Vítr vydělává více než slunce

Solární elektrárny na českých polích se staly symbolem rychlých a téměř bezpracných zisků. Jak ale vyplývá z analýzy týdeníku Ekonom, lepší návratnost vložených peněz vykazují větrné turbíny a malé hydroelektrárny.

Poměrně spolehlivým strojem na peníze jsou moderní větrné elektrárny ve vhodných lokalitách, jako jsou Krušné hory, Drahanská vrchovina či Oderské vrchy. Firmám, které tyto stroje vlastní, zbývá na účtu čistého zisku až 40 procent tržeb za vyrobenou elektřinu. Vložené peníze investora nesou výnos 20 i více procent ročně. Šest z deseti nejvýnosnějších větrníků v Česku vlastní firemní skupina Eldaco, jejíž ředitelkou a hlavní akcionářkou je Iva Šťastná. "S přípravou projektů jsme začali ještě před rokem 2005, kdy vznikl zákon o podpoře obnovitelných zdrojů, takže jsme si mohli vytipovat ty nejlepší lokality," vysvětluje příčiny úspěchu Šťastná. Zároveň však upozorňuje na hlavní úskalí oboru: jen malý počet projektů se totiž podaří dotáhnout až do konce. Například Eldaco zvažovalo výstavbu až dvou stovek větrných turbín, do fáze realizace jich dotáhlo jen sedm. Ostatní projekty zabraly tisíce hodin zmařené práce a stály miliony korun zbytečně vynaložených peněz.

Větrné elektrárny totiž v českých podmínkách fungují jako "rudý hadr" pro širokou škálu odpůrců. Tu tvoří hlavně obyvatelé a starostové blízkých obcí, krajští zastupitelé, státní úředníci a různé občanské iniciativy. "Ve větrné energetice držíme jeden evropský primát. Schvalování projektů u nás trvá až sedm let," dodává předseda Českého sdružení pro větrnou energii (ČSVE) Michal Janeček.

Investoři sice v minulých letech chystali výstavbu až 1400 větrných turbín o výkonu 2800 megawattů, dnešní realita je však pouhým zlomkem těchto plánů. V současnosti lze na českém území nalézt 173 větrných elektráren o celkovém instalovaném výkonu 260 megawattů. Jejich provoz přitom Češi příliš nedotují. Z více než 40miliardového balíku peněz, které lidé a podniky doplácejí na podporované zdroje energie, směřují na financování větrníků pouhá dvě procenta.

Dvojí dotace na vodu

Podobnou ziskovost jako dobře umístěné větrné elektrárny mají některé z malých vodních elektráren. Tady však hrají zásadní roli dotace z evropských fondů, s jejichž pomocí lze uhradit až polovinu nákladů na stavbu nové hydroelektrárny nebo na rekonstrukci staršího zařízení. Investoři tak poměrně snadno dosáhli na dvojí podporu - kromě eurodotace dostávají během provozu také zvýhodněné výkupní ceny vyrobené elektřiny. Souběh obou forem dotací omezil Energetický regulační úřad až s platností pro elektrárny dokončené letos či později.

V oboru se daří hlavně větším hráčům, jako je ČEZ, svitavská firma Energo-Pro Czech vedená Jaromírem Tesařem a Jiřím Krušinou a pražská společnost RenoEnergie, kterou většinově vlastní generální ředitel Českého aeroholdingu Miroslav Dvořák.

Malé vodní elektrárny jako jediný obor zelené energetiky uhájily přístup ke zvýhodněným výkupním cenám i po roce 2015. Ale ani zde není další boom na obzoru. Vhodných lokalit je omezený počet a ty nejlepší jsou již dávno rozebrané.

Energetické využití slunečního záření bylo na rozdíl od vodní energie možné skoro na celém území Česka. Také schvalování na úřadech bylo oproti větrníkům mnohem snadnější, místo na roky se jeho délka počítala na měsíce. Výsledkem byl solární boom let 2009 a 2010, který prodražil cenu elektřiny pro zákazníky o desítky procent.

Představy o rychlých ziscích "solárních baronů" však vzaly za své před třemi lety, kdy vláda zavedla 26procentní srážkovou daň z tržeb. "Minulý rok jsme měli ztrátu 1,7 milionu korun a letos to bude ještě horší, neboť slunce moc nesvítí. Z 90 milionů korun, které jsme společně do projektu vložili, uvidíme alespoň část úroku poprvé až pět let od investice," postěžoval si Daniel Zeman, spoluvlastník jedné z mnoha solárních elektráren na Chomutovsku.

Na druhou stranu je třeba dodat, že ve ztrátě se netopí všichni solárníci. Ze 140 firem, které vlastní alespoň jednomegawattovou sluneční elektrárnu a zároveň již zveřejnily loňské výsledky v Obchodním rejstříku, jich bylo 86 ziskových. Dalších 18 skončilo přibližně na nule a 36 bylo ve ztrátě.

Investorům do fotovoltaiky pomohla vyšší moc. V minulých dvou letech bylo mimořádně slunečné počasí, což většinu firem v oboru udrželo v kladných číslech. "Obecně platí, že z jedné instalované megawatty dostanete po stržení daně příjem 9,5 milionu korun ročně. Bance dáte osm milionů, jeden milion jsou provozní náklady a půl milionu zbude. Když svítí více, tak váš příjem vzroste na 10,5 milionu, a vyděláte 1,5 milionu. Pokud by svítilo méně než obvykle, jdete do minusu," vysvětluje dopady počasí majitel sedmi solárních elektráren Jiří Fast.

