V Česku začal působit první profesionální komorník. Úkolem Angličana Jamie Flaye, který od letošního podzimu pracuje v pražském hotelu The Augustine, je hostům splnit všechna přání. Ta mohou být různá. Podnikatel na služební cestě si třeba může chtít jen v klidu s někým vypít kávu a podívat se na fotbal v televizi.

Většina lidí v Česku zná komorníky jen z detektivek nebo divadelních komedií. S jakými reakcemi se setkáváte, když řeknete, že jste komorník?

Bývá to trochu zvláštní. Na jedné straně jsou tu naši hosté, zejména Američané nebo Britové, kteří služby komorníka znají. Hosté tohoto kalibru vědí, co pro ně může udělat. Je to součást luxusního servisu, na který jsou zvyklí třeba i ruští hosté. Větší výzva je to u zaměstnanců hotelu. Ti často přesně nevědí, jaká má být moje role. Je to pochopitelné vzhledem k tomu, že většinu zaměstnanců tvoří Češi a komorník tu nemá velkou tradici. Musím je přesvědčit, jak mohu být prospěšný hostům a celému hotelu. Hosté s tím ale problém nemají, žertují, jaký jsem anglický gentleman, pasuji jim do škály služeb, které očekávají.

Když mluvíte o amerických hostech - očekávají, že komorník bude Angličan s dokonalým anglickým přízvukem?

Ano, očekávají. Neřekl bych, že to je přímo podmínka mé práce, ale je to součást toho divadla a iluze obklopující toto povolání. Hlavní je samozřejmě vykonávat úkoly, praktické věci. Zároveň ale platí, že při prvním kontaktu v lobby nebo v recepci můj anglický přízvuk odpovídá představě, která se s prací komorníka pojí. Prostě velmi dobře oblečený, zábavný a zároveň srdečný Angličan.

Co přesně tedy děláte?

Budu v zásadě připojen, v rámci ceny, ke čtyřem nejdražším pokojům v tomto hotelu, abych se osobně staral o hosty. Budu prvním zástupcem hotelu, se kterým se setkají, budu se starat o jejich potřeby, budu pro ně také spojkou s jednotlivými službami v hotelu, ať půjde o jídlo a nápoje, nebo úklid či concierge. Hlavní je, aby si hosté, kteří přijedou a zaplatí více než 1600 eur za noc, odnesli luxusní, jedinečnou zkušenost. Na práci komorníka je ale nejlepší, že každý host je jiný a vy musíte umět vyhovět rozdílným požadavkům. Američané třeba mají rádi servis s veškerou pompou, na druhé straně kupříkladu Rusové nemají rádi velký rozruch.

Podle literárního stereotypu musejí být komorníci flegmatičtí. Jste vy sám flegmatik?

Musíte být za všech okolností klidný. Musíte být schopen posoudit situaci a diskrétně si poradit s požadavky hostů.

Překvapila vás někdy nějaká přání hostů?

Stát se mohou různé věci. Někdo může chtít vyžehlit všechny košile během pěti minut. To by bylo samozřejmě strašné, ale přesto se musíte snažit vyhovět. Pak to mohou být věci, které vy sám nemůžete splnit, ale musíte se snažit najít způsob, jak by mohl hostovi vyhovět někdo jiný. Vím o příhodě, která se skutečně stala a která ukazuje, jak je někdy nutné využít představivost. Před nějakými 20 lety v londýnském Ritzu bydlel vysoce postavený muž, trpící bohužel nevyléčitelnou nemocí, který projevil jediné vánoční přání - aby se přenesl zpátky do dětství u moře v Brightonu. Zhola nemožné. Tým z hotelu poslal řidiče v Rolls-Royce do Brightonu s obrovskými kanystry, které naplnil mořskou vodou. Na pláži sesbíral oblázky a vše odvezl zpátky do Londýna. V noci v koupelně naplnili vanu mořskou vodou a kolem rozmístili oblázky. Když pak nemocný host vešel do koupelny, rozplakal se, protože ucítil moře a vzpomněl si na dětství.

Jaký je rozdíl mezi komorníkem a concierge? Nepřekrývá se trochu popis jejich práce?

Concierge je člověk, který se stará o itinerář hostů. Má na starosti rezervace v restauraci a v divadle, organizuje dopravu a podobné věci. Komorník se v mnohem větší míře stará o hosty přímo v hotelu a v jejich pokoji. S concierge se většinou jako host setkáte jen v recepci nebo ho kontaktujete telefonicky. Komorník bude v pokoji s hostem ve kteroukoli denní dobu, ve kterou bude host požadovat. Budu tam, když bude vstávat, budu tam, když bude usínat, budu tam, když bude veselý, i když bude smutný.

Takže vás mohou hosté kontaktovat uprostřed noci?

