Nově se zavádí sjednocení úpravy náhrady škody pro podnikatele a nepodnikatele, přičemž zákon rozlišuje mezi odpovědností ze zákona, u které se bude prokazovat zavinění, a odpovědností smluvní, kde bude strana odpovídat za výsledek bez ohledu na zavinění.

Za škodu pak nový občanský zákoník považuje jakoukoli újmu na jmění, tedy skutečnou škodu, která může od ledna 2014 spočívat i ve vzniku dluhu, a ušlý zisk.

Významné změny doznal i způsob náhrady škody. Dosavadní úprava preferovala náhradu škody v peněžité formě. Ta stávající naopak prioritně upřednostňuje uvedení do předešlého stavu, čímž se rozumí uvedení do takového stavu, jako by ke škodě nedošlo.

Pokud tedy druhé straně například věc poškodíme, musíme ji opravit tak, aby odpovídala stavu před poškozením, nikoli aby vypadala jako nová. Jestliže však taková oprava není možná nebo poškozený o opravu nestojí, teprve pak nastupuje náhrada škody v penězích.

V případě věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Strany se ovšem mohou od zákonné úpravy odchýlit a ve smlouvách si mohou sjednat, že případná škoda bude hrazena v penězích, nikoli uvedením v předešlý stav.

Nemajetkovou újmu, která nemůže být ze své podstaty odčiněna uvedením do předešlého stavu, pak odčiníme přiměřeným zadostiučiněním (např. omluvou). Zadostiučinění nemusíme poskytovat v penězích, pokud je takového rázu, že povede ke skutečnému a dostatečně účinnému odčinění způsobené újmy.

 

Martin Hrdlík
senior advokát KPMG Legal
Partner rubriky

Archiv sloupků k rekodifikaci najdete na adrese Ekonom.cz/rekodifikace

Související