Komentář Petra Korbela: České autobusy a náklaďáky se setkaly v protisměru

Opačný vývoj lze vystopovat u nákladních automobilů. Jejich celková produkce v České republice se loni meziročně propadla o téměř padesát procent na necelých 800, protože zmizela pražská Avia. V prvním roce samostatné České republiky se zde přitom ještě vyrobilo 8500 nákladních aut a před rokem 1989 počítaly podniky Tatra, Liaz a Avia produkci na desítky tisíc kusů.

Na první pohled se přitom v roce 1990 mohlo zdát, že před výrobci náklaďáků by měla být lepší budoucnost. Autobusy Karosa se uplatňovaly jen v tuzemsku a v některých zemích socialistického tábora, přičemž do předlistopadového Československa se zároveň dováželo značné množství maďarských vozidel Ikarus.

Naproti tomu nákladní automobily byly významným exportním artiklem a vyvážely se ve velkém nejen do zemí někdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci, ale i do méně bohatých „nesocialistických“ států (a dokonce i třeba do Francie, odkud ale bývaly reexportovány do bývalých kolonií). Slávu českých kamionových značek pomáhala šířit i tehdy věhlasná rallye Paříž – Dakar: kupříkladu v roce 1988 byl automobil Tatra mezi kamiony první a Liaz obsadil druhé místo.

Dovoz nákladních aut do Československa přitom býval zanedbatelný a omezoval se jen na vozy používané pro mezinárodní dopravu do zemí, kde Liaz neměl servisní síť. Podniky Tatra i Liaz navíc disponovaly výrobou motorů vlastní konstrukce, zatímco Karosa byla závislá na nakoupených agregátech.

Dopadlo to ovšem přesně naopak. Liaz i Avia zanikly, Tatru musel několikrát zachraňovat stát a loni prošla exekucí. Karosa se sice už jmenuje Iveco, ale jede naplno, a bývalými zaměstnanci Karosy založená firma SOR se také dokázala v středoevropském prostoru prosadit.

Výsledkem je, že Česká republika je v přepočtu na tisíc obyvatel největším výrobcem autobusů na světě, zatímco zdejší výroba nákladních aut je z globálního pohledu jen okrajová. Příčin, proč autobusy a nákladní automobily jely „v protisměru“, je patrně celá řada. Základní rozdíl ale spočíval v tom, že Karosa hned na počátku privatizace dostala významného strategického partnera, zatímco u Tatry, Liazu a Avie převládla kuponová metoda.