V roce 2001 se objevil akronym BRICS, který má symbolizovat nové, dynamické a velké trhy. Nicméně poslední týdny naznačují, že se zeměmi BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a JAR – pozn. red.) není všechno v pořádku. Například v Brazílii jsou statisíce lidí v ulicích a upozorňují na sociální problémy.

Na případu Brazílie je krásně vidět, že hospodářský úspěch není vždy jen věcí růstu. Tamní střední třída žádá kvalitnější fungování institucí, nižší míru korupce a spravedlivější rozdělování bohatství vznikajícího hospodářským růstem napříč společností. Brazílie totiž patří nadále k zemím, které mají vůbec největší sociální rozdíly. 

 

Vláda v Brazílii se vyjádřila v tom smyslu, že požadavky protestujících budou uspokojovány z přílivu peněz z ropy. Myslíte, že to může vyřešit současné problémy?

Příliš bych na to nesázel. V zemích, kde státní instituce nejsou kvalitní, mohou být nová surovinová naleziště danajským darem, který neefektivní instituce zakonzervuje v jejich stávající podobě. Dalším problémem je pro Brazílii otočení kormidla v americkém Fedu, omezení přílivu levných dolarů může z Brazílie odtáhnout řadu investic. Brazílie z nich v posledních letech hodně těžila a brazilský real byl silně nadhodnocenou měnou. Nyní se situace mění a polštář levných peněz ze zahraničí začíná postupně mizet. Pro Brazilce může být hodně těžké se s tím poprat. A to i z pohledu hrozící inflace způsobené prudkým oslabením realu, což je další problém, který trápí střední třídu.

 

Pojďme se podívat na další zemi BRICS – Čínu. Ta je v posledních 25 letech velkým tahounem světové ekonomiky. Pokud jsem správně informován, tak ale nyní začíná padat burza v Šanghaji. Co to znamená?

Poslední propady burzy v Šanghaji také do velké míry souvisejí s děním v americkém Fedu. Rovněž Čína ale řeší vlastní problémy s rostoucí sociální nerovností. Ekonomové tyto problémy pozorují na neschopnosti Číny generovat stabilní domácí poptávku. Při vysokých sociálních rozdílech a také neefektivně fungujícím finančním systému není čínská ekonomika schopná přejít od modelu čistě exportního k modelu, který by byl schopen využít potenciálu domácí poptávky. Když se o to Čína v posledních letech pokusila, došlo k masivnímu nárůstu pochybných úvěrů ve finančním systému. Ty mohou být problematické.



V posledních letech rychle rostou i další rozvíjející se země, například Turecko, Mexiko, Indonésie. Právě v Turecku se nyní dějí politicky a sociálně znepokojivé věci. Jak je na tom turecká ekonomika?

 Protesty v Turecku se zatím projevily na trzích tlakem na oslabení turecké liry. Proti tomuto tlaku musela zasahovat i tamní centrální banka. Přímé dopady do ekonomiky zatím příliš vidět nejsou, ale asi na sebe nenechají dlouho čekat. Také Turecko se navíc potýká se změnou přístupu amerického Fedu, který začíná opouštět politiku levného dolaru a nízkých úrokových sazeb. Závislost turecké ekonomiky na přílivu kapitálu ze zahraničí je daleko výraznější než u Číny nebo Brazílie. Turci potřebují každý měsíc přitáhnout ze zahraničí  5 až 10 miliard dolarů, aby byli schopni financovat deficit platební bilance. Teď ale mají peníze spíše tendenci z Turecka odtékat, a to je pro Ankaru problém.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

Související