Válka, EU a Listopad: Čeká nás rok velkých kulatin

Bude to letos kupříkladu rovných 100 let od začátku první světové války, na jejímž konci bylo samostatné Československo. Tahle válka se stala teprve nedávno definitivně historií - poté, co v květnu roku 2011 v Austrálii (ve věku 110 let) zemřel poslední muž, který v téhle válce bojoval, Brit Claude Choules. Mimochodem Německo až v roce 2010 splatilo poslední splátku úroků z dluhopisů, které vydalo v letech 1924 až 1930, aby získalo zdroje na nařízené reparace za velkou válku. Dluhy se zkrátka mají platit. I když to někdy trvá hodně dlouho.

Uběhne také už rovné čtvrtstoletí od listopadových událostí roku 1989. Zda jsme se vyrovnali s komunismem, je otázkou. Spíše se potvrdilo, že se komunisté etablovali jako "normální strana", a zdá se, že deseti až patnáctiprocentní trvalá součást společnosti. Komunisté mají místopředsedu poslanecké sněmovny, otevřeně spoluvládnou v devíti krajích a na Ústecku mají i svého hejtmana, který se plácá po zádech s velvyslancem Severní Koreje.

A v květnu to bude rovných 10 let od našeho vstupu do Evropské unie. V té době ještě nepochybně platilo, že se jedná o exkluzivní klub. Zda si to lidé uvnitř unie myslí i dnes, není tak jisté. Vztah Čechů k EU je po 10 letech dosti ambivalentní, notně ovlivněný skepticismem Václava Klause a v posledních letech především krizí eurozóny.

Česko je sice jasným čistým příjemcem peněz z EU, z evropských fondů k nám tečou stovky miliard korun, nejviditelnější stopou ale zůstávají hlavně korupční kauzy s nimi spojené. Pokud jde o euro, nikam se nehrneme, čekáme, jak se vše vyvine. A stejně jako čeští politici pořádně nevědí, co si myslet o EU, unie neví, co si má pořádně myslet o české politice. Takže hurá do dalších deseti let.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom