Ukrajinu trhá minulost. 5 zastávek na cestě k současné katastrofě

S málokterým evropským státem si totiž dějiny pohrály tak krutě jako právě s ní. Ukrajina je kvůli nim rozdělena na proevropský západ, proruský východ a mezi nimi osilující Kyjev. Obrazně řečeno mezi Západ a Východ. Celý ukrajinský problém je přitom zakořeněný hluboko v minulosti:

1/ Kdysi mezi Ukrajinou a Ruskem nebyl rozdíl. Před tisíci lety Kyjev byl střediskem byzantinizované říše germánsko-slovanských Rusů, ta se ale po porážce od Mongolů přesunula k severu, kde jeho roli centra pravoslaví převzala Moskva. Z Kyjeva se stal chudý příbuzný, protože po většinu středověku západní část Ukrajiny patřila Polsku, jih kočovníkům a pravoslavný východ tíhl k Rusku.

2/ Celou zemi nakonec vybojovala ruská vojska. Krym bojovným Tatarům, vazalům osmanských sultánů, vzala až Kateřina Veliká v závěru 18. století. O sto let později se Ukrajina, kde se už rozbíhalo “národní obrození”, stala obilnicí ruské říše a na jejím východě vznikalo jedno z mála průmyslových center carské říše.

3/ Ideově ji rozdělila hrůzná první polovina 20. století: bolševická revoluce a s ní spojené masakry občanské války, rozpad na západní část obsazenou všeobecně nenáviděnými Poláky a sovětský východ. Tam pak hladomor, důsledek Stalinova tažení proti soukromým rolníkům, připravil o život nejméně tři miliony lidí. Hitlerův vpád nepřinesl, jak doufal nacionalista Stepan Bandera, osvobození, jen odstartoval novou vlnu násilností a také holocaust. Za 2. světové války se Ukrajina navíc stala hlavním válčištěm a proměnila se v dýmající trosky.

4/ Bezprostřední příčinou Majdanu je ale kritická hospodářská a sociální situace. Opět jde o dědictví delšího období. Obtížnou poválečnou rekonstrukci vystřídala stagnace a podle statistik relativní hospodářská úroveň sovětské Ukrajiny klesla mezi lety 1973 a 1990 z 43 na 38 procent západoevropské reality.

5/ O neradostných výsledcích dvacetiletí samostatnosti, kdy místní elity prohospodařily, co mohly, a hrály jen na sebe, nejlépe svědčí hlasování nohama. Počet obyvatel klesl v důsledku emigrace z 52 na 46 milionů, což je evropská rarita.

Teď bude nutné vyčkat, na čí stranu se postaví ukrajinští oligarchové, kteří v zemi až dosud fakticky vládli, a jaký výsledek přinesou předčasné květnové volby. Pokud potvrdí dosavadní politické rozdělení nábožensky, kulturně i ekonomicky tak různorodé země, ocitne se Ukrajina na cestě k rozdělení. Kreml, Brusel ani Washington o něm zatím nechtějí slyšet, avšak s ohledem na to, co se za bezmocného přihlížení Evropské unie stalo v bývalé Jugoslávii, by zřejmě šlo o nejrozumnější řešení.