Šlechtic, jenž dal světu vzducholoď

Válka Severu proti Jihu přinesla využití řady technických novinek. Obě strany začaly přepravovat jednotky po železnici. Poprvé se uplatnily drátěné zátarasy, obrněné lodě, ponorka i telegraf. Ke sledování nepřátelských jednotek se dokonce používaly upoutané balony. Právě ty zaujaly Ferdinanda von Zeppelina, německého důstojníka, který se v roce 1863 ocitl v Americe jako pozorovatel u vojsk Severu. Jeho zájem byl tak velký, že sám nastoupil do koše a vznesl se. Byl to pro něj zážitek, na který vzpomínal celý život. Tehdy ho poprvé napadlo, že vzduchoplavba by měla šanci na širší uplatnění, kdyby se balony daly řídit.

Ferdinand Zeppelin, celým jménem Ferdinand Adolf Heinrich August von Zeppelin, se narodil v roce 1838. Byl synem dvorního rady Fridricha von Zeppelina. Dětství prožil v jihoněmecké Kostnici. V roce 1853 se přestěhoval do Stuttgartu, kde vystudoval polytechnickou školu. Rodinná tradice ho předurčovala k armádní kariéře a službě u württemberského dvora.

Inspirativní obléhání

V roce 1866 se stal pobočníkem württemberského krále. Monarchie, jež se rozkládala na jihozápadě dnešního Německa, byla blízkým spojencem Pruska. Dohoda o vojenském partnerství vedla k tomu, že se Zeppelin jako velitel jezdeckého oddílu účastnil prusko-rakouské války. Následně se württemberské jednotky zapojily po boku Pruska rovněž do konfliktu s francouzským císařstvím.

Válka s Francií se stala pro Zeppelina dalším inspiračním zdrojem. Všiml si, že v Paříži obklíčené jednotky se pokusily o spojení se zbytkem francouzské armády za pomoci balonů. Opačným směrem však spojení nefungovalo, neboť město bylo příliš malé, aby se do něj balony trefily. Hrabě tedy opět dospěl k poznatku, že snaha by byla úspěšnější, kdyby se směr letu dal ovlivnit.

Po skončení války, která opět sjednotila Německo, pokračoval Ferdinand von Zeppelin ve vojenské kariéře v Berlíně, hlavním městě nově vzniklé druhé říše. Od roku 1874 se tam zaobíral myšlenkou postavit vzdušný koráb. Nejvyšším důstojníkům císařské armády postupně předložil několik návrhů. Patent na vzducholoď, který tyto návrhy shrnoval, získal v roce 1893. Velké vzducholodi mohly podle jeho představ usnadnit spojení s vojenskými jednotkami v německých koloniích v Africe i Oceánii, dále měly umožnit fotografování nepřátelských pozic, meteorologický průzkum, výsadky do týlu nepřítele i bojové akce prováděné přímo ze vzduchu.

Generál se zbláznil

Poněkud úzkoprsé ministerstvo války však dospělo k názoru, že Zeppelinovy návrhy jsou v praxi nerealizovatelné. Traduje se, že jeden oficír chtěl šlechtice uzemnit slovy, že obloha by se měla ponechat ptákům. "A země dobytku," odpověděl Zeppelin.

V 60 letech se rozhodl armádu opustit. Odešel v hodnosti generálporučíka. Ke zděšení příbuzných rozprodal téměř veškerý svůj majetek, aby založil společnost k podpoře letů vzducholodí. Základní kapitál činil 800 tisíc marek, z čehož více než polovinu činila Zeppelinova osobní investice. Jeho okolí tento počin považovalo spíše za stařecký vrtoch než promyšlený byznysplán a vysloužil si kvůli tomu přezdívku "bláznivý hrabě".

Se svými pokusy však nezačínal úplně od nuly. Částečně navázal na práci Davida Schwartze. Tento vynálezce navrhl revoluční konstrukci vzducholodi, která měla žebra z hliníkové slitiny a několik samostatných oddílů. Stroji tak neměl hrozit pád, ani kdyby ve vzduchu došlo k dílčímu poškození pláště. Inženýr Schwartz se ale úspěchu svého díla nedožil. Nezkušený technik, který vzducholoď pilotoval při prvním vzletu, upustil příliš mnoho vodíku a stroj se zřítil. Schwartzova loď se stala terčem posměchu, ale Zeppelin si zachoval zdravý nadhled. Pochopil, že chyba nebyla v základní myšlence, a od vdovy po vynálezci koupil za 15 tisíc marek veškeré výkresy i poznámky. Zároveň najal skupinu fyziků, strojařů a technologů. Ti měli Schwartzovy myšlenky rozpracovat a zdokonalit.

