Podnikatel, který dal Americe slivovici

Své jméno i jméno Vizovic proslavil po celém světě. Vizovická slivovice nebo Rudolf Jelínek, to obojí jsou synonyma pro ovocný destilát vysoké kvality. Jedno pojmenování určuje místo vzniku a druhé zakladatele firmy. Rudolf Jelínek přitom nezačínal podnikat takzvaně na zelené louce, bez předcházejících zkušeností a zázemí. Základy byznysu se učil už jako malý kluk v pálenici svého otce Zikmunda Jelínka a ten zase od svých předků. V čem tedy tkví jedinečnost Rudolfa Jelínka? V době hospodářské krize třicátých let minulého století se zachoval přesně tak, jak radí i dnešní ekonomové. Rozjel nový výrobní program a usoudil, že český trh je k přežití příliš malý. Začal vyrábět košer destiláty a vyvážet je především do Spojených států.

Z 20. prosince 1934 se dochoval dopis na Obchodní a živnostenskou komoru v Olomouci, ve které Rudolf Jelínek, majitel produkčního lihovaru z Vizovic, žádá o povolení, aby mohl vyvézt 25 hektolitrů lihovin. Z dokumentu je zřejmé, že zahraniční expanzi rozjel dříve, než se začal starat o potřebná povolení. V žádosti přiznává, že potvrzení potřebuje "dodatečně předložiti" Finančnímu úřadu v Uherském Hradišti. "Zaprodal jsem totiž větší množství lihovin do U.S.A. a část byla již tento měsíc vyvezena. Předpokládám, že jste již takové vyjádření snad některé firmě dodali, a že Vám bude známo, o co se vlastně jedná." Z toho je zřejmé, že Rudolf Jelínek se příliš nestaral o úředního šimla, ale především o prosperitu své společnosti.

Tradici založil otec Zikmund

Vizovice byly proslulé palírenstvím už v 16. století. Ovšem to se tam pálily hlavně zbytky po výrobě piva, tedy zbytky sladu, později také obilí, z něhož se dělala žitná. Na slavnou slivovici došlo mnohem později. Na Vizovicku se dařilo ovocným stromům a sušené švestky, hrušky a jablka patřily k důležitému obchodnímu artiklu tamních lidí. Když se však po rakousko-uherské okupaci Bosny objevily na trhu koncem 19. století konkurenční bosenské švestky, skončily vizovickým rolníkům a obchodníkům dobré časy. Moravské švestky se bosenským co do kvality a ceny nemohly rovnat, a proto byly brzy vytlačeny z domácího rakousko-uherského i zahraničního trhu. Pomohla až hospodářská kampaň na propagaci výroby slivovice. Rolníci začali ve velkém pálit ovocné destiláty.

V té době se v Eichenově palírně, kterou pronajímala vrchnost, objevil Jakub Jelínek z Luhačovic a jeho mladý syn Zikmund, který tam byl nějaký čas i ředitelem. Během svého působení se Zikmund Jelínek lecčemu přiučil, posléze získal v dražbě i výčepní koncesi a v roce 1891 si založil vlastní podnik - "závod ku vyrábění kořalky". Nechal si postavit palírnu a sklad, za dva roky objekt rozšířil o skladiště sudů, za šest let přikoupil další pozemky. Podnikání se mu dařilo a stejně úspěšný byl i v rozšiřování rodiny. Nejprve se mu narodily tři dcery, posléze tři synové. Nejstarší Rudolf Jelínek spatřil světlo světa ve Vizovicích 20. června 1892.

Francouzská vína k destilátům

Rudolf Jelínek se do práce v podniku zapojil ještě před první světovou válkou. Po obecné škole ve Vizovicích nastoupil na Českou zemskou vyšší reálku v Kroměříži, kde maturoval v roce 1910. Poté si odsloužil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u vozatajské divize v Praze a v roce 1911 už nastoupil v otcově firmě jako prokurista. Mladší bratr Vladimír zatím studoval, ale počítalo se s tím, že otcův podnik časem převezmou oba sourozenci. Nejprve ovšem narukovali do války. Rudolf Jelínek se z bojů vrátil v polovině listopadu 1918 jako kurýrní poručík zaniklé c. k. armády. Sloužil na ruské frontě, poznal Jekatěrinburg, Petrohrad, Moskvu, ale i Varšavu, Krakov či Vídeň. Zcestovalý mladík už tenkrát pochopil, že svět je velký a že mu vizovický dvoreček bude malý.

