže E.T. je velkofilm, zatímco na dílech CFF bývá šetření jasně patrné.
Night Ferry (1976) - extract
Nicméně v době, kdy ještě byla sobotní dopolední představení narvaná, si CFF několikrát pomohla i dovozem. Nejpočetnější skupinu přitom tvoří české filmy: Dobrodružství na Zlaté zátoce běželo pod názvem Big Fish, film podle Škvoreckého povídky Táňa a dva pistolníci se anglicky jmenoval The Brno Trial. Pamětníci ale tvrdí, že velký úspěch to nemělo, protože kopie postrádaly plnohodnotný dabing – ten nahrazoval komentář přes české dialogy.
Pro Brity je pochopitelně zajímavé spíše to, co dnes dělají představitelé hlavních rolí jejich filmů. Mnozí se stali filmovými a televizními hvězdami (například Michael Crawford, Gary Kemp, John Moulder Brown či Richard O'Sullivan), ze Sophie Nevilleové vyrostla spisovatelka a producentka, Gary Simmons je hudebník, a tak dále.
Samotný Arthur Rank je u nás známý spíše z firmy Rank-Xerox, případně jako zakladatel největších anglických filmových ateliérů Pinewood.

Rankovým aktivitám a jeho filmům pro dospělé se věnuje článek „Naučil svět xeroxovat“ v aktuálním čísle týdeníku Ekonom. Přečíst si ho můžete i na iPadu a iPhonu, tabletu Samsung a dalších zařízeních se systémem Android.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr Korbel




