Jen burzovní spekulace, sázky a finanční machinace vzkvétají (dokud bublina nepraskne), tyjí z pokračujícího zadlužování, užívají peněz druhých lidí a podařilo se jim vyloučit "nepříjemný a zdržující" mezičlánek reálného produktu či služby. Spekulace a sázky dnes fungují "přímo": tj. peníze->více peněz; mezičlánků netřeba. Finanční ekonomika prosperuje, zatímco reálná ekonomika zkomírá. Peněz na spekulace je stále víc, díky státu a jeho opakovanému pumpování další hotovosti do ekonomiky, tisku nových peněz a udržování úrokové míry na nule (Evropská ECB, součást nechvalné "Trojky" s MMF a EC, dokonce chystá negativní úrokovou míru.)

V tomto surrealistickém úsilí státu není mnoho výjimek. Vyspělý svět sleduje stejnou politiku keynesianismu a monetarismu, vysoké nezaměstnanosti mládeže, nízkého reálného růstu, rekordního růstu burzovních trhů a tvrdohlavě opakovaného chování, které zjevně nefunguje (Einsteinova definice šílenství). Světu vládne monokultura myšlení. Dokonce i vzdělávací instituce stále do hlav mladých lidí pumpují nefunkční teorie státních intervencí, i přes jejich neuplatnitelnost v reálné ekonomice. Evropská míra nezaměstnanosti mladých lidí je bezprecedentní a jejich budoucnost je krutě omezena. Budoucnost Evropy však nelze stavět jen na starých, zkorumpovaných bankéřích.

Stále častěji se u studentů setkáváme s nepochopením instituce svobodného trhu. Buďto naivně vidí jen trh volný, kde si každý dělá, co chce (ve smyslu caveat emptor), anebo opakují mantru o "neviditelné ruce trhu". Když pak dospějí, přijímají státní intervence jako samozřejmé. Není divu, že je svobodný trh státem systematicky deformován, až do bodu, kdy přestává efektivně fungovat jako instituce.

 

Svobodný trh hledá a určuje hodnoty. Bez fungujícího trhu neexistují spolehlivá ocenění a trpí tak rovná a spravedlivá směna zboží i služeb na základě přidané hodnoty. Proto nesmí být svobodný trh deformován politickou zvůlí.

Základní premisa svobodného trhu je: obě strany, prodávající i kupující, musí realizovat odpovídající přidanou hodnotu, benefit či zisk. Jinak vstup do tržní transakce nemůže být svobodný; ztrátová strana by dobrovolně do transakce nevstoupila. Pouze donucení, klam, podvod, dezinformace, zamlčení anebo i hrozby, okradení, hloupost, zneužití a neprůhlednost umožňují realizaci "nesvobodné" transakce.

Svobodu trhu je proto třeba chránit; svobodný vstup do transakce je třeba zaručit a ochranu obou stran garantovat. Regulace trhu je proto nutná k zajištění svobody. Státní, veřejné i soukromé instituce zajišťují dohled, průhlednost a informovanost transakcí. Tak jako svoboda občanská není svobodou volně střílet, ale především nebýt zastřelen, tak i svoboda tržní není svobodou okrádat, ale hlavně nebýt okraden.

Úkolem státu je chránit, tj. zajišťovat svobodu před korupcí, podvodem a zlodějnou - před tzv. "drobným tiskem" v transakčních smlouvách. Regulace trhu je souhrn pravidel, které chrání účastníky před ohrožením, ať již toxickými látkami v potravinách nebo toxickými hypotékami v investičních portfoliích. Tržní účastníci přijmou i silná regulační pravidla, pokud jsou spravedlivá pro všechny, průhledná, spolehlivá a trvalá.

Neregulovaný nebo špatně regulovaný trh je trh volný, který nechrání, ale umožňuje státní intervenci jménem specifických skupin, firem a institucí. Tržní intervence je státní zvýhodnění (či znevýhodnění) jedné skupiny na úkor skupiny jiné, které by za normálních podmínek svobodného trhu nemohlo nastat. Intervence zkresluje a deformuje tržní vztahy, snižuje průhlednost transakcí, narušuje oceňovací roli trhu a přináší účastníkům nejistotu i strach.

Současná krize vznikla na průsečíku nedostatečné regulace a přebujelé intervence státu do tržních transakcí. Trh volný převládl nad svobodným trhem.

 

NEVIDITELNÁ RUKA TRHU

Koncepce "neviditelné ruky" je součástí státní manipulace a intervence, stejně jako intervencionistické mýty keynesianismu, monetarismu a podobných -ismů. V díle Adama Smithe je "ruka" zmíněna jen jednou, zcela okrajově, v následující pasáži:

"Ovšemže většinou není jeho [jedince] úmyslem podporovat veřejný zájem a ani neví, nakolik jej podporuje... myslí jen na svůj zisk a v tom, jako v mnohém jiném, jej vede neviditelná ruka, aby podporoval cíl [veřejného zájmu], který neměl vůbec v úmyslu."

Jde tedy o pohled individuálního účastníka (mikroekonomický) a ne o agregátní pohled státu a jeho intervencionismu (makroekonomický). Ruka státu je až příliš viditelná. Úsilí jedince je vedeno jakoby neviditelnou rukou.

Smith zdůrazňoval, že osobní zájmy řezníka nemusí být etické: může do vuřtů přimíchat piliny, jedovatá barviva anebo, jako pověstný Sweeney Todd, výnosně třeba i maso lidské. Na milého řezníka či zelináře je třeba dohlédnout, jak věděli již čeští králové; jeho výrobky nutno prověřovat a jeho chování regulovat.

Kdykoliv užíváme výrazů jako neviditelná ruka, chaos, turbulence, atp., odkrýváme tím své vlastní nepochopení pravidel daného přírodního nebo společenského jevu...

 

...pokračujte na nekrácenou verzi článku...

Nekrácenou verzi článku si přečtete v aktuálním vydání měsíčníku Moderní řízení. Předplatné objednávejte na adrese predplatne.economia.cz.

Celé znění článku též naleznete v elektronickém archivu časopisu Moderní řízení. Předplatitelé mají přístup do elektronického archivu ZDARMA.

Přístup do elektronického archivu si lze objednat či
aktivovat na adrese os.ihned.cz.
Související