Nedávno jsem se vrátil z Tchaj-wanu, kde jsme jednali o nákupu strojních zařízení i o spolupráci s tamními firmami. Dostali jsme tak možnost nahlédnout i do toho, jak vlastně tamní strojírenské podniky vnitřně fungují.

Kromě faktu, že zaměstnanci s podnikem doslova žijí, jsou zdravě nadšení a motivovaní (jev u evropské rozmazlené populace naprosto ojedinělý), jsem byl doslova šokován tím, jaké jsou celkové náklady tchajwanských podniků na zaměstnance.

Pokud u nás dostane zaměstnanec 25 tisíc korun čistého měsíčně, celkové náklady zaměstnavatele jsou zhruba dvojnásobné - přirážka je tedy 100procentní. Na Tchaj-wanu jsou čisté mzdy přibližně o 10 procent vyšší než u nás, ale náklady firem jsou pak navýšeny o pouhých 16 procent!

V naší české pobočce pracuje zhruba 100 zaměstnanců a roční mzdové náklady jsou přibližně 40 milionů korun. Nákladová úspora podniku na Tchaj-wanu by byla jen ve mzdových nákladech asi 15 milionů korun; o cenách elektrické energie, plynu či administrativní náročnosti ani nemluvě.

Je zjevné, že globálně a tržně se tchajwanským podnikům (a nejen jim) vyrovnat nelze; konkurenční vzdálenost mezi EU a těmito typy zemí se tak zákonitě musí nadále rapidně prohlubovat. Jsem zvědav, kdy si to uvědomí politický establishment na státní i evropské úrovni.

Související
Zobrazit