V září 1919 se vedení firmy ujali synové zakladatele - sedmadvacetiletý Rudolf a dvaadvacetiletý Vladimír - aby pokračovali v rodinné tradici. Podle Marcela Sladkowskiho, který se věnuje historii palírníků ve Vizovicích, svěřoval tehdy dvaašedesátiletý otec rozvoj svého podniku spíše píli a talentu než zkušenostem svých synů. Ti však velmi brzy dokázali, že otcovo rozhodnutí bylo prozíravé. Bratři Jelínkové provozovali podnik jako veřejnou obchodní společnost, v níž byli rovnocennými společníky. Firemním názvem "Zikmunda Jelínka synové" vyjádřili úctu otci a zakladateli podniku.

Začátkem roku 1921 učinili strategické rozhodnutí. Uvědomovali si, že dosavadní provozy jim nebudou stačit, a tak za 870 tisíc korun koupili Rolnický akciový závod ovocnářský (Razov). Vyslali tím signál, že pod jejich vedením čeká firmu rychlejší rozvoj. Razov měl ze všech vizovických pálenic přitom nejvýhodnější polohu. Stál v poměrně rovinatém údolí za městem s možností rozšíření areálu na okolní pozemky a poblíž železniční trati.

Ihned po koupi si firma Zikmunda Jelínka synové nechala úředně zapsat vlastnictví Rolnického akciového závodu ovocnářského do živnostenského rejstříku s předmětem podnikání výroba a prodej lihovin, zužitkování ovoce a prodej výrobků z něj, výroba ovocných šťáv a vín. Tento předmět činnosti spojený s Razovem tak doplnil tradiční firemní sortiment: slivovici, borovičku a likéry. Mladí pánové pak rychle začali uskutečňovat své plány. Přikoupili pozemky, postavili železniční vlečku do fabriky, modernizovali a elektrifikovali výrobní provozy. Samozřejmě na všechno nevydělali, takže si půjčovali u bank, ale i u otce, a nemalý kapitál vnesla do podniku také manželka Rudolfa Jelínka Irena - 130 tisíc korun českých. Rudolf Jelínek v té době už také vyrazil do světa, zatím jen kvůli importu. V roce 1922 navštívil Francii a uzavřel licenční smlouvu s firmou, která zajišťovala společnosti práva na výrobu, nákup a prodej koňaku a vinného destilátu, dovoz vína z oblasti Cognac a obchod s vínem. K tradičním ovocným pálenkám tak přibyla výroba kvalitních vinných destilátů.

Pruďas s podnikatelským talentem

Úspěšná spolupráce obou bratrů skončila v roce 1926, kdy se kvůli rozdílným pohledům na byznys dohodli, že půjdou v podnikání každý svou cestou. Vladimír získal provozy, které založil otec, a ponechal si i dosavadní název společnosti Zikmunda Jelínka synové. Rudolfovi pak připadl Razov, který nabízel větší perspektivu podnikání, a této nové firmě propůjčil své jméno. Přestože o důvodech rozchodu bratrů Jelínkových žádné přesné informace neexistují, mohly jednu z rolí sehrát také jejich rozdílné povahy. Zatímco Vladimír se těšil pověsti rozvážného a klidného člověka, který dobře vycházel s lidmi, Rudolf byl v tomto směru jeho pravý opak. Po otci zdědil podnikatelský talent a firmě věnoval veškerý svůj čas. Ale stejně jako otec byl velice prchlivý. Policie Rudolfa dokonce stíhala, kvůli tomu, že "v rozčilení pobil hocha".

Podnikání Rudolfa Jelínka bylo výrazně spojeno s jeho osobní angažovaností a velkým pracovním nasazením. Přitom byl známý i neutuchající chutí bavit se, a vyvažoval tak zápřah v práci zábavou. Mimochodem Rudolf proslul i nadšením pro rychlou jízdu. Svědčí o tom například pokuta za tento přestupek ve výši 200 korun z roku 1924. Rychlost byla dána do vínku i podniku Rudolfa Jelínka, který byl ve 30. letech minulého století bezesporu nejdynamičtěji se rozvíjející ze všech vizovických pálenic. Slávu tamní slivovice začal šířit bleskově nejenom Evropou, ale také v zámoří. Hned v roce 1926 výrazně investoval do svého podniku na Razově a posléze uvedl na trh nový produkt - košer destiláty. Mimochodem firma Rudolf Jelínek v současné době exportuje 40 procent své produkce, a to především košer slivovici. Míří do Spojených států amerických, kam ji ovšem poprvé vyvezl Rudolf Jelínek v roce 1934. Tedy před 80 roky.

