Občas proklínají české školství za to, že nedostatečně připravuje žáky pro praktický pracovní život. Ale jak by mohlo? Co firma, to jiný přístup, jiné procesy, jiné pracovní podmínky. To by potom musela mít každá společnost svoji vlastní vysokou školu, kde by si své absolventy vychovala a připravila je na hladký start do pracovního života.

 

Situaci nezjednodušují ani absolventi sami. Někteří nechápou, že s prvním opravdovým zaměstnáním přichází zodpovědnost, pravidelný režim a ztráta části volného času. Mladým pracovníkům chvíli trvá, než si uvědomí, že jejich rozvoj v daném oboru teprve začíná a nepůjde rychle.

 

Nejmladší generace si zvykla na volnost studentského života a nechce příliš slevovat ze svých zájmů a koníčků. Průzkumy ukazují, že především mladší lidé si váží svého volna a nemají chuť pracovat přesčas.

 

Jaké je řešení? Spíše než nováčky "hodit do vody" a čekat, jak se sami chytí, je lepší vsadit na adaptační program. Můžeme jej chápat jako jakýsi nadstavbový školní předmět. Mentor či manažer v roli učitele a absolvent v roli žáka, který své znalosti rozšiřuje na míru firmě, v níž začal pracovat.

 

Vložená investice se tedy firmě rozhodně vyplatí. Adaptační program je navíc výhodný pro obě strany. Absolventi si na pracovní režim zvyknou postupně. Během krátké doby osobně poznají klíčové lidi a procesy ve firmě. Pokud se v práci budou cítit dobře, rádi jí pak obětují také kus svého volného času.

 

Firma zase získá na atraktivnosti pro absolventy, ve kterých dříme velký potenciál. Mladí lidé tyto programy vyhledávají.

 

Tereza Pacovská
manažerka náboru České pojišťovny

Související