KOMENTÁŘ JANA NĚMCE: Opravdu „shutdown“ poškodí americkou ekonomiku?

Analytici začínají kalkulovat potenciální škody, které Spojené státy mohou utrpět kvůli „odstávce“ většiny úřadů. Ta byla způsobena neschopností republikánů a demokratů domluvit se na kompromisu u zákona o vládních výdajích, respektive o zdravotní reformě.

Například server zpravodajské stanice CNN oslovil ekonomy, kteří spočítali, že zhruba měsíční výpadek ve financování státní byrokracie a dalších organizací napojených na rozpočet vyjde Spojené státy na více než 50 miliard dolarů. Co tyto ztráty tvoří?

Především výpadek ve mzdách úředníků: ti nedostanou své výplaty, které tak nebudou moci utratit a „pustit“ do ekonomiky, obchodníci z nich pak neodvedou daně. Další část ztrát má činit škoda způsobená firmám napojeným na federální organizace - třeba turistickým agenturám pořádajícím výlety do (nyní zavřených) národních parků. Soukromé firmy pak prý budou mít z nastalé situace obavy a kvůli nim odloží plánované investice.

Skutečný efekt na americkou ekonomiku nicméně nelze spočítat takto snadno. Odhlédneme-li od škodolibého tvrzení některých ekonomů, že hospodářství šlape nejlépe tehdy, když se firmám nepletou do cesty úředníci, existují i další pochyby.

Například americký server Daily Caller se podíval na historickou zkušenost z let 1995 a 1996. Tehdy, za vlády prezidenta Billa Clintona, došlo během tří měsíců hned ke dvěma "shutdownům". Trvaly dohromady 26 dní. Server došel po analýze makroekonomických dat k závěru, že dopady na ekonomiku byly ve skutečnosti minimální: HDP za dva kvartály, ve kterých se shutdowny odehrály, stoupl ze 7,7 bilionů dolarů na osm bilionů, a nezaměstnanost ve stejném období naopak poklesla z 5,6 procenta o desetinu procentního bodu.

Jako bonus pak republikáni díky tvrdému tlaku na demokratický Clintonův kabinet dosáhli svých cílů. „Shutdown fungoval: vybalancovali jsme rozpočet na čtyři roky,“ glosuje to na Twitteru republikán Newt Gingrich.

Jediným dopadem tak byl pokles „měkkého“ ukazatele - indexu spotřebitelských nálad. Ten nicméně měří spíše psychologické dopady a jeho krátké zakolísání většinou nemá reálné dopady na ekonomiku.

Ekonom Mark Vaughn z Washingtonské univerzity upozorňuje, že lidé utrácejí podle dlouhodobé úrovně příjmů. Výpadek, pokud je očekáván pouze jako krátkodobý (což je i současný případ), rozhodování spotřebitelů příliš neovlivní. Navíc Vaughn připomíná, že státní zaměstnanci v letech 1995 a 1996 za své neplacené volno nakonec stejně dostali zaplaceno. Peníze tak utratili, jen poněkud později.

Ekonom sice připouští, že od Clintonových dob role státu v ekonomice rapidně narostla: přerozděluje více peněz, stanovil více regulací, které bez fungování úřadů mohou omezovat fungování firem, a stát zaměstnává více úředníků. Přesto odhaduje, že sázet na velké škody způsobené shutdownem by se nemuselo vyplatit.