Za prvé: Anče, Kubo, hajnej... už dost! Stále se nemohu zbavit dojmu, že většinová společnost se v naší zemi automaticky staví do role utlačovaných, slabých a hloupých. Ano, několik set let se tu budoval v "obyčejných" lidech dojem, že jsme jen posluhovači různých Trautenberků, komunistických vládců a odborových předáků, kteří nás chrání před něčím cizím a zlým. Každý může dokázat to, co Antonín Dvořák, Emil Kolben, Tomáš Baťa nebo Jan Kaplický. Jen to chce přestat dětem dávat za vzor hloupého Honzu a jemu podobné.

 

Za druhé: už si uvědomme, že žijeme v úžasné době. Při ohlédnutí do minulosti těžko najdeme tak krásné období, jako je to, které právě prožíváme. Naši otcové vysedávali na schůzích, abychom mohli studovat gymnázium. Naši dědové se báli, jestli je někdo neodvede zítra na frontu, nebo rovnou na šibenici. Naši pradědové si sotva užili pár demokratických let mezi světovými válkami. Dnes řešíme na evropské úrovni závažné problémy; jak má být zahnutá okurka, jaký výkon má mít vysavač a žárovka a jestli získáme dotaci na stavbu dětského hřiště. Nezapomínejme, že to není normální, a nedávejme zbytečně do rukou zbraně populistům. V této krásné době pro to opravdu nemáme důvod.

 

A za třetí: naučme se zvládat příval dat. Jak zaznělo před několika lety v jednom českém filmu, stáváme se obětí informační exploze. Za posledních několik let se geometrickou řadou zvyšuje počet médií, jejichž obsah konzumujeme. A to jak těch klasických (třeba televize), tak těch nových (například sociální sítě). Kvalita obsahu extrémně upadá, vše musí být krátké, rychlé a jednoduše stravitelné. Na nic více není čas. Budu moc rád, když po čase zrychlení přijde čas oddělení kvality od kvantity. Konzumovat méně, ale více si to vychutnat, více se toho dozvědět a cítit se obohacen. A ono to vlastně neplatí jen o informacích.

 

Související
Zobrazit