Dluhoví supi poškozují i věřitele. Vyřeší to jen změna celého systému

Není účelem tohoto komentáře zastávat se dlužníků, u jejichž dveří prý naprosto nečekaně a překvapivě zazvonil exekutor a začal bezohledně oblepovat elektroniku či nábytek pověstnými žlutými nálepkami. Mnoho ze zdánlivě srdceryvných televizních reportáží má úplně jiné pozadí, než postižení prezentují. A ostatně, dlužníci mají v jiných médiích zastánců dost.

Je nicméně nesporné, že dluhový byznys v Česku dorostl do měřítek, která překračují všechny meze. Milion lidí v exekuci, přičemž na každého z nich připadají v průměru dokonce více než tři případy, - to není jen výsledek bezhlavého a nerozvážného zadlužování a neochoty dluhy platit.

Velkorysé nastavení celého systému, které bylo donedávna doslova zlatým dolem pro některé advokáty i exekutory, je proto potřeba změnit. A je to i v zájmu věřitelů. Mnozí z nich jsou totiž - ač se to na první pohled nemusí zdát zjevné - také oběťmi celého systému.

Jistě, dluhy je třeba vymáhat, není ale normální, aby z konečného "koláče", který odnese od dlužníka exekutor, připadala na původního věřitele ani ne desetina a zbytek si rozebraly další články řetězce, na jehož konci stojí pracovník exekutorského úřadu s nálepkami v ruce.

Rýžování v dluhovém byznysu dorostlo do olbřímích rozměrů ne proto, aby byly dluhy zaplaceny, ale proto, že se na tom dalo poměrně snadno vydělat. Systém byl nastaven tak, že se vyplatilo koupit a žalovat i desetikorunovou pohledávku. Je však správné, aby věřitel získal zpět svou desetikorunu, ale dlužník zaplatil deset tisíc a dal tím vydělat vymahačům?

Výsledkem nedávného stavu jsou zástupy lidí, na kterých si už nikdo nic nevezme, a to ani jejich další věřitelé. V některých případech totiž stojí u dlužníků exekutoři fronty. Dochází k případům, kdy dlužník kvůli nezaplaceným deseti či stokorunám zaplatí vymahačům více než deset tisíc.

Ti na tom sice vydělají, ale dlužník se pak dostane do finanční nouze. A to na úkor dalších věřitelů, kterým pak není schopen splácet řádově vyšší pohledávky - třeba bankovní úvěr. Ti pak mají smůlu. Je jasné, že i z čistě ekonomického pohledu, či chcete-li optikou věřitele, je proto nutné radikálně zakročit.

Je samozřejmě otázkou, jak nakonec celou problematiku uchopí politici. Nyní leží na stole hned několik návrhů legislativy, která by měla nemravný byznys s dluhy v Česku vymýtit. Nelze ale vyloučit, že kvůli populismu nakonec vychýlí systém na opačnou stranu.

Dlužníci by pak mohli snadno přijít na to, že splácet není nutné, protože věřitel vymáhání raději vzdá. A to by bylo také špatně. Jde tedy o velmi delikátní problém, který je třeba řešit bez emocí a populistické snahy zalíbit se statisícům potenciálních dlužníků - voličů.

- Jak se v Česku dostali exekutoři k tak velké moci?

- Jak probíhá jejich válka o území?

- A co dnes mají z exekucí advokáti?

Odpovědi najdete ve velkém tématu o dluhovém byznysu v aktuálním čísle týdeníku Ekonom. Přečíst si ho můžete i na iPadu a iPhonu, tabletu Samung a dalších zařízeních se systémem Android.