Prohibice končí, nastupuje Jelínek

Prorazit na ohromný americký trh se Rudolfovi podařilo tím, že získal pro své zastoupení importérskou firmu v New Yorku, která se rozhodla podpořit dovoz československých výrobků na úkor dosavadního importu z Maďarska a Rumunska. Důvody byly jak jakostní, tak i politické, protože společnost chtěla trestat rostoucí antisemitské hnutí v těchto zemích. Židovský podnikatel Rudolf Jelínek je dokázal přesvědčit, že nabízí kvalitní destilát ze země, která je mnohem demokratičtější než třeba Německo, Maďarsko či Rumunsko. Už v roce 1938 se značka Rudolf Jelínek stala druhým největším světovým dovozcem destilátů do USA, což v té době představovalo 35 tisíc lahví slivovice a borovičky ročně. Přitom v současné době exportuje Rudolf Jelínek do USA každý rok 100 tisíc lahví košer slivovice.

Úspěch Rudolfa Jelínka byl ovšem zároveň i reklamou pro Československo, protože na každé vyvezené lahvi byl nápis Product of Czechoslovakia a z vývozní konjunktury druhé poloviny třicátých let příznivě těžili také Jelínkovi subdodavatelé, hlavně výrobci skla, etiket, beden, korkových uzávěrů a podobně.

Pavel Dvořáček, současný předseda představenstva, generální ředitel a spolumajitel společnosti Rudolf Jelínek, o svém předchůdci tvrdí, že byl ve správnou dobu na správném místě, což nebylo výslednicí jen štěstí a snahy, ale samozřejmě i správné strategické úvahy. "Mám na mysli cestu Rudolfa Jelínka do USA hned v roce 1933, těsně po skončení prohibice. Jeho připravenost začít dodávat košer slivovici na americký trh a perfektní zdůvodnění, proč má nahradit ostatní dodavatele ze zemí podporující fašismus," uvádí Dvořáček.

Úspěch za mořem a plány na zdvojnásobení exportu ovšem přerušila německá okupace. Rudolf Jelínek společně s manželkou zahynul v Osvětimi. Druhou světovou válku z rodiny přežili jen jejich synové Zdeněk a Jiří. Dědic otcova talentu Zdeněk Jelínek obnovil vývoz do zámoří, ale v roce 1946 zemřel na tuberkulózu. Jiřímu byla firma v roce 1948 znárodněna a on se s manželkou legálně vystěhoval o rok později do Izraele. V roce 1990 zemřel ve Spojených státech. Ještě před odjezdem dal Jiří Jelínek státu povolení k registraci originální firemní značky R. Jelínek.

Firma fungovala pod hlavičkou národních podniků Moravské lihovary a octárny Brno a Slovácké konzervárny Uherské Hradiště. V roce 1989 se závod osamostatnil pod názvem Rudolf Jelínek a fungoval deset let jako státní podnik až do druhé vlny kuponové privatizace v roce 1998, kdy firmu ovládl většinový vlastník Moravia holding a orientoval výrobu na slivovici a značkové destiláty.

Marcela Honsová

Rudolf Jelínek Group

- Skupina se sídlem ve Vizovicích ročně vyrobí a prodá osm milionů litrů destilátů.
- Zastřešuje nejenom tuzemský závod, ale také dceřiné společnosti na Slovensku, v Bulharsku, Rumunsku a v Chile.
- Loni tuzemská část společnosti utržila 350 milionů korun.
- Největším akcionářem společnosti je její předseda představenstva a generální řiditel Pavel Dvořáček.

Nové produkty a nové trhy znamenají úspěch.

8 mil.
Tolik litrů lihovin prodá každoročně skupina Rudolf Jelínek.

Manželé Irena a Rudolf Jelínkovi na snímku z roku 1935. V průběhu druhé světové války oba zahynuli v Osvětimi.

Rudolf Jelínek se z bojů první světové války vrátil jako kurýrní poručík.

Foto: R. Jelínek