Zákon však na výplatu zálohy na dividendu klade poměrně striktní podmínky. Nejedná se tedy o institut, který je využitelný každou společností a za každé situace.

Zákon o obchodních korporacích předně limituje úvahu společníků o výplatě zálohy takzvaným testem insolvence. Společnost podle něj nesmí vyplatit zisk ani zálohu, kdyby si tím podle insolvenčního zákona přivodila úpadek.

Zálohu přitom může vyplatit jen na základě mezitímní účetní závěrky, která potvrdí dostatek prostředků na rozdělení zisku. Zákon dále stanovuje, že záloha nesmí být vyšší než součet výsledku hospodaření běžného účetního období, nerozděleného zisku z minulých let a ostatních fondů ze zisku, který se sníží o neuhrazenou ztrátu z minulých let a povinný příděl do rezervního fondu.

Ten dnes obchodní společnost ze zákona tvořit nemusí a záleží na stanovách, zda jeho tvorbu předepisují. Prostředky v rezervním fondu ani jiné účelově vázané zdroje nelze k výplatě zálohy použít. Pokud by byla záloha vyplacena neoprávněně, musejí ji společníci vrátit.

Úprava zálohy na podíl na zisku vychází z obecného pojetí, kdy zákon o obchodních korporacích upouští od paušálních zákazů a omezení. Nicméně více svobody vyvažuje větší důraz na odpovědnost. I zde je tak třeba vzájemně vyvažovat legitimní zájem akcionáře a povinnost členů orgánů obchodní korporace jednat s péčí řádného hospodáře.

 

Martin Kofroň
vedoucí advokát KPMG Legal

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

Související