Poplatková válka končí. Přijdou další?

Hromadné žalování firem, jejichž klienti se cítí poškozeni na svých právech, se zřejmě v Česku nestane oblíbenou disciplínou. Hned v prvním větším případě totiž lidé, kteří se připojili k iniciativám za vrácení bankovních poplatků za vedení úvěrů, drtivě prohráli. A to i přes fakt, že jim zástupci platformy Poplatkyzpet.cz tvrdili, že jde o předem jasný a téměř jistě vyhraný spor bez dalších nákladů.

Obvodní soudy a nakonec i Ústavní soud ale byly jiného názoru a po rok trvající právní bitvě je zřejmě celé kauze konec. Ústavní soud totiž smetl ze stolu stížnost klientky České spořitelny, která se cítila podvedená tím, že nevěděla, co za poplatek od banky dostává. Podobně s největší pravděpodobností dopadnou i další stěžovatelé.

Přestože o poplatkové politice bank a ceně některých jejich služeb v Česku lze dlouze polemizovat, nakonec může být tento konec kauzy přínosný. Ještě než byl znám její výsledek, se totiž objevily další pokusy, jak přilákat desítky či stovky lidí, zastupovat je při hromadném podávání žalob a v případě výhry na tom vydělat. Podobně jako v případě bankovních poplatků ale šlo o případy, které byly minimálně sporné a s nejistým výsledkem.

Například web Hromadnezaloby.cz nadhazuje hned několik příkladů, které by podle jeho provozovatele, právníka Petra Němce, mohly být vhodnými kandidáty na další právní válku. Při jejich prostudování se ale ukazuje, že může velmi snadno také jít o předem prohrané bitvy.

Příkladem je kauza České spořitelny z konce loňského roku. Banka tehdy prohrála soudní spor a musela svému klientovi zaplatit ztrátu z investice, o níž ho špatně informovala. Web nicméně celou kauzu zkresluje, neuvádí přesné okolnosti a dává tak lidem pocit, že jakoukoliv prodělečnou investici by jim banka měla - na základě tohoto rozsudku - také nahradit. Stačí říct, že bankéř špatně informoval.

Spor České spořitelny byl ale přitom mnohem komplikovanější. Navíc šlo o firemního klienta a nikoliv jednotlivce. Zobecňovat na základě těchto faktů a vyzývat lidi, kteří prodělali na investici, k hromadnému podávání žalob, se nezdá příliš férové.

Dalším případem byly pokuty, které si účtovala společnost UPC za nevrácení set-top boxu či modemu klienty, kteří odhlásili jejich služby. Ano, byla velmi vysoká a překračovala hodnotu samotného přístroje, ale informace o ní obsahovala smlouva a ve stejném smyslu několikrát rozhodl i Ústavní soud.

Pouštět se do stejné sporu by s velkou pravděpodobností znamenalo nabíhat hlavou proti zdi. A to tím spíš, že postižení lidé skutečně UPC nevrátili její majetek.

Nic proti tomu, aby se lidé sdružovali a hromadně "tepali" nepoctivé podnikatele. V mnoha případech to může pomoci minimálně v tom, že si příště firmy balancující na hraně morálky a zákona takové jednání rozmyslí. Ještě před tím, než se svěří do rukou advokátů slibujících jistojistě vyhraný soudní spor, by si však měl každý dobře rozmyslet, do čeho jde. A opatřit si dostatek informací.

Ještě důležitější pak je pořádně číst smlouvy, které lidé podepisují. Jen to je nejjistější cesta, jak se vyhnout následným právním bitvám a nepříjemným překvapením.