Otec českých motorkářů

Pocházel ze starého evangelického rodu, vášnivě rád střílel, byl autorem četných patentů, vlastnil významnou zbrojovku a založil moderní slévárnu v Týnci nad Sázavou. V povědomí většiny Čechů však příjmení podnikatele Františka Janečka rezonuje hlavně s motocykly Jawa.

Janeček patřil ve 20. a 30. letech k nejváženějším představitelům českého průmyslu a veřejného života. Jeho autorita byla tak velká, že po abdikaci Edvarda Beneše v roce 1938 se o něm dokonce uvažovalo jako o kandidátovi na funkci prezidenta republiky. V té době však už trpěl vážnými zdravotními problémy, takže se politici nakonec shodli na jménu Emila Háchy.

Podnikatelské geny byly vlastní celé rodině. Starší bratr Josef Janeček objevil ložisko uhlí na Rakovnicku a podnikal v jeho těžbě. Mladší Rudolf zase založil firmu na výrobu ohřívačů vody Ruja.

Samotný František Janeček nejprve snil o lékařské dráze, jeho otec, sedlák s nadšením pro techniku, ho však vyslal na průmyslovku do Prahy. Po maturitě krátce pobyl na technické univerzitě v Berlíně a působil jako konstruktér v norimberské pobočce firmy Siemens. Pak se vrátil do Prahy, kde nastoupil do elektrotechnických závodů Emila Kolbena. Natolik se osvědčil, že ho společnost vyslala do nizozemského Maarsenu, aby tam řídil stavbu a provoz nové továrny na výrobu dynamoelektrických strojů. Přitom si ještě doplňoval vysokoškolské vzdělání.

Bohatství mu přinesl vynález

Svým způsobem se mu stalo osudným, že rád jezdil na kole. Na jedné z četných vyjížděk ho srazil luxusní automobil. Potlučeného cyklistu odvezli do honosného sídla majitele dotyčné limuzíny, jenž byl mimo jiné i starostou Maarsenu. Tam se Janeček seznámil s jeho dcerou a záhy byla svatba. Užíval si rodinného štěstí, zároveň však pracoval na řadě vynálezů.

Nejdůležitějším z Janečkových tehdejších patentů byl podpovrchový přívod elektrického proudu pro napájení tramvajových vozů. Práva na tento vynález prodal do Anglie, díky čemuž zbohatl.

V roce 1904 se manželům narodil syn, který dostal jméno František Karel. Patrně i proto, aby dítě vyrůstalo v českém prostředí, se František Janeček vrátil do Prahy. Syn se tak stal polyglotem: česky hovořil stejně jako nizozemsky, později se naučil perfektně anglicky, francouzsky a německy.

Otec František Janeček v roce 1905 opustil Kolbenovu společnost, aby se mohl plně věnovat vynálezectví. Z peněz za patent na vylepšenou obloukovou lampu si zaplatil dvouletou studijní cestu po Anglii, Belgii a Německu. Po návratu založil vlastní strojní laboratoř, v níž se zhruba 10 zaměstnanců zabývalo zhmotněním jeho nápadů do podoby prototypů. Světlo světa tak například spatřilo zařízení na záznam zvuku pomocí fotografické metody.

Když vypukla první světová válka, František Janeček musel do císařské armády. Nejprve sloužil v Brixenu, záhy však byl přeložen do Prahy, aby v zázemí konstruoval vojenská zařízení. Zabýval se například vývojem náhrady za pneumatiky pro nákladní auta, také vymýšlel vrhač min. Největší úspěch mu přinesl zapalovač k nárazovým ručním granátům. Po válce na tento počin navázal a věnoval se zbrojní výrobě. Ta mu byla nejen zdrojem lukrativních příjmů, ale zároveň zábavou a potěšením: vynikal ve střelbě a získal encyklopedické znalosti o historii zbraní. Jeho zbrojovka dodávala především díly pro granáty a věnovala se úpravě rakouských kulometů pro potřeby československé armády. Vojenské zakázky byly zprvu obrovské, neboť mladou republiku ohrožovaly územní požadavky téměř všech sousedů. Janeček proto na Pankráci koupil zájezdní hostinec, který se stal základem nové továrny.

Jeden obor nestačí

Janečkova společnost zaměstnávala přes tisíc pracovníků, ale podnikatel včas rozpoznal, že zbrojní konjunktura nepotrvá věčně. Od roku 1925 proto začal kupovat pozemky v Týnci nad Sázavou, které se měly stát základem dalšího moderního závodu. Nejprve uvažoval o šicích strojích, v jejichž výrobě se chtěl stát tím, čím byl Baťa v obuvnictví. Do tohoto plánu hodlal zapojit i talentovaného syna, který studoval ČVUT a zároveň se stal prokuristou jeho firmy.

Mladý František Karel Janeček byl vášnivým motoristou a snil o tom, že rodina bude jednou vlastnit také automobilku. V roce 1927 koupil za otcovy peníze dědická práva na někdejší kvasinské panství, které leželo nedaleko místa, odkud rod pocházel. Řízení bylo velice komplikované a soudní spory se táhly ještě několik let, nicméně Janečkové tak získali nejen zámek, velkostatek a rozsáhlé lesní pozemky, ale také pilu a bednárnu. To byly provozy, bez nichž se tehdejší výroba automobilů neobešla.

Čas na splnění synova přání však ještě nenastal. Mezinárodní situace se na čas uklidnila a československé pluky už beztak měly granátů plné sklady. František Janeček tedy musel hledat nový výrobní program, který by mohl naběhnout velice rychle. Dospěl k závěru, že sen o tom, že by se jeho firma mohla stát největším světovým výrobcem šicích strojů, byl vzhledem k mezinárodní konkurenci pouhým přeludem. Na tuzemském trhu však rostla poptávka po motocyklech. Podnikatel usoudil, že vlastní vývoj by byl příliš zdlouhavý, a rozhodl se pro licenci.

Koupil práva na německý Wanderer K 500. Ten sice vypadal moderně, avšak vyznačoval se velkou poruchovostí. Janečkův zájem tedy Němci vnímali jako dar z nebes. Český podnikatel zaplatil 440 tisíc marek a dostal za ně nejen licenci, ale rovněž výrobní zařízení a rozpracované motocykly. Radostí si mnul ruce, jenže záhy po tuzemské premiéře zjistil, že tyto stroje jsou pro Čechoslováky příliš drahé, a navíc jim často praskají přední vidlice. Vznikla tak alespoň pěkně znějící značka Jawa (Janeček-Wanderer).

Svoji chybu Janeček dokázal napravit. Pochopil, že má-li se společnost prosadit, musí nabídnout motocykl, který bude podstatně menší, spolehlivější, bezpečnější a levnější. "Zkrátka lepší stroj za méně peněz," shrnul nový úkol. Ještě jednou se vydal cestou licence, tentokrát britské firmy Villiers, což se ukázalo jako správná volba. Nový motocykl nesl název Jawa 175 Villiers. Janečkovi zároveň na čas přitáhli do Prahy vynikajícího britského technika Williama Patchetta, který tu položil základy konstrukční školy značky Jawa. Tržby z prodeje motocyklů brzy přesáhly příjem z prodeje zbraní. V Týnci nad Sázavou navíc Janeček postavil úspěšnou slévárnu hliníku a šedé litiny a začal tam vyrábět magnety. V téže době se konečně podařilo ukončit všechny právní spory, které provázely koupi solnicko-kvasinského velkostatku. Nastal tedy čas na splnění synova snu - pustit se do výroby aut.

První krok spočíval opět v koupi licence. Po zkušenostech s nepovedeným motocyklem byli Janečkové obezřetní. Vybrali si významnou firmu DKW a její osvědčený lidový model Meisterklasse. Smlouva byla podepsaná v roce 1933, v následujícím roce spustili v Kvasinách výrobu karoserií (finální montáž zprvu probíhala v Týnci). Automobil se jmenoval Jawa 700, na přání mohl být vybaven i například autorádiem. Očekávaný úspěch se však nedostavil. Na trhu malých aut byla obrovská konkurence a zákazníci více důvěřovali tradičním výrobcům, jako bylo například Aero. Zákony první republiky navíc lidovému automobilismu vůbec nepřály: daně z provozu aut byly vysoké, benzin (i kvůli povinnému míchání s lihem) příliš drahý. Firma se proto rozhodla nabídnout modernější automobil vlastní konstrukce. Tak se zrodila úspěšná Jawa Minor.

V té době se ale mezinárodní politická situace začala prudce zhoršovat. Republika, kterou téměř ze všech stran ohrožovaly země s diktátorskými a agresivními režimy, musela opět zbrojit. Na objednávku ministerstva obrany začali v Janečkově zbrojovce konstruovat ruční protitankovou zbraň. Jejím hlavním tvůrcem byl šéf konstrukční kanceláře Jeroným Kynčl, ovšem Janeček junior se také angažoval.