Jak je z loňských výsledků patrné, prodělávají hlavně elektrárny dokončené v roce 2009, kdy byly ceny panelů vyšší, a v prvních měsících roku 2011, tedy po výrazném snížení výkupních cen. Obecně platí, že horší výsledky mají firmy s malým podílem vlastního kapitálu a vysokým zadlužením.

Navzdory srážkové dani lze nalézt desítky solárních firem, které loni přinesly svým vlastníkům velmi slušné zhodnocení vlastního kapitálu o 20 až 55 procent. Mezi ty nejziskovější patří firma Divalia, pod níž spadá 10megawattová sluneční elektrárna u Uherského Brodu. Tato firma, jejímž vlastníkem je akciová společnost s neprůhlednou vlastnickou strukturou, loni vydělala 41 milionů korun po zdanění. Zhodnocení vlastního kapitálu zde dosáhlo 45 procent.

Smíšené pocity má nyní fotovoltaická branže z vládního návrhu zachovat srážkovou daň, i když jen pro elektrárny dokončené v roce 2010 a ve výši 10 místo dnešních 26 procent. "Když vláda v roce 2010 zavedla srážkovou daň, dušovala se, že to bude jen na tři roky," postěžoval si spoluvlastník skupiny Photon Energy Georg Hotar (více viz Výdaje na solární boom... na str. 46). Na druhou stranu je ale v oboru znát úleva, že politici ve snaze získat body před parlamentními volbami neodhlasovali prodloužení 26procentní daně až do roku 2030. Senát by měl vládní novelu beze změn schválit právě tento čtvrtek.

Investor Daniel Zeman vyčísluje dopady trvalé 10procentní srážkové daně následovně: doba návratnosti investice do solární elektrárny se protáhne na 16 let a celkové zhodnocení vložených peněz během dvacetiletého období dosáhne sedmi procent ročně.

Rizikové bioplynky

Na ztrátové firmy lze narazit ve všech oborech zelené energetiky. Ale s bankroty se můžeme setkat prakticky jen v oblasti energetického využití bioplynu.

Ekonomický kolaps ohrožuje zejména projekty, které nejsou napojeny přímo na zemědělské podniky. "Několik firem už zkrachovalo. Šlo o souhru několika vlivů - nevhodná příprava, chyby v technologii, provozní komplikace, nedostatek suroviny v případě neúrody a přílišná zadluženost provozovatele," uvádí Adam Moravec, který vede sekci bioplynu v oborovém sdružení CZ Biom.

Mezi nejznámější případy patří firma Bio Servis Benešov. Její vlastníci se zaměřili na zpracování komunálního odpadu, ale přísun "paliva" vázl. Příjmy za vyrobenou elektřinu nestačily na splácení 163milionového úvěru, firma proto skončila v konkurzu. Ale ani zemědělské bioplynové stanice nelze prohlásit za "zlaté doly". Podle Adama Moravce se zde návratnost investice pohybuje mezi 12 a 15 lety, s využitím dotace z evropských fondů ji lze v některých případech srazit pod 10 let. Přístup k nim byl v minulých letech otevřený, ale před dvěma lety Nečasova vláda investory od dotací na bioplynky odřízla.

Také z analýzy týdeníku Ekonom vyplývá, že ziskovost zemědělských bioplynových stanic zaostává za větrnými i vodními elektrárnami. Jejich rentabilitu je možné posoudit jen v omezené míře, neboť je často vlastní přímo zemědělské podniky. Jejich tržby a zisky se tak "rozplývají" v celkových výsledcích.

Jednoznačné závěry nelze dělat z výsledků firem, které se zabývají energetickým využitím biomasy. Pokud nepočítáme spoluspalování ve velkých uhelných elektrárnách, takových zařízení je v Česku zatím málo.

Na jedné straně lze najít firmu Energetické centrum ze skupiny ČEZ, která se zabývá výrobou elektřiny a tepla ze slámy v Jindřichově Hradci. Ta uzavřela loňský rok se ziskem téměř 29 milionů korun, což odpovídá 34procentnímu zhodnocení vlastního kapitálu. Opačný příběh nabízí čáslavská bioelektrárna Less & Energy, součást zkrachovalého lesnického impéria Less podnikatele Jana Mičánka. Ta loni vykázala ztrátu 15,5 milionu korun a tíží ji vysoké zadlužení.

Rozdílné výsledky podniků v oboru zelené energetiky ukazují, že výroky šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové či některých politiků o návratnosti investic je třeba brát s rezervou. Každá elektrárna je jiná, výsledky firem jsou proto vlivem výše zadlužení, přírodních podmínek i použité technologie velmi rozdílné. Byznys v oboru obnovitelných zdrojů je tak navzdory státem garantované výkupní ceně byznys jako každý jiný. Stejně jako jinde také zde narazíme na úspěšné podnikatele, na šedý průměr i na příběhy neúspěchu.

David Tramba

Jak ziskové jsou v Česku obnovitelné zdroje
(poměr čistého zisku k tržbám)

Komu podnikání v zelených energiích nejvíce vynáší

40 mld. Kč
Tolik lidé a podniky ročně doplácejí na podporu obnovitelných zdrojů energie.

Ze 140 firem, které vlastní alespoň jednomegawattovou sluneční elektrárnu, jich bylo 86 ziskových. Dalších 18 skončilo přibližně na nule a 36 bylo ve ztrátě.