Kdo jednou vyzkouší na míru šité oblečení, nechá už konfekci viset ve skříni. Alespoň podle známého pražského krejčího Zdeňka Hartla, mezi jehož zákazníky patří kníže Karel Schwarzenberg nebo Jack Stack, bývalý šéf České spořitelny. Masová konfekční produkce oblečení nabízí rychlé, praktické a levné řešení pro všechny a na českém trhu jsou už dávno zastoupené i konfekční značky, jako je třeba Armani nebo Brioni, které nabízejí vysokou kvalitu. Zároveň však stále také platí, že oblečení či obuv vyrobené na míru přináší kromě dobře padnoucího střihu a kvalitního materiálu také osobitý styl a odlišení. "Těší mě, že krejčí dokonale zná nejen můj střih, ale i mou povahu, podle které mi připravuje návrhy na míru," potvrzuje Martin Valach, generální ředitel Swiss Life Select Česká republika. Počet špičkových krejčovství by se dnes v České republice dal napočítat na prstech jedné ruky, zatímco před rokem 1989 jich bylo jen v Praze ke stovce. Jakmile na český trh přišla zahraniční konfekce, velká i malá krejčovství rušila své podniky jeden za druhým. Špičková krejčovství ušijí v průměru 100 až 150 obleků ročně, takže při jejich počtu kvalitních obleků na českém trhu není mnoho. Krejčí Zdeněk Hartl šije pro českou šlechtu, diplomaty i Českou filharmonii, díky své třicetileté praxi drží štafetu tradiční řemeslné kvality, která pomalu mizí. Jak vlastně vypadá takové tradiční zpracování? "Klasicky ušitý oblek z kvalitní vlněné látky může vydržet klidně patnáct dvacet let a s výrobkem se dá kdykoli pracovat.

Povolit, zabrat, upravit lehce tvar nohavice či rukávu podle změny postavy i aktuálního trendu. Oblek šitý na zakázku také počítá se záložkou pro případné úpravy, zatímco v konfekci můžete zabírat, ale povolovat už ne," vysvětluje Zdeněk Hartl. Kořeny dalšího tradičního krejčovství Adam Steiner sahají až do roku 1935.

Prvorepublikový pražský módní salon Kníže měl filiálky na hlavních třídách v Londýně, Paříži či Berlíně a oblek od "Knížete" byl opravdovým pojmem. Mezi klienty krejčovství v současné době patří především lidé z byznysu. "Jeden z našich zákazníků je například vídeňský advokát, který si nakupuje látky v Itálii a u nás si nechává šít.

Zná cenu peněz a ví, kde mu to vyjde levněji," říká hlavní střihač Richard Hronovský. Přitom cena obleku ušitého z luxusního kašmíru se včetně ceny materiálu může vyšplhat až k 80 tisícům. Základní bonus obleku na míru je pochopitelně ve střihu na míru a zkoušení, což je jedna z nejdůležitějších fází procesu výroby ručně zpracovaného obleku. Zkoušky jsou zapotřebí obvykle dvě až tři. Zakázkové šití však přináší ještě další výhodu: k saku si lze nechat ušít jedny či dvoje kalhoty navíc, protože daleko více trpí opotřebením než sako. Klasický pánský oblek příliš nepodléhá módě. "Je to taková konzervativní móda, se středně širokou fazonou a podobně neutrální šířkou nohavice, takřka neměnný styl oblékání. Naše obleky se v rodinách dokonce i dědí," tvrdí Zdeněk Hartl. Takový oděv však musí být z opravdu kvalitního materiálu. Hartlův salon pracuje s prvotřídní anglickou klasikou Holland & Sherry, francouzským Dormeuil nebo italskou značkou Ermenegildo Zegna. Cena látky, která začíná na 2500 korunách za metr, odpovídá kvalitě, ze které se vyplatí vůbec šít, ale může se vyšplhat až na 10 tisíc korun. Za ušití vydá zákazník další tisíce korun, jednořadové sako stojí kolem 15 tisíc korun, kalhoty zhruba pět tisíc korun a za ušití smokingu či pláště zaplatí zhruba 18 tisíc korun.

