Výše úroku z prodlení je v současné době stanovena nařízením vlády na úrovni osmi procentních bodů nad repo sazbou. Zatímco podle obchodního zákoníku se tato výše aplikuje v případě, že si smluvní strany nesjednají úrok v jiné výši, ve vztazích, které se řídí stávajícím občanským zákoníkem, jeho účastníci tuto možnost nemají. Podle převažujících interpretací jde v případě příslušného ustanovení současného občanského zákoníku o kogentní pravidlo, od kterého se nelze dohodou odchýlit. Tato skutečnost způsobila, že namísto úroku z prodlení je jako sankce za prodlení dlužníka v praxi více využívána smluvní pokuta.

 

Jednotná úprava úroku z prodlení v novém občanském zákoníku vychází z pojetí obchodního zákoníku. Zachovává odkaz na příslušné nařízení vlády stanovující výši úroku z prodlení, která se uplatní jen tehdy, není-li sjednána výše této sankce jinak. Nový soukromoprávní kodex na rozdíl od stávající právní úpravy obsahuje rovněž obecná pravidla týkající se úroků, která tak dopadají i na oblast úroků z prodlení. Z pohledu podnikatelské praxe je nejvýznamnější změnou upuštění dosavadního zákazu sjednávat úroky z úroků. Stanoví se tak mimo jiné najisto, že úrokem z prodlení lze sankcionovat prodlení s placením nejen jistiny, ale i úroku, pokud si to strany ujednají.

 

Liberální úprava úroku z prodlení v novém občanském zákoníku je nepochybně příležitostí pro rehabilitaci tohoto standardního institutu jako sankce běžně využívané v kontraktační praxi bez ohledu na povahu smluvních stran.

 

Martin Kofroň
vedoucí advokát, KPMG Legal
Partner rubriky


Archiv sloupků k rekodifikaci najdete na adrese Ekonom.cz/rekodifikace

Související