Problémy s Babišem

Andrej Babiš se loni v září pochlubil na svém Twitteru, že otevřel nový prasečák. Jistě byl patřičně hrdý, zprávu nepochybně vypustil i kvůli volbám: Podívejte, jak jsem užitečný.

Krátce nato dostal při jedné předvolební debatě s novináři dotaz, zda se neobává podezření ze střetu zájmů, když v kampani mluví o podpoře českého zemědělství. Dala se čekat lecjaká reakce. Třeba že začne vysvětlovat, proč to střet zájmů není, nebo přesvědčovat, že až bude v politice, nechá podnikání. Ne. Babiš je jiný. Podrážděně sekl protiotázkou: „A to je špatně, že chovám prasata, že dávám lidem práci?“

Babiš je originál. Možná si své drobné manipulace ani neuvědomuje, možná je jeho přemýšlení prostě jiné. Ale hledat s ním průnik v otázce střetu zájmů evidentně nemá smysl. Na druhé straně tím nemá být řečeno, že by se neměl stát ministrem. Nelze mu upřít jisté kvality. Má obrovskou erudici, vyzná se v daních, umí řídit lidi, má tah na branku, ví, co byznys potřebuje. Možná na financích udělá zdravý průvan.

Potíž s Babišem je v tom, že celý život dělal přesně to, co bylo prospěšné pro něho samotného – což samo o sobě není nic špatného. Jeho tah na branku však také znamená, že je schopen použít jakékoli prostředky. Milionu jeho voličů to asi nevadí, možná to naopak považují za přednost. Ve velké části společnosti však právě tato kombinace vlastností, nyní ve spojení s obří mocí, vzbuzuje nervozitu. Skutečně teď bude sloužit lidem, nebo jen šéfovat deseti milionům zaměstnanců?

Jakým nakonec bude ministrem, nechceme předjímat, jeho kroky však budeme sledovat s kritickým odstupem.

Hezké čtení.

Dalibor Martínek, šéfredaktor