Na Bodamském jezeře vybudoval plovoucí hangár, kde začal stavět vzducholodi. První let Zeppelinu LZ 1 se uskutečnil v roce 1900 a trval 18 minut. Avšak už při třetím letu byla vzducholoď zničena. Druhou loď rozbila bouře hned po prvním letu. Teprve třetí loď smůlu protrhla. Havárie se jí vyhnuly a přilákala kýžený zájem vojáků - armáda ji posléze využívala pro výcvikové účely. Důstojníci však zároveň požadovali koráb o větší nosnosti, který by lépe dokázal plnit vojenské úkoly. Tak vznikl model LZ 4. Jeho letové výsledky byly uspokojivé, avšak byl zničen při kuriózní nehodě v roce 1908. Posádka kvůli blížící se bouřce musela nouzově přistát. Seběhnuvší se venkované ovšem nedokázali udržet kluzká lana a vzducholoď - naštěstí už bez posádky - opět vzlétla. Vysoko nad zemí ji zasáhl blesk.

Firmě v té době došla hotovost a společníkům trpělivost. Po sérii nezdarů opustili Zeppelina s tím, že již nehodlají vyhazovat peníze do jeho pochybného projektu. Zaměstnanci však zůstali věrní a podnikateli nabídli, že budou pracovat bez nároku na mzdu. Tato velkorysost se rozkřikla a Zeppelinův projekt zachránila lidová sbírka. Ze vzduchoplavby se stala věc národní hrdosti. Milovníci piva posílali z každého vypitého džbánku pět feniků na vzdušný fond. Z drobných příspěvků od širokých vrstev obyvatelstva se sešlo přes šest milionů marek. Díky této částce vybudoval Ferdinand von Zeppelin průmyslové impérium, jež patřilo mezi největší koncerny císařského Německa.

Zeppelin se přitom již neomezoval jen na samotný vývoj a stavbu vzducholodí. Založil aeronautické rejdařství Delag, které do začátku první světové války přepravilo sedmi vzducholoděmi celkem 34 tisíc osob. Létalo hlavně mezi německými městy, ale také například do Dánska a Švédska. Šlo o téměř 1600 komerčních letů, které se obešly bez jediného úrazu. V té době už společnost Zeppelin zdaleka nebyla jediným výrobcem vzducholodí, tyto lety s cestujícími a jejich mezinárodní ohlas však způsobily, že se právě slovo "zepelín" stalo v mnoha jazycích synonymem pro vzducholoď.

Za první světové války byly zeppeliny masivně nasazeny do bojových operací. Vzdušné průzkumné akce přispěly k vítězství císařských vojsk nad Rusy v bitvě u Tannenbergu. Posádky německých vzducholodí bombardovaly Paříž, Londýn a řadu dalších míst. Mohutná vzducholoď však byla lehko zranitelným cílem, takže německá armáda potřebovala, aby výrobce dodával nové a nové. Zeppelin se zároveň začal věnovat výrobě těžkých bombardérů. Na palubě svého vzdušného korábu se naposledy objevil v roce 1916. V dalším roce zemřel na zápal plic.

Vítězní spojenci po první světové válce nejprve výrobu dalších vzducholodí takzvané Výmarské republice zakázali, protože kvůli bombardování měli dost důvodů německé doutníky nenávidět. Firma to ale přežila. Podařilo se jí totiž dohodnout stavbu velké vzducholodi Los Angeles pro USA, která se stala součástí reparací. Od roku 1925 došlo ke zmírnění mírových podmínek a v roce 1928 byla dokončena loď Graf Zeppelin. Létala do USA, do Egypta a Ruska. Také zkoumala Arktidu a vydala se na triumfální cestu kolem světa.

V roce 1931 zahájili stavbu ještě většího stroje, který pokřtili podle vojevůdce a prezidenta na Hindenburg. Konstruktéři původně počítali s využitím nehořlavého helia, jehož zásoby ale existovaly jen v USA. Po nástupu nacistů k moci uvalila vláda ve Washingtonu na vývoz tohoto plynu do Německa embargo. Vzducholoď se tedy musela spokojit s výbušným vodíkem. Technikům firmy Zeppelin to příliš nevadilo, protože vodík lépe nadnáší. Natolik si věřili, že v Hindenburgu byla i kuřárna.

