Muž, jenž dal autům svíčky a světla

Původní automobily, které se vyráběly na počátku minulého století, byly značně nepohodlné. Už jen nastartování klikou vyžadovalo silné svaly a kvůli zpětnému rázu často končilo zraněním. Jízda v noci znamenala dobrodružství, protože osvětlení zajišťovaly sotva blikající acetylénové lampičky. V zimě cestující mrzli. Zásadní změnu přinesly až výrobky Roberta Bosche. Ten dal autům moderní zapalování, startér, elektrická světla, topení a další prvky. Jeho podnik se stal prvním velkým dodavatelem automobilových dílů.

Robert Bosch se narodil v roce 1861 v jihoněmeckém Albecku u Ulmu. Byl jedenáctým z dvanácti dětí zámožného a sečtělého sedláka. Absolvoval střední technickou školu a vyučil se jemným mechanikem. Nejprve pracoval pro různé firmy v Kolíně nad Rýnem a Stuttgartu. Po vojně navštěvoval stuttgartskou polytechniku. Pak odjel do USA, kde působil v továrně Edison Machine Works. V roce 1885 následovala praxe v britské pobočce společnosti Siemens. Potom se vrátil do Německa a ve Stuttgartu založil vlastní firmu. Jako kapitál mu posloužilo dědictví po otci ve výši 10 tisíc marek.

Dva pracovníci jeho dílny se zpočátku zabývali konstrukcí a zapojováním elektrických zařízení všeho druhu, včetně telefonů. Firma byla nejprve ztrátová, takže záhy spotřebovala svůj kapitál. Nad vodou se udržela jen díky úvěrům, za něž se zaručili příbuzní. Devět let trvalo, než Robert Bosch splatil dluhy z počátku podnikání, ale nakonec se ukázalo, že sázka na elektřinu byla správným rozhodnutím. Podnik totiž těžil z elektrifikace města Stuttgart.

Elektrické zapalování

Klíčem k dlouhodobému úspěchu se ovšem stalo až magnetoelektrické zapalování. V roce 1887 se na dílnu Roberta Bosche obrátil zákazník, který měl spalovací motor od firmy Deutz a potřeboval nový zapalovač. Talentovaný a přemýšlivý Robert Bosch v jeho konstrukci provedl několik změn, a tento výrobek ho posléze dostal na výsluní. Vylepšený magnetoelektrický zapalovač se totiž dal použít nejen ve stacionárních motorech, jaké vyráběla společnost Deutz, ale také ve vysokootáčkových pro automobily. Všechny ostatní tehdejší systémy, jak zapalovat palivovou směs, byly přitom nespolehlivé a nebezpečné.

Bosch svůj výrobek prezentoval na berlínské "První výstavě motorových vozidel" v roce 1898. Tam se objevil první velký zákazník. Byl to Gottlieb Daimler, jeden z otců automobilismu, zakladatel a šéf největší světové továrny na automobilové motory. Dalšího zásadního zdokonalení svého výrobku dosáhl Robert Bosch v roce 1902, kdy ho vybavil zapalovací svíčkou. Konstrukce zapalovacího systému tak umožňovala, že ho mohl využít téměř každý spalovací motor, a díky výměnným svíčkám (obdobným, jako používáme dodnes) se prodloužila životnost. Nikdo jiný zapalování srovnatelných kvalit nenabízel, takže Bosch získal prakticky monopolní postavení. Zákazníků přitom valem přibývalo, protože na přelomu předminulého a minulého století rostly firmy, které vyráběly motocykly a auta, jako houby po dešti. Zapalování od Bosche měl například i kopřivnický NW Präsident z roku 1898.

Zatímco v roce 1900 zaměstnával Robert Bosch jen 45 pracovníků, o sedm let později jich už bylo tisíc. O práci v jeho firmě byl díky dobrým výdělkům velký zájem a dělníci si místa vážili. "Neplatím zaměstnance dobře, protože jsem bohatý. Jsem bohatý, protože je dobře platím," tvrdil podnikatel, který v roce 1906 zavedl ve svých továrnách tehdy nezvyklou osmihodinovou pracovní dobu. Soudil totiž, že jen dostatečně odpočinutí pracovníci jsou schopni udržovat stálou kvalitu. "Raději ztratit peníze než důvěru zákazníka," vysvětloval Bosch. A jeho výrobky si díky vysoké spolehlivosti razily cestu světem.

Startér, houkačka, stěrače

Robert Bosch uzavřel už v roce 1898 dohodu s britským podnikatelem Frederickem Simmsem a s jeho pomocí otevřel pobočku v Anglii. Následovala Francie, další evropské státy, USA, Jižní Afrika, Austrálie, Argentina, Čína a Japonsko. Firma se přestala zabývat elektrickými instalacemi a věnovala se výhradně zapalovacím systémům pro benzinové motory. Do roku 1915 jich vyrobila na dva miliony. Před vypuknutím první světové války vyvážela 88 procent produkce a ve svém oboru pokrývala více než 90 procent světového trhu.