Po odstoupení pohraničí v roce 1938 se plány na vojenskou obranu staly v podstatě bezpředmětné. Firma proto dostala povolení, aby patent na protitankovou pušku prodala do zahraničí. Mladý Janeček odcestoval do Anglie, kde ho zastihl osudný březen 1939. Po vypuknutí války se pobyt mladého Janečka v Anglii podařilo před nacisty "legalizovat" historkou, že řádně požádal švýcarské velvyslanectví o repatriaci, během cesty však utrpěl zranění a pak byl britskými úřady internován. Zatímco mladý Janeček ve skutečnosti pracoval v Birminghamu na zdokonalení protitankové zbraně, jeho manželka se synem zůstali v Čechách a jeho otec mohl formálně zůstat v čele své společnosti. V té době však již byl velmi nemocný. Zemřel v roce 1941 ve své pražské továrně. "Pracujte, já odcházím," byla údajně jeho poslední slova.

Na obou stranách fronty

Zbrojovka Ing. F. Janeček, jak zněl oficiální název, za nacistické okupace vyráběla například díly do německých letadel. František Karel Janeček se naproti tomu snažil ve Velké Británii prosadil české protitankové pušky. První zkoušky sice britské velitele nepřesvědčily a ministerstvo války celý projekt zastavilo, po vojenské katastrofě spojenců ve Francii však šly protitankové zbraně do výroby. Dostaly název "Littlejohn", což byl překlad jména Janeček ("Malý Jan"). Osvědčily se v Africe i při spojenecké invazi v Normandii.

V českých továrnách se v téže době tajně připravovaly civilní výrobky pro poválečné období. Zvláště v odlehlých Kvasinách zaměstnanci projevovali až neuvěřitelnou odvahu. Ilegálně tam postavili několik prototypů vozu Jawa Minor II a zkoušeli je pod značkou BWM (Böhmische Werk Motor).

Po válce se cesty Janečkových závodů rozešly. Na velkou zbrojovku s výrobou motocyklů se jednoznačně vztahovaly znárodňovací dekrety. Nový národní podnik byl zprvu velmi úspěšný. V roce 1946 se totiž do výroby dostala mimořádně zdařilá řada Jawa 250/350 "Pérák", která se stala vzorem konstruktérům na celém světě. Podnik byl významným exportérem, a to i do USA. Nešlo přitom jen o samotné motocykly, ale také o know-how. Licenci na samočinnou spojku Jawa Automatic koupila v 60. letech japonská Honda. České motocykly se v licenci montovaly například v Indii, Turecku či Egyptě. Po roce 1990 však Jawu postihla hluboká krize. O renesanci značky se v posledních letech snaží nový majitel, firma Jihostroj, kterou vlastní Jiří Gerle.

Závod v Kvasinách byl teoreticky samostatnou společností. Záhy po válce se v něm rozeběhla výroba automobilů, model Minor II však musel na základě administrativního nařízení předat do Prahy, kde se montoval pod názvem Aero Minor II. Závod dostal národní správu a posléze byl přičleněn k mladoboleslavské Škodě; vyráběl například kabriolety Felicia či sportovní vozy Š-110 R Coupé. Současnou produkci představují Superb, Yeti a Roomster.

Janeček mladší se až do začátku roku 1948 snažil prokázat, že znárodnění bylo v případě továrny v Kvasinách neoprávněné, protože šlo o samostatný podnik s počtem zaměstnanců menším než 500. Neuspěl, a odjel na Západ. Později začal podnikat v Kanadě jako developer. Do Československa na čas přijel až v roce 1986, o čtyři roky později zemřel. Teprve další generace se dočkala restitucí lesů a dalších soukromých nemovitostí na Rychnovsku.

Petr Korbel

Jawa Moto

- Výrobce motocyklů se sídlem v Týnci nad Sázavou. Navazuje na tradice firmy Jawa, která vyráběla motocykly od roku 1929.
- Firma zaměstnává necelých sto lidí.
- Od roku 1998 je ve vlastnictví strojírenské společnosti Jihostroj Velešín, která vyrábí zejména díly letadel a nákladních automobilů.
- Loňské tržby byly asi 121 milionů korun a zisk 3,6 milionu.

4 mil.
Tolik se celkem vyrobilo motocyklů značky Jawa.

Zbrojař Janeček včas rozpoznal, že zbrojní konjunktura nepotrvá věčně. Začal proto budovat v Týnci nad Sázavou továrnu na výrobu motocyklů.

Pracujte, já odcházím. Poslední slova Františka Janečka, který v roce 1941 zemřel přímo ve své pražské továrně.

Nejoblíbenějším modelem Jawy je třistapadesátka. Dosud se jí vyrobilo více než 2,3 milionu kusů.

Po válce se vozy Jawa vyráběly pod označením Aero Minor II. Jejich všestrannost dokládá propagační snímek, na kterém vůz zvládá pražské nuselské schody.

Foto: Isifa, ČTK, Jawa, ČTK, archiv