Kolik Okamurů se vejde do jednoho Evropského parlamentu?

V pořadí kombinujícím výši HDP na hlavu, vzdělání populace a očekávaný věk dožití je Nizozemsko 4. nejlepší na světě a Bulharsko 57. (Česko 28.)

Nezaměstnanost mladých přesahuje v Řecku 60 %, v Česku je kolem dvaceti procent, v Německu necelých osm procent. Průměrný měsíční plat v Bulharsku je 414 eur, v Česku 930 eur, v Dánsku 4028 eur.

To je panečku jednota v rozmanitosti! Odlišnosti (ekonomiky, politiky, mentality či společnosti) jsou mimochodem jedním z důvodů problémů eurozóny. Zatímco pro Německo nebo Nizozemí je euro příliš slabé, pro Francii, Itálii, Španělsko nebo Řecko zase příliš silné...

V jednom trendu se ale současná EU shodne. Před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu výrazně posílily populistické a antievropské strany. Odráží se to i v Česku, kde najít pozitivní témata, jimiž by se daly volby do Evropského parlamentu voličům „prodat“ prakticky neexistují a proevropské strany závidí těm protievropským, že aspoň mají nějaká témata.

Svou Marine Le Penovou, Nigela Farage nebo Geerta Wilderse ale Česko zatím nemá. Jejich kvalit aspoň v evropských tématech zatím nedosahuje ani Tomio Okamura.

Zatímco u nás pravděpodobně zvítězí spíše tradiční strany, ve Francii, v Nizozemí nebo v Itálii to budou právě ty protiunijní a populistické. Na předních místech skončí zřejmě také v Dánsku, Británii, Řecku, Rakousku nebo Finsku. A dokonce i v Německu tamní Alternativa pro Německo nejspíš do Evropského parlamentu pronikne. Podle analýzy think-tanku Open Europe by celkem tyto strany mohly získat 218 ze 751 křesel.

Paradoxně to ale může vést k úplně opačným koncům, než je vzývaná demontáž Evropy. Výsledkem bude – jak nedávno upozornily i Financial Times – užší spolupráce tradičních stran, možná něco na způsob velké koalice frakce socialistů a křesťanských demokratů a tak i mnohem větší integrační snahy než doposud.

Prodemokratičtí a prounijní politici tak dostanou dalších pár let k tomu, aby přesvědčili evropskou veřejnost (pokud něco takového existuje) o tom, že vědí, co dál s Evropskou unií, eurozónou, s krizí... Účtem za jejich předchozí chyby a neschopnost je právě současné posilování populistů. Příště už by mohli být v menšině. Proto ty zásadnější eurovolby přijdou vlastně až za pět let.