Nicméně Robert Bosch si uvědomoval, že společnost nemůže být věčně závislá na jediném výrobku. V roce 1913 přišel s dalším převratným produktem: světelným systémem pro auta. Toto zařízení se skládalo z generátoru, baterie, regulátoru a reflektorů. Díky firmě Bosch tak konečně mohla auta začít bezpečně jezdit i v noci. Systém zároveň položil funkční základ celé palubní elektroinstalace motorových vozidel. Bosch tedy přidal elektrický startér, houkačku, stěrače a směrovky. Díky hromadné výrobě těchto prvků se z automobilu mohl stát pohodlný dopravní prostředek pro každodenní používání. K těmto výrobkům nabídla firma ještě topení.

První světová válka sice znamenala ztrátu řady významných trhů a zahraničních závodů, německým továrnám však přinesla příval domácích objednávek. Zisk ze zbrojních kontraktů Bosch věnoval na charitu.

Z důsledků první světové války se podnik zotavil na počátku 20. let. Již v roce 1925 byla síť zahraničních prodejních poboček větší než před válkou. Obchodní zastoupení vzniklo rovněž v Praze na Letné.

První elektrická vrtačka

V polovině 20. let se Robert Bosch začal stahovat z každodenního řízení. Ve věku 65 let z vedení podniku odstoupil. Jeho rozhodnutí bylo zřejmě způsobeno také tím, že evropský automobilový průmysl zrovna procházel těžkou dobou. Firmě klesaly zakázky a musela propouštět.

Novým generálním ředitelem se stal Hans Walz. Ten nechtěl být vydán na milost a nemilost automobilkám, takže společnost začala vyrábět například elektrické nářadí, chladničky pro domácnost a zařízení pro první televizní studia. Firma dále převzala výrobce kotlů Junkers, dodavatele filmových projektorů Bauer či producenta rozhlasových přijímačů Ideal (později Blaupunkt). Nicméně za svůj nosný obor stále považovala díly pro motorová vozidla. Když si koupila zmíněného výrobce rozhlasových přijímačů, přiměla ho, aby jako první na světě zahájil sériovou výrobu autorádií.

Velké starosti však podniku dělal rozmach dieselových motorů, byť se nejprve používaly jen v zemědělských strojích a nákladních automobilech. Vznětové motory totiž nepotřebují ke vznícení směsi elektrickou jiskru. Nicméně naftový motor zase vyžaduje, aby došlo ke vstříknutí správného množství paliva do válce v přesný čas a pod vysokým tlakem. Společnost tedy několik let intenzivně vyvíjela vstřikovací zařízení vlastní konstrukce. V roce 1926 ho začala prodávat. Prvním zákazníkem byl výrobce nákladních aut MAN. O 10 let později Bosch jako první na světě začal dodávat také vstřikovací čerpadla pro osobní automobily s naftovým motorem, a to společnosti Daimler-Benz. Průkopnický vůz nesl označení Mercedes-Benz 260 D.

Od toho byl jen krok ke vstřikování benzinu. Běžné automobily si sice ještě desítky let vystačily s karburátorem, ale Bosch od roku 1937 dodával vstřikování do leteckých motorů. Těm se tím zvýšil výkon, a německé letectvo potřebovalo mít co nejsilnější stroje. Vždyť Adolf Hitler se chystal na válku.

Závěť krotí dědice

Samotný Robert Bosch byl obráncem míru a všemožně se zasazoval za přátelské vztahy se sousedními státy. Jeho společnost se však musela nacistickému režimu částečně přizpůsobit. Starší členové vedení podniku přitom k vůdci chovali nedůvěru. Robert Bosch firmu v roce 1937 (pět let před svojí smrtí) transformoval z akciovky na společnost s ručením omezeným a sepsal komplikovanou závěť, jež měla zvýšit odolnost podniku proti vnějším vlivům a zabránit tomu, aby ho případné hádky dědiců rozložily. V době, kdy formuloval svoji poslední vůli, byly naživu dvě dcery z jeho prvního manželství a obě děti z druhého (zakladatel firmy měl dva syny shodného jména Robert Bosch, přičemž ten druhý se narodil několik let po smrti prvního).

Když Německo rozpoutalo druhou světovou válku, záhy se začal projevovat nedostatek pracovníků. Společnost pak využívala válečné zajatce a nuceně nasazené občany porobených zemí. Podnik byl součástí zbrojařské mašinerie třetí říše, ředitel Hans Walz si však své názory udržel. Židovské pracovníky chránil před deportací, za což mu byl po válce udělen titul "Spravedlivý mezi národy".