Samozřejmě. Budou mít mé telefonní číslo, mohou zavolat, když budou něco potřebovat, a já se hned dostavím do hotelu. Každý v hotelu má svou roli. Někdo se stará o registrace hostů, někdo o dopravu, někdo o restauraci. Můj jediný bod zájmu je samotný host a musím se snažit vyhovět každému požadavku, který bude mít. Když si bude host chtít sednout a popovídat, tak tady budu. To se mi stalo třeba s lidmi cestujícími za byznysem, kteří si prostě chtěli dát s někým kávu a dívat se v televizi na sport.

Kdo jsou vaši klienti? Podnikatelé? Šlechtici? Umělci?

Je to celá škála lidí. Bývají to umělci, hudebníci nebo další lidé, kteří se pohybují v umělecké branži. Samozřejmě je tu také významná klientela z oblasti byznysu, například zástupci velkých korporací, kteří přijíždějí na obchodní jednání. Američtí hosté se často zastaví v Praze v rámci cesty po Evropě, takže to někdy jsou celé rodiny.

Máte nějaké informace o klientech předtím, než dorazí?

Ano, mám. To je ale standardní praxe v luxusních hotelích. Profil hosta potřebujete, abyste věděli, co má rád a co ne. Pro poskytnutí osobního servisu to je klíčové. Zajímá nás, jaký je účel cesty hosta, na co bychom si měli dát pozor a tak dále.

Předpokládám, že nemůžete nikoho odmítnout. Setkal jste se už s nějakým nepříjemným hostem, hulvátem?

To se stává běžně. Během celé kariéry jsem se setkával s různými typy lidí. Každý, kdo pracuje v pohostinství a ubytovacích službách, vám může vyprávět, že zažil hrozně hrubé hosty. Ale nakonec si člověk vždy musí uvědomit, proč tady je a co reprezentuje. Pracoval jsem v londýnském Ritzu a věřil jsem tomu, co tam dělám. Teď se zase zcela ztotožňuji s hotelem Augustine. Ať se děje cokoli, musíte být schopni poskytovat nejen pětihvězdičkový servis, ale ještě něco navíc.

Jak dlouho vám s vašimi zkušenostmi trvá, než odhadnete, jaký člověk před vámi stojí?

Hodně toho prozradí řeč těla. Já jsem založením vřelý člověk, zároveň ale mám pozorovací talent. Sleduji to, jak někdo vchází do budovy a už z toho se pozná, zda je někdo stydlivý a nechce dělat rozruch. A naopak už z velkolepého příchodu často poznáte, že to budou lidé, kteří budou požadovat veškerý dostupný servis.

Které hosty máte raději?

Všechny. Někdy se ukáže, že ti nejzajímavější lidé jsou ti nejskromnější. Může to být velmi, velmi vysoce postavený host a já pak zjistím, že to je velice skromný člověk stojící nohama pevně na zemi. Mluvím o lidech, kteří si mohou dovolit všechno na světě, kteří jsou přitom nesmírně přívětiví. Dobré způsoby a slušnost jsou nejdůležitější, bez ohledu na to, odkud kdo pochází. Ale pak je zase legrace, když se setkáte s těmi extravagantními hosty. Každý je unikátní.

Jak se to dělá, když přijedou dva nebo tři hosté ve stejný čas, kteří mají zájem o vaše služby?

Jsme připraveni rozšířit tým komorníků. V luxusních hotelích v Londýně a v Americe je běžné, že komorníků je více, v londýnském hotelu Savoy je jich například deset plus jeden hlavní komorník. Standardem je komorník na každém patře. My máme zatím čtyři pokoje s komornickou službou. Kdyby byly všechny obsazeny, musel bych naplánovat svůj čas tak, abych mohl vyhovět všem hostům. Mám ale za sebou vynikající tým s dlouholetými zkušenostmi.

Jaká je nejtěžší část vaší práce?

Každý úkol může být obtížný, ale odměnou mi je, že mám moc rád práci, kterou dělám. Rád pracuji v luxusním prostředí a baví mě nabízet něco, co přesahuje očekávání. Podstatou této práce je ale to, že jste neustále k dispozici, a to může mít významný vliv na soukromý život. Žiji sám, nemám děti. Musíte být poměrně nezávislý, abyste to mohl dělat, a není jednoduché vybalancovat pracovní a soukromý život pro lidi, kteří mají rodiny. Někteří lidé tedy říkají, že práce komorníka je dost osamělá, protože veškerou pozornost zaměřujete na hosta.

Jan Bumba

Jamie Flay (31)

- Je absolventem dvou londýnských univerzit se zaměřením na hotelový průmysl (Westminster, South Bank), třetí ještě studuje (West London).
- Dva roky pracoval v hotelu The Ritz London, kde měl na starost jako člen týmu Front Office společně s pokojovou službou především VIP klienty.
- Od října 2013 pracuje v pražském hotelu The Augustine jako hlavní komorník.
- Rád jezdí na kole, poslouchá americkou bluegrassovou hudbu, chodí do divadla na muzikály a na toulky do přírody.

Můj jediný bod zájmu je samotný host a musím se snažit vyhovět každému požadavku, který bude mít.

Foto: Jan Rasch

Související