Plán byl jednoduchý. Nabídnout bezdomovci, jehož několik měsíců potkával každé ráno při cestě do práce, dvě možnosti. Buď že mu dá 100 dolarů, anebo mu půjčí levný notebook, tři učebnice programovacího jazyka Javascript a následující dva měsíce ho bude každý den učit hodinu programovat.

 

Muž si vybral druhou možnost a McConlogue na své facebookové stránce den po dni referuje. Šestatřicetiletý Leo dělá pokroky. Minulý týden se McConlongue pochlubil, že jeho žák napsal první funkci v jazyce Javascript. Dá se prý čekat, že se Leo naučí programovat ještě dříve než za dva měsíce. A pak? Mohl by začít jako programátor na volné noze. První nabídky se už objevily. Jistě, také v tomto případě jde asi spíše o kalkul, jak se "svézt" na mediálně známém případu, ale poptávka po programátorech prý reálně existuje.

 

Tahle story je celá na tak tenkém ledě, že si na ní lze procvičit argumentační schopnosti pro jakékoli závěry. Můžeme tvrdit, že je to cesta, jak se lidé z okraje společnosti dostanou vlastní pílí z problémů. Zrovna tak se můžeme vysmívat naivnímu sociálnímu inženýrství popleteného intelektuála, který nemá nejmenší potuchy, jak vyřešit sociální nerovnost.

 

Mě fascinuje jiná věc, totiž že IT byznys, který jako jedno z mála odvětví ekonomiky zažívá stabilní růst a vyrábí miliardáře jak na běžícím pásu, stojí do značné míry na lidech s vědomostmi a schopnostmi, které lze evidentně získat za dva měsíce. Nevím, jak vy, ale já si jdu objednat z Amazonu ty tři knihy, které McConlogue koupil Leovi.

Související