Lidé se nezajímají o volby do Evropského parlamentu, svůj lístek chodí do urny hodit ani ne polovina voličů a je třeba s tím něco dělat. Přesvědčit je o mimořádné důležitosti výběru lidí, kteří budou v následujících pěti letech ovlivňovat evropskou legislativu. Taková slova byla možné slyšet z úst (především) propagátorů důležitosti europarlamentu v několika posledních týdnech.

Jedním z taháků měl být třeba fakt, že europoslanci (a tím nepřímo i voliči) budou napříště volit šéfa Evropské komise, tedy jakési vlády starého kontinentu. Odhlédněme nyní od toho, že drtivé většině Čechů jména dvou hlavních kandidátů - současného předsedy europarlamentu, Němce Martina Schulze a bývalého šéfa euroskupiny, Lucemburčana Jeana-Clauda Junckera - nic neříkají. Neberme v potaz ani to, že tuzemské strany většinou nedaly najevo, kterého z nich by podpořily. A konečně, vynechme i argument, že toto "posílení" role Evropského parlamentu je v podstatě komické.

Daleko větší vliv na volební účast v Česku bude mít výběr kandidátů a jimi vedená kampaň. A v tom - podobně jako v minulých volbách - opět tuzemská politická reprezentace hluboce propadla. Člověku s průměrnou inteligencí stačí zhlédnutí pásma předvolebních spotů jednotlivých stran, aby si potvrdil, že na výběr má opět téměř výhradně z "béčkových" či odložených politiků nebo vyloženě obskurních postav (čest výjimkám). Při sledování videí neví, jestli se má smát, plakat nebo se za tu mizérii jen studem červenat.

Některé strany propagují veskrze domácí témata, která nemají s evropskými volbami pranic společného. Jiné lacině a často zcestnými argumenty straší před evropským sjednocováním či eurem, aniž by dodaly jediný kloudný argument (a že by se jich našlo). Další strana předkládá video chrchlajících "osobností" - prý na volby nemáme kašlat - aniž by dodala proč. A konečně, nejupřímnější kandidát Radek John se vůbec neobtěžuje alespoň pokusem o volební program a rovnou, férově nabízí voličům za jejich hlas úplatek v podobě předplacené karty na asistenční služby pro řidiče.

Tento do očí bijící amatérismus a diletanství dávají samy o sobě ten nejsilnější argument proti instituci Evropského parlamentu a ostatně i účasti ve volbách. Volič totiž nakonec nemůže dojít v podstatě k jinému závěru, než že se mu předkládá podivuhodná směsice kandidátů, kteří: a) nevědí o fungování Evropského parlamentu vůbec nic, b) touží především po blahobytném životě spojeném s prací v Bruselu a Štrasburku nebo c) jsou naprosto mimo a snad ani nevědí, kam kandidují. Případně kombinace více těchto faktorů. Opět, čest výjimkám. Tyto lidi má svým hlasem postrčit do údajně tak důležité instituce?

Bylo by velmi překvapivé, kdyby nakonec volební účast předposlední květnový víkend nebyla ještě o kus nižší než při minulých eurovolbách. Vinit z toho voliče a jejich údajnou nevědomost by ale od politiků bylo pokrytecké. Sami opět dokázali, že i přes velkohubá prohlášení některých z nich o důležitosti aktivního přístupu v rámci unie berou tyto volby jako méněcenné. Až je začnou brát vážně sami, možná se přidají i voliči.

Související