Vyzyvatel amerických prezidentů

John Pierpont Morgan byl na přelomu 19. a 20. století nejmocnějším a nejvlivnějším bankéřem světa, budoval i kupoval obří společnosti a podílel se na vzestupu a modernizaci USA. Jako nekorunovaný finanční král ve svém zájmu dvakrát sanoval americkou ekonomiku.

Považoval se za aristokrata a miloval umění. Dobře se znal s politiky, přesto řadu z nich nesnášel a po léta vedl soukromou válku s neméně energickým prezidentem Theodorem Rooseveltem.

Jeho odkaz je dodnes živý. Dědička jeho bankovních domů, JPMorgan Chase & Co. zůstávala až do nástupu Číny největším finančním ústavem světa. Elektrotechnický gigant General Electric, u jehož zrodu v roce 1892 stál, je i teď s 300 tisíci zaměstnanci největší americkou průmyslovou společností.

Morganovo jméno se stalo synonymem úspěšného investičního bankéře a tvrdého byznysmena, který se nebál ani střetu s vrcholnými politiky, kterými okázale pohrdal.

Chlapec s dobrými školami

John Pierpont Morgan rozhodně není ukázkou chudého Američana, který se sám a navzdory osudu vypracoval. Od dětství byl veden k tomu, aby se prosadil a zařadil mezi bohaté a mocné. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání. Ještě v Bostonu chodil do školy, kde učitelé kladli důraz na matematiku, což se mladíkovi předurčenému pro svět financí později hodilo.

Od 19 let se už naplno věnoval bankovnictví, které v rodině s welšskými kořeny mělo dlouhou tradici. V třiadvaceti, v roce 1860, už založil vlastní podnik, banku J. Pierpont Morgan & Company. V pravý čas. Propukla válka Severu proti Jihu a finanční ústav vzápětí vyrostl na zbrojní konjunktuře. Získal kontrolu nad řadou průmyslových firem vítězící Unie a už tehdy začal pohlcovat konkurenční banky včetně zahraničních. Morganovou výhodou bylo, že se vždy zajímal o celé americké hospodářství a dokonale se vyznal v jeho centru, na Wall Street.

Zprvu úspěšného bankéře upoutala železniční doprava, která se stávala páteří moderního byznysu. Investoval do ní, peníze se mu pak se ziskem vracely, a získal přitom i veřejné uznání a politický vliv. Zasloužil se zejména o nové spojení mezi dvěma nejlidnatějšími městy USA, mezi New Yorkem a Chicagem. Nakonec se svojí bankou ovládal 24 velkých železničních společností.

Zajímal se rovněž o lodní dopravu. Jedna z jeho společností později vlastnila firmu White Star Line, která na vodu spustila zaoceánský parník Titanik. Morgan - už jako starý muž - byl dokonce pozván na jeho první plavbu, která ve vlnách severního Atlantiku po srážce s ledovcem skončila katastrofou. Měl ale štěstí: na poslední chvíli pozvání odmítl.

Vedle lodní dopravy se upnul i na tehdejší novinku - elektřinu. Od 70. let 19. století se zajímal o experimenty Thomase Edisona a nakonec excentrického vynálezce navzdory radám otce finančně podpořil. Svoji důvěru projevil tím, že si jako první z bohatých Newyorčanů nechal v roce 1882 osvětlit honosný dům na Madison Avenue výhradně elektrickým proudem, konkrétně 385 Edisonovými žárovkami.

Důležitější bylo, že Morgan díky svým penězům v roce 1892 spojil Edisonovu firmu se společností Thomson-Houston, jejím největším domácím konkurentem, pod jednu střechu. Vznikl General Electric. Firma od počátku, spolu s německým Siemensem a AEG, s nimiž si ihned rozdělila světové trhy, udávala v oboru tón. Nějakou dobu Morgan podporoval i Nikolu Teslu. Až do doby, kdy tento génius střídavého proudu neuspěl se záměrem přenášet elektřinu nikoli dráty, ale radiovými vlnami. Znechucený Tesla reagoval slovy: "Finančníkova práce je pomíjivá, zatímco moje zůstává nesmrtelná."

