Na počátku 50. let dvacátého století rázoval po rozsáhlých pozemcích na americkém severozápadě energický obrýlený muž. Na svého pekingského palácového psíka pokřikoval poněkud netradičním jménem: "General Motors." Na inspekční pochůzky měl dost času. Do své bývalé firmy se podíval už jen málokdy, většinou při mimořádných a slavnostních příležitostech. William E. Boeing totiž podnik, který založil, opustil poté, co prezident Franklin Delano Roosevelt v roce 1934 prosadil antimonopolní zákony a Boeingova společnost se musela rozdělit.

Posledních 20 let života se tak W. Boeing soustředil více než na letadla na chov dobytka. Kromě toho podnikal dlouhé výlety (někdy až ke břehům Aljašky) na jachtě Taconite, za kterou na přelomu 20. a 30. let zaplatil astronomických 421 tisíc dolarů.

Obchod se dřevem

William E. Boeing se narodil v Detroitu v roce 1881. Jeho otec se vydal hledat štěstí ve Spojených státech jen 13 let před narozením syna, který se měl stát zakladatelem slavné firmy. Do USA se přestěhoval z Německa a jeho příjmení některé prameny důsledné uvádějí s přehláskou, tedy Böing. Boeing/Böing senior zemřel na chřipku, když bylo Williamovi pouhých osm let. Zanechal po sobě jistý majetek, který získal především z obchodu se dřevem. Na pozemcích, které pro těžbu dřeva koupil, se navíc našla ložiska železné rudy. Práva na těžbu přešla na vdovu Marii, matku Williama, který po její smrti v rámci dědictví získal majetek v přibližné hodnotě jednoho milionu dolarů.

Zděděné pozemky se staly odrazovým můstkem k podnikání Williama Boeinga. Po středoškolských studiích ve Švýcarsku, kde se údajně významně upevnil jeho smysl pro přesnost a pořádek, začal Boeing studovat na Sheffield Scientific School, jež byla součástí slavné Yaleovy univerzity. Nedostudoval. Namísto toho začal v roce 1903, ve svých 22 letech, po vzoru svého otce těžit dřevo a obchodovat s ním. Později na tento zlomový okamžik svého života vzpomínal se slovy, že měl pocit, že "dozrál čas na to opatřit nějaké dřevo".

Ke zděděným pozemkům připojoval William Boeing další a obchod vzkvétal. Boeing se přestěhoval do Seattlu, kde se zapojil i do realitního byznysu a v roce 1910 tam zakoupil loděnici. V ní si nechal postavit první jachtu Taconite pojmenovanou podle druhu železné rudy, jež se vyskytovala na jeho pozemcích. Především ho ale už tehdy zajímala letadla, navštěvoval aviatická setkání, učil se pilotovat a v roce 1914 se seznámil s poručíkem amerického námořnictva G. Conradem Westerveltem, se kterým se spřátelil. Jiný letecký nadšenec, Terah Maroney, je bral na vyhlídkové lety svým hydroplánem nad jezerem Washington. Po několika výletech Boeing Westerveltovi řekl: "Myslím, že dokážeme postavit lepší." Nápad na první letadlo Boeing byl na světě.

Boeing na startu

Přísně vzato, nebylo to ještě letadlo Boeing, ale Boeing and Westervelt, tedy B&W. A původně se také nemělo stát prvním z řady letounů, které vyrobí firma Boeing. Mělo jít jen o stroj, na kterém si dobře zalétají dva kamarádi. "V té době jsem toužil jenom po tom naučit se létat," komentoval to později William Boeing.

Továrna a hangár pro hydroplán byly umístěny na břehu jezera Union. Právě nad tuto vodní plochu se 15. června 1916 poprvé vznesl necelých osm metrů dlouhý dvojplošník Bluebill B&W model 1. Pilotoval jej William Boeing a uletěl s ním napoprvé 274 metrů.

Přesně za měsíc od prvního testu letadla, 15. července 1916, Boeing právně ustavil společnost Pacific Aero Products, kterou o rok později přejmenoval na Boeing Airplane Company. Byl už přesvědčen, že letectví má budoucnost. Jakkoli byl ale ochoten a připraven vložit do této budoucnosti svůj podnikatelský elán, nebyl inženýr a žádné vývojáře neměl ani kolem sebe.

Zaplatil proto Washingtonské univerzitě v Seattlu výstavbu větrného tunelu (aby měl kde testovat letadla) a dohodl se s univerzitou na otevření oboru leteckého inženýrství (aby měl kde brát zaměstnance).

V Evropě v té době už vojáci dávno umírali v zákopech, Spojené státy ale zůstávaly stranou až do 8. dubna 1917, kdy prezident Woodrow Wilson vyhlásil válku Německu. Pro nově založenou firmu znamenal vstup Ameriky do války významnou příležitost. Boeing totiž začal vojenskému námořnictvu dodávat svůj Model C jako cvičný letoun. Zároveň už ale přemýšlel, jak komerčně využít letadla v mírové době.

S koncem války na podzim roku 1918 významně klesly armádní zakázky a firma Boeing se dostala do velkých problémů. V rámci snahy o přežití diverzifikovala výrobu. Vyráběla nábytek, obaly na fonografy, ale třeba také pevné součásti korzetů. William Boeing také stále podnikal v dřevařství a také o této odnoži svého byznysu si udržoval dokonalý přehled. V hlavě měl přesné rozložení svých pozemků a druhové složení stromů, které na nich rostly. Po svých podřízených chtěl stejnou důslednost, mezi klíčové zásady počítal smysl pro detail.

V rámci snahy o popularizaci letectví podnikl William Boeing s jedním pilotem let z kanadského Vancouveru do Seattlu, přičemž na palubu vzali 60 dopisů. Tato dodávka je pokládána za první mezinárodní leteckou poštu v dějinách USA. Skutečnost, že o pár let později vyhrála firma Boeing tendr na zajištění poštovního spojení mezi Chicagem a San Franciskem, ale nebyla zapříčiněna touto úspěšnou reklamní akcí. Mnohem významnější se ukázal správný Boeingův předpoklad, že letecké motory mají být chlazeny vzduchem a ne vodou, což byl ve své době mnohem rozšířenější způsob. Vznikl Model 40A a pro naplnění podmínek soutěže musel Boeing vyrobit 26 kusů těchto letadel do 1. července 1927.

V roce 1928 vyprávěl William Boeing novinovému reportérovi, jakou hrdost v něm vzbuzuje, že během dvanácti let dokázal vybudovat firmu, která zaměstnává 1000 lidí. V roce 1929 mu patřilo několik aerolinií, výroba letadel, výroba motorů a vrtulí a škola pro piloty a pozemní personál.

Odchod v nejlepším

Na přelomu 20. a 30. let byl William Boeing na vrcholu sil a jeho firmám se nebývale dařilo. Když v roce 1929 udeřila velká hospodářská krize, udržel Boeing při životě vancouverskou loďařskou společnost Hoffar-Beeching, kterou předtím koupil, tím, že jí zadal výrobu druhé jachty Taconite. Mimořádně luxusní loď měřila 38 metrů a palubu měla z teakového dřeva.

Hospodářská krize se ale dotkla Boeingova podnikání i jiným, ještě zásadnějším způsobem než jen poklesem zakázek. V rámci boje proti monopolům a kartelům totiž Rooseveltova vláda v roce 1934 prosadila zákony, podle nichž nebylo možné, aby jedna firma vyráběla letadla a zároveň provozovala leteckou dopravu. Byly zrušeny kontrakty na leteckou poštu a Boeing musel svůj konglomerát rozdělit na několik samostatných společností.

Následně William Boeing rezignoval na své šéfovské pozice a o málo později prodal svůj podíl ve firmě. Přestože se loučil s podnikem, který založil a do kterého investoval spoustu času a peněz, na letectví nezanevřel, sám sebe označil za "zaujatého pozorovatele" toho, co přijde. Během druhé světové války nicméně roli pozorovatele porušil, či spíše překročil, a docházel do firmy jako poradce. Viděl tak mimo jiné, jaký význam měly pro vývoj války bombardéry B-17 a B-29. Oba tyto stroje společnosti Boeing významně přispěly k vojenské převaze Spojenců ve vzduchu. Letouny B-29 mimo jiné donesly atomové bomby nad japonská města Hirošima a Nagasaki.

Od své formální rezignace William Boeing nicméně trávil mnoho času hlavně na jachtě Taconite, kterou cíleně vybavoval nejmodernější technikou, zároveň se věnoval realitám, chovu dobytka nebo rybaření. Do firmy nesoucí jeho jméno se podíval ještě v roce 1954, kdy jeho manželka Bertha křtila "letadlo budoucnosti", proudový Stratoliner.

Ten se později pod názvem 707 stal prvním komerčně úspěšným proudovým letadlem a zajistil firmě Boeing náskok před konkurenty, kterými byly především společnosti Douglas a Lockheed. Ty sice v 50. letech domino-
valy, ale nakonec prohrály, protože trvaly na klasickém vrtulovém pohonu. William Boeing se však doby vel-
kého rozvoje tryskáčů nedočkal, zemřel 28. září 1956 na palubě jachty Taconite. Oficiální pohřeb neměl, rodina rozprášila jeho popel do moře.

Boeing po Boeingovi

Období po druhé světové válce nebylo pro společnost Boeing tak obtížné jako doba po první světové. Důvodem byl nejen nastupující rozvoj komerčních letů, ale také fakt, že svět se přesunul z období horkého konfliktu do fáze studené války. Armáda tedy nadále potřebovala dodávky od inovativní letecké společnosti. Rok před smrtí Williama Boeinga například jeho bývalá firma vyrobila největší proudový bombardér B52, který je ve výzbroji dodnes.

Kromě dodávek pro armádu, mezi něž přibyly i rakety nebo komunikační systémy, společnost Boeing rostla v druhé polovině 20. století i v segmentu výroby osobních letadel. Modelem, který změnil pravidla celého odvětví, se stal například v sedmdesátých letech Boeing 747, kterým se mohlo přepravovat více cestujících než kterýmkoli jiným letadlem.

Další zásadní impulz pro rozvoj společnosti přinesl výzkum vesmíru. Boeing se účastnil měsíčního programu Apollo, stejně jako budování Mezinárodní vesmírné stanice. V listopadu 2013 si z Dubajské Air Show firma Boeing odnesla objednávky na stovky nových letadel za téměř sto miliard dolarů.

Jan Bumba

Boeing

- Největší výrobce dopravních a vojenských letadel na světě.
- Boeing také vyvíjí a vyrábí vrtulníky, elektronické a obranné systémy, rakety, satelity a pokročilé komunikační a informační systémy.
- V roce 2012 společnost dosáhla obratu 81,7 miliardy dolarů. Čistý zisk činil 3,9 miliardy dolarů.
- Loni firma vyrobila více než 600 letadel.

82 procent
Takový je podíl vysokoškoláků mezi 170 tisíci zaměstnanci společnosti Boeing.

"Radši zavřít krám než prodat šmejd."

Šéf Boeingu James McNerney v listopadu 2013 osobně prezentoval novou verzi letounu 777 premiérovi Spojených arabských emirátů a emírovi Dubaje šejchovi Muhammadovi ibn Rašídovi al-Maktúm (uprostřed). Boeing získal po představení stroje během jednoho dne objednávky na 259 letounů za téměř 100 miliard dolarů. Jedná se o největší zakázku v historii společnosti.

Foto: Reuters, Profimedia.cz, Wikimedia, NASA

Související