Týnec nad Sázavou tak pro mne desítky let znamenal hlavně vodácké tábořiště u řeky a příjemné východiště k pěším výletům. Do roku 1989 jsem o tamní továrně Jawa věděl jen to, že byla považována ze nejzanedbanější část tehdejších Československých automobilových závodů, ze které stát nejprve veškeré zisky stáhl, a pak do ní žádné peníze neposlal, protože vláda nepovažovala motocykl za perspektivní dopravní prostředek.

 

Stav týnecké továrny na motocykly tak ostře kontrastoval s relativně moderní mladoboleslavskou automobilkou či mamutí kopřivnickou Tatrou, do které se v zájmu nasycení armádních a sibiřských požadavků investovalo možná až příliš.

 

Ale značka Jawa bývala slavná a každé továrny je škoda. Na místě zrušených dílen obvykle vyrostou jiné budovy, leč s minimem pracovních míst, a tak dochází k ustavičnému zabírání dalších zelených ploch pro průmyslové zóny.

 

Přál bych proto týnecké firmě, aby se probudila k novému životu. Naději v tomto ohledu dává, že stejnému člověku, který stojí za dnešní Jawou, se podařilo zachovat a rozvinout strojírenskou produkci v Jihostroji. V Týnci probíhá rekonstrukce firemního areálu, společnost chystá do výroby nové čtyřtaktní motocykly s motorem vlastní konstrukce. Obávám se ale, že už není za pět minut dvanáct, ale tak za dvacet vteřin dvanáct.


Loni se sice firmě podařilo podstatně zvýšit produkci starších modelů, ale letošní situace je mnohem složitější. Na trhy v rozvojových zemích donekonečna spoléhat nelze a evropští příznivci značky stárnou. Buď se skutečně moderního modelu dočkají brzy, nebo už je bude zajímat jen platonicky.

Související