Stříbřitý gigantický doutník se k prvnímu letu vznesl počátkem března 1936. Pak přešel do pravidelné služby u společnosti Deutsche Zeppelin-Reederei. Po úvodním předváděcím turné nad Německem odletěl na svůj první transatlantický let. Obrovská vzducholoď překonávala vše, co do té doby v oblasti letecké techniky vzniklo. V trupu byly ve dvou podlažích umístěny přepychové kajuty cestujících, kteří měli k dispozici i sprchy, jídelnu s vybranými lahůdkami, čítárnu, bar a elegantní promenádu.

Výbuch u New Yorku

Během prvního roku ve službě přepravil Hindenburg 1600 osob. Přes vysokou cenu letenek byl zájem obrovský. V květnu roku 1937 však u New Yorku došlo k neštěstí. Když se hrdá německá vzducholoď přiblížila ke stožáru a posádka vyhodila kotvicí lana, v zadní části trupu se objevil záblesk. Hořící pýcha německého průmyslu se pak v plamenech zřítila na přistávací plochu. V ohni přišlo o život 13 cestujících, 22 příslušníků posádky a jeden člen pozemního personálu. Požár a pád kupodivu přežilo 62 osob, jež se v době nehody nacházely na palubě.

Rozhlas informoval o tragédii v přímém přenosu. Zkázu rovněž zachytil filmový štáb, který měl za úkol natočit dokument o přistání. Záběry byly tak děsivé, že přivodily konec pasažérských letů vzducholoděmi.

O příčinách katastrofy se dlouho spekulovalo. V úvahu připadal teroristický útok i chyba posádky. Podle současných poznatků však katastrofu pravděpodobně způsobila statická elektřina, která se za průletu frontou nahromadila na novém laku. Když se pak navlhlé kotevní lano dotklo země, došlo k výboji, který zapálil vodík.

Firma Zeppelin ještě dokončila dvojče Hindenburgu nazvané Graf Zeppelin II, který však již létal jen na propagační a výzvědné lety, a rozestavěla poslední stroj. Pak německé armády vtrhly do Polska, vypukla druhá světová válka a velitel letectva Hermann Göring přikázal v roce 1940 vzducholodi rozebrat. Hliník z jejich konstrukce nechal použít při stavbě vojenských letadel.

Od skončení druhé světové války se pravidelně objevovaly prognózy o návratu vzducholodí na oblohu. Tyto plány však obvykle skončily na nedostatku financí a malém zájmu zákazníků. Firma Zeppelin nicméně v devadesátých letech minulého století oznámila, že vyvine nový stroj. Pod názvem Zeppelin NT (Neue Technologie) se objevil v roce 2001. Vzniklo několik exemplářů, které slouží zejména k vyhlídkovým letům. Problémem vzducholodí však zůstává, že jejich provoz závisí na přízni počasí.

Petr Korbel

Luftschiffbau Zeppelin

- Německá společnost, která byla největším výrobcem vzducholodí na světě.
- Vyráběla stroje pro vojenské i civilní využití.
- Produkci vzducholodí zastavila v roce 1938 a činnost v roce 1940.
- Ve 30. letech měla společný podnik v USA, který v období po druhé světové válce vyráběl vzducholodi Goodyear.
- V Německu obnovila aktivity v roce 1993.

Vzducholoď Hindenburg

- Na délku měřila 245 metrů.
- Byla největším létajícím strojem na světě.
- Její kostru vyrobili ze slitiny hliníku.
- Ve vzducholodi bylo bezmála 200 tisíc metrů krychlových nosného plynu.
- Do osudné havárie nalétala 337 tisíc kilometrů.
- Měla 35 kajut pro maximálně 72 cestujících.
- Na vzducholodi byla vyhlídková promenáda, bar, kuřárna, čítárna, sprchy a klubovna s pianem.

Zeppelin NT

- Na délku měří 75 metrů.
- Objem plynu činí asi 8 tisíc metrů krychlových.
- Certifikaci získala v roce 2001 - v Evropě šlo o první vzducholoď po 30 letech.
- Dosahuje maximální rychlosti 125 kilometrů za hodinu, palivo stačí minimálně na 24 hodin.
- Vystoupat může zhruba do tří tisíc metrů.
- Maximální dolet činí 900 kilometrů.
- Cena činí 12 milionů eur.

119
Tolik bylo mezi lety 1900 až 1938 dokončeno vzducholodí Zeppelin.

Když vzduch jen ptákům, pak země dobytku. Ferdinand von Zeppelin

Současné vzducholodi slouží především k vyhlídkovým letům. Stroje třídy NT pojmou 12 cestujících.

Foto: Getty Images, Reuters, Library of Congress, Wikipedia