S využitím dat o vývoji HDP, průmyslové výroby a spotřeby domácností lze desetileté období rozdělit na pět úseků:

Od května 2004 do července 2008 prožívalo Česko šťastné roky všeobecného růstu ekonomiky i životní úrovně obyvatel. Růst reálného HDP o pět až sedm procent za rok dnes zní jako z pohádky.

Souvislost tohoto růstu se vstupem do EU je těžko zpochybnitelná. Nezaměstnanost klesla pod 300 tisíc osob, firmy řešily spíš zoufalý nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Jenže každá pohádka jednou skončí...

V srpnu roku 2008 se v Česku naplno projevila globální ekonomická, finanční a dluhová krize. Nastalo více než roční období ekonomického útlumu a ponuré nálady. Krize tehdy ještě neměla původ v tuzemsku, zdrojem nákazy byl v té době značně prohnilý finanční trh Spojených států amerických. Tamní „inovace“ na trzích s hypotékami a dalšími finančními produkty zkrátka přerostly do zrůdných rozměrů.

Navzdory pesimistickým předpovědím se globální ekonomika založená na tržních principech nezhroutila. Zhruba od prosince 2009 je v Česku patrné oživení ekonomiky. První období naděje trvalo do února roku 2012. Tempo růstu bylo však příliš slabé na to, aby dokázalo vykompenzovat předchozí propad.

V období od března 2012 do června 2013 lze hovořit o krizi číslo dvě. Tentokrát k nám nebyla zavlečena zvenku, ale jednalo se o důsledek rozpočtových škrtů a blbé nálady, rozšířené za vlády Petra Nečase a Miroslava Kalouska. Při pohledu na rostoucí země v okolí je zřejmé, že této recesi se Česko mohlo vyhnout.

Od poloviny loňského roku opět ekonomická aktivita ožívá. Blbá nálada postupně mizí, přichází „druhé období naděje.“ Meziroční tempo růstu průmyslové výroby i spotřeby domácností o pět až devět procent v posledních měsících vypadá solidně, ale rizika přetrvávají. Stačí připomenout rusko-ukrajinskou krizi nebo zvěsti o zadrhávajícím se růstu v Číně.

Prvních 120 měsíců českého členství v Evropské unii tedy vyplnilo 51 měsíců prosperity, 32 krizových měsíců a 37 měsíců nadějných období.

EU nám výrazně pomohla v prvních čtyřech letech. Bez účasti v ní by růst byl slabší. Od poloviny roku 2008 však stále více platí, že za vzestupy a pády je třeba hledat hlavně tuzemské nebo globální vlivy.

Související
Zobrazit