Za koupěchtivou osobu nový občanský zákoník označuje třetí stranu, která do vztahu prodávajícího a kupujícího vstupuje v důsledku vedlejšího ujednání v kupní smlouvě, a tím je výhrada předkupního práva. Nejedná se tedy o charakterový profil účastníků smluvních vztahů, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Předkupní právo totiž představuje ujednání smluvních stran o tom, že dlužník (na straně kupujícího) má povinnost věc nabídnout předkupníkovi (na straně prodávajícího), pokud by chtěl věc v budoucnu prodat třetí osobě (tj. koupěchtivému). Zákonodárce nově spojuje osud předkupního práva s existencí takové třetí osoby, a zároveň tak určil časový okamžik vzniku povinnosti učinit nabídku překupníkovi, o kterém se v minulosti rovněž vedly spory.

Dosavadní judikatura směřovala spíše k tomu, že pro učinění nabídky se existence konkrétní třetí osoby (zájemce) nevyžaduje.

Jak je vidět, nová právní úprava zpřesňuje využití institutu předkupního práva v souvislosti s kupní smlouvou. Příkladem již zmíněného boření zažitých pravidel může být výslovné připuštění zcizení předkupního práva nebo také možnost zavázat touto výhradou dědice. K obojímu může dojít, jestliže je tak výslovně ujednáno. V důsledku této změny přestává být předkupní právo ryze osobním právem a nic smluvním stranám nebrání, aby s tímto institutem nakládaly jako s další obchodní komoditou.

 

Iva Baranová
advokátní kancelář KPMG Legal

partner rubriky

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

Související