Policejní razie ve Strakově akademii, exministr v klepetech, kmotři v Chorvatsku, pád vlády vedené panem Čistým. Nemůže to mít nějaké ekonomické souvislosti? Je to výsledek jednání, shoda okolností, nebo za tím může být třeba nějaká strana konkrétních zájmů?

Tak nepochybně tam silné ekonomické zájmy jsou, ale z mého pohledu je problém především v tom, že po roce 1990 nenastala skutečná transformace veřejné správy. My jsme prošli grandiózní transformací ekonomiky, která měla své náklady, něco se povedlo lépe, něco hůře, ale celkově to byl velmi úspěšný příběh, a to přes všechny ty náklady. Veřejný sektor a státní správa však žádným takovým radikálním procesem neprošly. Absolvovaly tisíce drobných reforem, ale v podstatě je ten mechanismus stále ten starý rakousko-uherský, jen zbavený těch dobrých prvků. Stále tady například nemáme zákon o státní službě s definitivou. To jsou přesně ty věci, které vedou k falešným a jaksi nesprávným motivacím účastníků hry především na straně státní byrokracie. Politizace veřejné správy pak vede to k tomu, že za stát jednají i na referentských a ředitelských úrovních lidé, kteří na to nemají odbornou kvalifikaci, a důsledkem je pak rozklad státu.



Do jaké míry jsou kvantifikovatelné negativní důsledky těchto nešvarů? Jaké sektory nejvíce postihují?

Já bych začal tím druhým. Určitě to jsou sektory s vysokou přidanou hodnotou. Sektory, které jsou hodně závislé na předvídatelnosti prostředí. To znamená sektory související například s výzkumem, vývojem a podobně. Pak do jisté míry zůstáváme výrobnou pro západní Evropu. Kvantifikovat dopady samozřejmě lze velmi přibližně, protože těch faktorů, které srážejí dolů tempo růstu české ekonomiky, je více. Nicméně si troufám říci, že ty negativní dopady budou kolem jednoho procentního bodu, možná i trochu vyšší, a do budoucna to bude ještě horší, protože my máme za sebou relativně úspěšnou etapu, kdy jsme v průběhu minulé dekády rostli díky silnému přílivu zahraničních investic, především do zpracovatelského průmyslu. Tenhle růstový model se už ale vyčerpal. Když to zjednoduším: v roce 1990 jsme tu měli jednu automobilku, dneska máme tři, ale těžko jich za 10 let budeme mít šest. Nyní musíme jít do jiných oblastí ekonomické činnosti, a to jsou, bohužel, nebo bohudík, právě ty, kde je větší podíl produktů šedé kůry mozkové. Je tam mnohem více inovací a podobně, a přesně na to potřebujeme to stabilní prostředí.



Je nějaká šance, že by tato krize přispěla ke zlepšení politické kultury v Česku?

Těžko říci. K zásadnímu zlepšení politické kultury a v našem případě také právního řádu, což je velmi důležité, dochází po nějaké velké krizi. Otázka zní, zda je ta krize dostatečná, jestli to prostě politická třída takříkajíc ustojí, nebo ne. Kdyby tím výsledkem bylo třeba jen to, že padne pod stůl takzvaný zákon o úřednících, který byl schválen shodou okolností vládou minulý týden a který má zrušit mnohem kvalitnější již více než 10 let platný, leč dosud neúčinný zákon o státní službě, tak by to byl veliký krok dopředu. Ale zda se to skutečně stane? Mám o tom značné pochybnosti.

 

Celý rozhovor si můžete poslechnout zde:

Související
Zobrazit