To se o vztahu Čechů k Evropské unii a vlastně k demokratickým volbám jako celku bohužel říct nedá. Stačí se podívat na statistiku všech voleb, které se v Česku od roku 1990 odehrávaly.

Zatímco na počátku byla volební účast v parlamentních volbách více než devadesátiprocentní, vloni nepřekročila šedesát procent. V roce 2012 se k druhému kolu senátních voleb obtěžovalo hlasovat rovných 520 516 lidí. Průměrná sledovanost zápasů českých hokejistů ve skupině (a nebyla to hezká podívaná) byla zhruba o tři sta tisíc vyšší.

Letos v lednu v doplňovacích volbách do Senátu na Zlínsku stačilo k postu senátora Patriku Kunčarovi z KDU-ČSL ke zvolení pouhých 10 161 hlasů. To už je opravdu na úrovni „přemluv bábu, dědka, mámu, tátu a pár známých“...
A zhruba tak je to i u právě skončivších eurovoleb. Třeba takovému eurobijci Petru Machovi a jeho Svobodným stačilo k místu europoslance necelých 80 tisíc hlasů. Voličů na seznamu je v Česku 8 395 132.

Česká účast je 18,2 % - rekordně nízká, hned po Slovensku nejnižší v celé unii. Poněkud paradoxní ve chvíli, kdy se tu Evropské unii vyčítá demokratický deficit. Na jedné straně je nezájem Čechů o daleký a odtažitý Brusel, na straně druhé neschopnost politiků, ale možná i nás novinářů, najít témata, která lidi zaujmou a na nichž pochopí, proč je důležité se o dění v Evropě zajímat. A nemáme tím na mysli zrovna to, aby politici v rámci kampaně místo koblih lidem rozdávali třeba pomazánkové máslo...

 

Trend nezájmu o věci veřejné, respektive rezignaci na snahu se jakkoli angažovat, se potvrzuje s každými volbami. Snad s výjimkou vyhrocené a voličsky až primitivně snadno uchopitelné přímé prezidentské volby.
Pomohlo by něčemu, kdyby byla volební účast povinná? Za první republiky to tak bylo. Ale tehdy - zjednodušeně řečeno - šlo především o snahu přimět lidi uvyklé životu v monarchii jít demokraticky volit, aby se moci nemohly kvůli nízké volební účasti snadno chopit nepředvídatelné živly.

Dnes by takové opatření vedlo spíše ke švejkování a nárůstu protestních hlasů, tedy spíše k podpoře oněch živlů. Takže co s tím? Kombinace neochoty lidí účastnit se politického života, omezené členské základny politických stran, nárůstu populismu a nízké volební účasti namíchává potenciálně dost nebezpečný koktejl. Lhostejnost vede k tomu, že demokracie už nemusí být vláda většiny, ale dobře zmanipulované menšiny.

S nějakými nápady by teď mohli přispěchat psychologové či behaviorální ekonomové. Dobrovolná účast nefunguje. Povinná účast s hrozbou pout? Asi víc škody než užitku... Možná by tedy pomohla motivace pozitivní. Co třeba variace na státní účtenkovou loterii? Útržek hlasovacího lístku jako slevový kupón? Nebo by se mohlo místo ve školách a na radnicích volit v supermarketech.

Související
Zobrazit