Alter eko: Regulace je stejná jako rakovina, říká šéf České spořitelny

Když šéf Fedu oznámil, že ještě neupustí od kvantitativního uvolňování, spadl investorům velký kámen ze srdce. Spadl i tobě?

Nespadl. Protože vím, že jednou ten konec přijít musí a stejně na něj musíme být připraveni a vědět, jaké důsledky může mít.

Je pumpování peněz do ekonomiky vůbec efektivní?

To je hrozně limitované. Říkáme, že koně můžeme přivést k vodě, ale nikdy ho nedonutíme pít. Samozřejmě většina lidí nebo firem chce peníze a myslí si, že vědí, na co je použít. To znamená, když nám někdo nabízí peníze, zdá se, že po nich sáhneme a pomůžeme ekonomice, ale realita je jiná. Pokud člověk nebo firma má nejistotu, co se bude dále odehrávat, tak se ty peníze, které proudí do ekonomiky, tolik nemnoží. Efekt na reálnou ekonomiku, nezaměstnanost nebo růst je tak velmi omezený. Ale je zde určitě pozitivní efekt v tom, že kvantitativní uvolňování uklidňuje trhy.

Co by se muselo stát, aby se nám ten pomyslný kůň z té řeky napil? Protože do bank proudí levná likvidita. Nejsou velké banky náhodou jakýmsi úzkým hrdlem?

V České republice nejsou. Příklad České spořitelny, ale i ostatních velkých bank je zde jasný. Máme dostatek peněz. Spíše je neochota na straně firem a domácností si ty peníze od nás brát a spotřebovávat je. Tím úzkým hrdlem je hlavně psychika nebo, řeknu to přesněji, důvěra domácností a firem v budoucnost. Já někdy užívám příměr: "I když budeš mít žízeň, tak se nenapiješ piva, když tě čeká nějaká neznámá dlouhá cesta autobusem." Prostě nevíš, co přijde, a ta tvoje ochota vzít si to pivo - v našem případě vzít si peníze, zadlužit se, koupit si, co potřebuješ, nebo investovat - je hrozně limitovaná.

Jak z toho ven?

Jediná cesta, jak se dostat z této situace, je dlouhodobá léčba příčin. Zákonodárství, regulace omezují chuť investovat, omezují chuť spotřebovávat. Regulace dělá například trh práce velmi nepružným. Prostě ukazuje se, že ideální by nyní bylo, aby vlády využily právě toho času, který pro ně koupily centrální banky, a daly si do pořádku hlavní strukturální charakteristiky.

Jak hodnotíš současnou regulaci v bankovním sektoru? Vyvíjí se k lepšímu, nebo k horšímu?

Regulace prochází rakovinným bujením, které nikdo nemá pod kontrolou. Nikdo nerozumí a nemůže rozumět tomu, jak je regulace dneska složitá. Nerozumějí tomu ani regulátoři, ani dohledy, ani ty regulované instituce. Musíme se s tím prostě nějak vypořádat. Zaměstnává to miliony a miliony lidí, vyžaduje to velmi složitý software. Je to jako řídit letadlo nebo automobil, který má tolik tlačítek, knoflíků, které prostě nemůže lidská inteligence zvládnout. Čili, jsem přesvědčen, že tohle je slepá ulička. Bohužel teprve až se spálíme, tak na tuhle tu "plotnu" přestaneme sahat. Věřím tomu, že se regulátoři jednou vrátí k nějakému jednoduchému, mocnému pravidlu, kterému bude rozumět každý a které bude snadno kontrolovatelné.

Poslechněte si celý rozhovor:

Projekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.