Morgan si mohl dovolit nad takovou urážkou mávnout rukou. Jeho banka financovala řadu inženýrských děl, od Brooklynského mostu přes vodní díla v Texasu až po Panamský průplav. Na počátku 20. století, kdy překročil šedesátku, byl podnikatel doslova k nezastavení. Životní obchod uzavřel v roce 1901. Po krátkém rozhovoru na golfovém hřišti, bez právníků a písemné smlouvy, koupil za 487 milionů dolarů největší ocelárny světa Carnegie Steel. Když k nim připojil dalších 200 menších firem, přetvořil je v ještě větší firmu, U.S. Steel, která se pak stala jádrem jeho podnikatelského impéria.

Vyráběla dvě třetiny americké oceli, zaměstnávala čtvrt milionu lidí a byla třikrát větší než tehdejší evropská jednička, německá zbrojovka Krupp. Výsledná hodnota společnosti, 1,4 miliardy dolarů, představovala nadpoloviční sumu veškerých peněz, které v USA obíhaly.

Šlo o zásadní posun, od té chvíle byla americká průmyslová společnost v rukách zakladatele výjimkou. Během několika let celý byznys ovládly akciovky řízené velkými financemi a z tohoto trendu se nakonec vymykala jedině automobilka Ford, protože její majitel Henry Ford bankéře ze srdce nesnášel.

Stejně jako Ford byl Morgan nesmlouvavý pán. Své nově získávané podniky nemilosrdně reorganizoval. Důležitá byla i restrukturalizace dluhů a jmenování vedení oddaného bankéři. Není divu, že už v jeho době se pro tuto operaci našlo slovo "morganizace".

Zachránce Ameriky

Morgan se uměl pohybovat na pomezí byznysu a veřejné sféry. Už v 70. letech 19. století posílal peníze na prezidentské volby. Později pomáhal hekticky rostoucí Americe překonávat ekonomické a finanční krize, přičemž si vždy dokázal říci o svůj podíl.

Například v roce 1895 prezident Grover Cleveland přijal jeho nabídku (kterou Morgan předložil spolu s bankovním domem Rothschildů) pomoci státní pokladně 3,5 miliony uncí zlata výměnou za pro něho výhodné dluhopisy s třicetiletou splatností.

Za finanční krize v roce 1907 před bankrotem zachraňoval New York. Město už nemělo na výplaty učitelů ani dalších zaměstnanců. Nešlo jen o toto velkoměsto. Současně hrozily krachy velkých bank a očekával se rozval wallstreetské burzy. Morgan k sobě pozval politiky i ostatní finančníky a nakonec s nimi dohodl ozdravné kroky.

"Nic nebylo v historii Wall Street významnější nebo dramatičtější než konference předních finančníků, která trvala den a noc v knihovně pana Morgana. To on se stal zcela jasně mužem hodiny, nesporným vůdcem, který stál mezi věcí celé země a katastrofou," napsal s obdivem Wall Street Journal.

Ve skutečnosti šlo o to, že Morgan převzal problémové akcie za sníženou cenu a nikoli za peníze, ale za cenné papíry U.S. Steel (které ovšem byly kryty zlatem).

Součástí dohody bylo ovládnutí městských financí a převzetí hlavního konkurenta U.S. Steel, uhelné a železářské společnosti Tennessee Coal, Iron & Railroad Company. Fúzi, která byla v rozporu s antimonopolními zákony, musel pod tlakem okolností povolit sám jeho nepřítel, prezident Theodor Roosevelt.

Pro Morgana šlo o skvělý byznys. Podle pozdějších propočtů analytika Johna Moodyho koupil za 50 milionů dolarů akcie, které měly hodnotu celé miliardy. Není divu, že spolu s Johnem Rockefellerem a Andrewem Carnegiem patřil mezi největší kapitány amerického průmyslu a že jeho bohatství odpovídal okázalý živostní styl.

Část svých peněz ale věnoval na filantropii, například na budování nemocnic. A podstatně více na sběratelství. Stál u vzestupu slavného Metropolitního muzea umění v New Yorku, jehož se stal prezidentem. Kromě obrazů nejraději kupoval cenné písemnosti, a to včetně starobabylonských klínových tabulek.

Okázale pohrdal vulgaritou tehdejších zbohatlíků a rád připomínal své napůl evropské vzdělání a vytříbené kulturní zájmy. Stejně tak si zakládal na honosném pískovcovém sídle. Básnily o něm tehdejší umělecké časopisy a psaly, že "z jeho stěn dýchá řecko-románská epocha".

Možná, že se bankéř skutečně vzhlížel v antických velikánech. Jeho finanční a průmyslové impérium obepínalo celou Ameriku a dravě pronikalo do světa, ačkoli tam až do 1. světové války díky tradici kralovala londýnská City.

