Nejtěžší země pro podnikání? Polsko, říká majitel Hopi František Piškanin

Podnikáš od roku 1990. Kdy ti bylo nejhůř a proč? Měl jsi někdy chuť se vším praštit?

Nic v životě není zadarmo, samozřejmě. A jestli jsem zažil zklamání, pak především z lidí. Firma je o lidech, celý tvůj úspěch je postavený na tom, že máš trochu štěstí a obklopíš se těmi správnými. Největší zklamání pak je, když tě zklame člověk, kterému jsi věřil. To jsou věci, které mě doprovázely a asi k podnikání patří. Jinak platí, že nic není zadarmo. Musíš mít sílu, jít si za svým. Někdy se daří hned, někdy později, ale musíš si věřit.

Proč jsi zvolil potravinářství, logistiku a zemědělství, které dnes řekněme úplně nekvete?

Když jsem si uvědomil, co se na nás po otevření hranic valí, zeptal jsem se sám sebe „Františku, co budou asi všichni potřebovat.“ Odpověď byla jednoduchá. Potřebovali servis. Všichni měli jediný cíl: Co nejrychleji zmapovat a obsadit obchodní pole v České republice. A já jsem si uvědomil, že ať udělám cokoli, vezmu si velké úvěry a začnu cokoli stavět, tak mě převálcují. To že můžu udělat až jako další krok. Je přitom pravidlo, které mě potvrzuje, že jsem tehdy měl pravdu. To zní „chceš-li prodávat, musíš mít komu.“ Přeci není umění nakoupit technologie, vzít si úvěr, postavit a pak chodit a klepat na dveře.

Podnikáš i mimo republiku. V čem se Česko liší od podnikatelského prostředí kolem nás?

Než začneme kritizovat to naše, mějme odvahu udělat krok a podívat se kolem. Pak si teprve uvědomíme, co doma máme. To platí v privátním životě i v podnikání. Chceš-li narůst, pak si musíš uvědomit, že česká kotlina, na kterou jsme tak fixovaní, ti nedá prostor k tomu, aby si se mohl dostat do fáze nějaké budoucí síly. Ty prostě musíš expandovat. My jsme začali tím krokem nejjednodušším, šli jsme do naší republiky, kterou jsme rozdělili.

Ty jsi začínal ve federálním státě a potom si pokračoval na samostatném Slovensku.

Přesně tak, Slovensko, Maďarsko a tak dále. Kdybych měl přitom dnes říct, kde je to podnikání nejtěžší, tak v Polsku. Je tam nejkonkurenčnější prostředí. Navíc ceny jsou tam strašně nízko, protože je tam stále jiná kupní síla. Kde se pak podniká skutečně špatně je – a za tím stojím – Maďarsko. To se dneska dostalo do situace, kdy si všichni z nadnárodních firem, kteří tam začali po roce 1989, trhají vlasy a stěhují se pryč. Je tam nižší produktivita, vysoká náročnost na odměňování a takový ten nacionální prvek je tam stále silnější. Přestože je to strašně krásná a úžasná země, táhne si problém, který není jednoduchý.

Předpokládám, že tě ale nakonec i ty negativní příležitosti posílily.

Samozřejmě, že posílily, protože se chovám jinak než nadnárodní koncern. Ten, když to v zemi nejde, když věci, které dělají, nedávají součet, kvůli kterému je dělají, tak to uříznou. Rodina, ta se chová jinak. Ta říká ne, já jsem se do toho dal a musím to dokázat; ustojím to. A my jsme se skutečně v Maďarsku dlouho prali. Nakonec jsme si tam vybudovali jméno, pozici a důvěryhodnost. Spousta těch, kteří si mysleli, že tam nabobtnají, tam mezitím shořelo. A dnes mám radost, že Maďarsko děláme. Ale byla to pro mě životní škola.

Poslechněte si celý rozhovor:

AlterEko Hindls a Piškanin

Přehrát video

Projekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.