Spojenecké bomby sice během války poničily továrny ve Stuttgartu a Feurbachu, nicméně technologie byly včas přesunuty na venkov, takže zkáze unikly. Když opět nastal mír, stačilo opravit budovy. V roce 1948 navíc prošlo západní Německo zásadní měnovou reformou, jež rázně ukončila poválečný chaos. Tehdy měl Bosch 10 tisíc zaměstnanců, o 10 let později už čtyřnásobek.

Společnost však ohrožoval záměr vítězných mocností rozbít velké německé monopoly. Hrozila ztráta všech dceřiných firem a rozervání mateřské společnosti na kusy. Společnost tomu zabránila jen za cenu toho, že poskytla konkurenci k volnému použití veškeré své dosavadní patenty a průmyslové vzory. Firma to přežila, neboť její inženýři dokázali rychle vyvíjet nové produkty - například vstřikovací systém benzinu pro nejsilnější automobilové motory. Rozšiřovala také sortiment elektrického nářadí a domácích spotřebičů, jako byly pračky a kuchyňské strojky.

Protože Stuttgart v 50. letech minulého století trápil nedostatek pracovníků, firma založila mnoho závodů v jiných městech. V souladu s testamentem byly schváleny nové stanovy a došlo k založení charitativní nadace. Ta nyní vlastní 92 procent kapitálu společnosti Robert Bosch GmbH, rodina Boschů má sedm procent. Na průmyslový fond Robert Bosch Industrietreuhand KG však nadace převedla svá hlasovací práva, takže tento fond disponuje celkem 93 procenty hlasů. Složité vybalancování majetkových a rozhodovacích práv zajišťuje, že nikdo z dědiců nemůže bohatství firmy promrhat, ale zároveň podnik nepřivedou na buben ani nějací externí finanční dravci, neboť jim nikdy nebude patřit. Kontinuita je přitom zachována. Výkonný šéf firmy se každoročně schází s potomky Roberta Bosche, jejich současný mluvčí Christof Bosch je členem dozorčí rady.

Společnost Bosch, která vyvinula kupříkladu brzdný systém ABS, stabilizační systém ESP či elektroniku umožňující činnost airbagů, nadále sází na inovace. Nyní spoléhá hlavně na vývoj senzorů, které se uplatňují v průmyslu, chytrých domech a v asistenčních systémech vozidel. Díky těmto technologiím může například automobil sám zaparkovat do úzké mezery, přičemž řidič si předtím vystoupí a pokyn k manévru dá chytrým mobilem.

Jak uvedl předseda představenstva Volkmar Denner, do roku 2020 hodlá Bosch díky senzorům umožnit automatizované řízení ve vyšších rychlostech na dálnici. Plně automatizované řízení vozidel pomocí autopilota prý bude možné v následující dekádě. Společnost nyní dokončuje obrovské centrum pro výzkum a pokročilé inženýrství v Renningenu. V letošním roce hodlá přijmout devět tisíc absolventů vysokých škol, z toho 800 právě v Německu.

Petr Korbel

Robert Bosch

- Výrobce automobilových dílů, spotřebního zboží, elektrického nářadí, průmyslových technologií, tepelné techniky a inteligentních systémů budov.
- Firma sídlí v německém Stuttgartu.
- Za obchodní rok 2013 vykázala tržby ve výši 46,1 miliardy eur, což znamenalo meziroční růst o 3,1 procenta.
- Zisk před zdaněním činil 2,8 miliardy eur.
- Počet zaměstnanců dosahuje 281 tisíc.
- Společnost loni přihlásila téměř pět tisíc patentů; na vývoj a výzkum vydala 4,5 miliardy eur.
- V České republice zaměstnává skupina Bosch zhruba 7500 lidí.
- Její největší české závody vyrábějí automobilové díly v Českých Budějovicích a Jihlavě. Další závody má v Brně, Krnově a Městě Albrechtice.

45 tisíc
Tolik pracovníků bude Bosch zaměstnávat ve výzkumu a vývoji na konci tohoto roku.

Raději přijdu o peníze než o důvěru. Robert Bosch

Logo společnosti zobrazuje v maximálním zjednodušení řez rotorem a statorem původního magnetoelektrického zapalovače Bosch. Firemním sloganem jsou slova "Stvořeno pro život".

Ve 20. letech minulého století se firma Bosch vymanila ze závislosti na automobilovém průmyslu a začala vyrábět například elektrické nářadí, vybavení pro televizní studia či chladničky.

"Bošák" Takzvaný "bošák" byl původně klíč do spínací skříňky typu Bosch HB3, která se v meziválečných letech montovala do většiny automobilů tuzemské produkce. Výraz pro tento typ klíčků v češtině zobecněl, rozšířil se například mezi tramvajáky.

Foto: Profimedia.cz, Bosch