Ať ho sežere lev

O Morganově ohromné moci svědčilo vyšetřování kongresmana Arsena Puja. Jeho výbor dospěl ke zjištění, že finanční trust, jehož hlavou bankéř byl, ovládal 112 společností s aktivy 22 miliard dolarů, což odpovídalo celkovému bohatství ve 22 státech na západ od řeky Mississippi.

Vyšetřování reagovalo na obavy americké veřejnosti ze všemocných monopolů. Varovali před nimi intelektuálové, například spisovatel Jack London, který se tehdy proslavil svojí vizí americké proletářské revoluce v novele "Železná pata". Protestovali ekonomové, kteří upozorňovali, že se obchod s kapitálem stal záležitostí úzké skupiny vyvolených, což je na škodu jak motoru hospodářského vzestupu, konkurence, tak samotné demokracie.

Nakonec se vzepřel Bílý dům. Republikánský prezident Theodor Roosevelt, hlásící se k progresivistickému hnutí a heslům o modernizaci země, hodlal sebejisté kapitány americké ekonomiky, v prvé řadě Morgana a naftařského magnáta Johna Rockefellera, zkrotit.

Uznával sice velké společnosti za nepostradatelné pro hospodářský růst, současně nechtěl dovolit, aby zneužívaly ekonomickou moc a ovládly trh. Tím spíše, že se běžní lidé, tedy voliči, tázali, kdo v zemi doopravdy rozhoduje, a o Morganovi se často psalo a mluvilo jako o králi.

Roosevelt a jeden z jeho nástupců Woodrow Wilson se o moc dělit nechtěli. Nechávali odhlasovat protitrustovou legislativu a zaváděli dříve nevídané instituce pro regulaci podnikání.

To dopadlo nejen na banky a petrolejáře, ale také na pojišťovny (tři největší stejně ovládal Morgan), železnice nebo tabákový průmysl. Velkopodnikatelé si to nenechali líbit. Boj byl tvrdý a osobní. Ačkoli Roosevelt od průmyslových kapitánů zprvu bral peníze na kampaň, neváhal proti nim zakročit. Zatímco někteří byznysmeni připouštěli, že to s ohledem na veřejné mínění jinak nejde, Morgan ho nenáviděl. Když prezident po vypršení mandátu v Bílém domě v roce 1909 odcestoval do Afriky na safari, vyjádřil stárnoucí finančník očekávání, že "první lev, se kterým se setká, vyplní svoji povinnost" a obtížného politika sežere.

Nakonec i Morgan musel uznat, že přinejmenším ve finančním světě se o elementární pořádek musí postarat stát a neochotně souhlasil s vytvořením Fedu, americké státní banky. Její činnost po léta svými penězi a vlivem neformálně suploval. Příslušný zákon - Federal Reserve Act - byl, spolu se zavedením daně z příjmů, schválen symbolicky v roce 1913, v roce Morganovy smrti. Největší kapitáni amerického byznysu odplouvali do historie.

Jan Bumba

JPMorgan & Co.

- Největší bankovní holding v USA se sídlem v New Yorku a s celosvětovou působností.
- Její celková aktiva loni představovala 2569 miliard dolarů.
- Orientuje se na investiční bankovnictví, ale i na finanční služby pro spotřebitele, komerční bankovnictví, zprostředkování finančních transakcí a správu majetku.
- V roce 2012 měla 259 tisíc zaměstnanců.
- Je pokládána za jednu z největších, nejznámějších i nejstarších bank světa.

J. P. Morgan sestavil koalici bankéřů a zachránil americkou ekonomiku před pádem.

487 mil. dolarů
Za takovou sumu J. P. Morgan koupil Carnegie Steel Company, největší ocelárny světa.

"Bohatství jsou úspory mnohých v rukou jediného."

Bankéř Morgan a strýček Sam. Karikatura z roku 1911 doprovázela vzrušené veřejné debaty, kdo v USA doopravdy vládne. Zda prezidenti, nebo šéfové obřích firem a jejich peníze. Vláda nakonec prosadila antitrustové zákonodárství, instituce na zajištění konkurence a zřídila i centrální banku.

Foto: Getty Images, Profimedia.cz, Wikimedia, archiv

Příští týden bude seriál pokračovat příběhem Andrého Citroëna, zakladatele slavné automobilky.