Límec, který neškrtí

Vedle obleku tvoří základ pánského šatníku kvalitní košile. Každý, kdo košili nosí denně, by jich měl mít minimálně patnáct až dvacet v šatníku a pravidelně je obměňovat. Obchody nabízejí jejich nepřeberný výběr v jakékoliv barvě, vzoru i cenové škále. Proto se ručně šitá košile na zakázku může zdát jako rozmařilý přežitek. Kompromis, který musí konfekční košile uzavřít kvůli ceně, masové výrobě a unifikované velikosti, je však znát. Liší se technologie, materiál i kvalita zpracování.

"Konfekční košile často nesedí správně kolem krku a bývá obvykle mnohem volnější, než je nezbytně nutné," konstatuje Petr Beneš, pánský krejčí z Jablonce nad Nisou. "Naproti tomu u košile na zakázku límec neškrtí ani nepřebývá, rukáv není zbytečně široký, ramenní švy jsou tam, kde podle postavy mají být a stejně tak košile respektuje obvod hrudníku i pasu." Evidentní výhodu proto košile šité na zakázku přinášejí mužům s nekonfekční postavou. Košilová alchymie však spočívá jak ve výběru materiálu, tak i v detailu. Tvar límce totiž může dobře nebo naopak špatně zvýrazňovat rysy obličeje a krku. Pro štíhlý oválný obličej se hodí límec uzavřenější a ke kulatému čtvercovému obličeji více sluší límeček otevřenější. Když Petr Beneš jezdí za zákazníky, bere s sebou vzorníky a chce vidět obleky. K letnímu lněnému obleku patří kombinace len-bavlna, ke kašmírovému stoprocentní bavlna s hrubší strukturou, zatímco košile jemnější a s žakárovým vzorem se hodí do denních obleků. Ušití, včetně jedné zkoušky, trvá dva až tři týdny. Takovou zakázkovou košili lze pořídit od 2500 korun, tedy za podobnou cenu jako u kvalitních konfekčních značkových výrobků. Kdo touží po skutečném luxusu, zamíří do nenápadné vily v Horních Počernicích na okraji Prahy. Zde přijímá své zákazníky Patrik Dařílek, jehož košile značky Emperor nosí i příslušníci evropské aristokracie. Jejich ceny začínají na 5850 korunách a někdy končí až na 20 tisících korun. "Čeští muži musejí být postrkováni k větší odvaze. Většinou chtějí košili bílou nebo modrou a chvíli trvá, než si zvyknou i na další barvy," prohlašuje elitní krejčí.

Nohy jako v bavlnce

Stejně jako ručně šitý oblek nemusí ani ručně zpracovaná obuv svým vzhledem vzbuzovat pozornost ani vybočovat z běžného vzhledu. "Mí zákazníci jsou lidé, kteří dokážou ocenit kvalitní věc, mají rádi věci dělané individuálně přímo pro ně a ne masovou produkci," říká mistr švec Radek Zachariáš, u kterého šije boty například Karel Schwarzenberg. V první řadě jde o komfort a pocit při nošení. Zakázková obuv respektuje anatomii chodidla, lze si zvolit materiál. Mistr švec zvolí technologii výroby boty podle požadovaného účelu, a tak může docílit lehkost a ohebnost při zachování dostatečné pevnosti a trvanlivosti.

Další výhodou je, že ručně šité polobotky se mohou velmi dobře opravovat. Prošlapané podešve se odpárají a do původních dírek v rámu se opět přišijí podešve nové. "Když se obuv nosí obden, aby si mohla odpočinout a vyschnout na napínácích, při použitých technologiích a materiálu musí vydržet pět až šest let," tvrdí švec Michal Pavlas. Nejčastěji používá speciálně zpracovanou teletinu, která je pevná, nepraská, neláme se a po celou dobu užívání si zachovává lepší vlastnosti než běžná kůže. Zakázkový obuvník však může dosáhnout ještě něco navíc, co ani špičkový značkový výrobce nemůže nabídnout, a to je vnitřní vybavení, které respektuje anatomii chodidla a problematické partie. "Používáme latex, bandážujeme, změkčujeme nebo třeba zahloubíme, tak aby se chodidlo nezařezávalo," vysvětluje Michal Pavlas. S pomocí počítačového softwaru, který umožňuje dokonalejší proměření, chodidlo naskenuje a nasbíraná data potom slouží pro stavbu dřevěného kopyta, které dokonale odpovídá tvaru chodidla. Ale vytoužené nablýskané polobotce ještě předchází takzvaná zkušební obuv, což je v podstatě normální kožená obuv, kterou lze běžně nosit. Při převzetí zakázkové obuvi tedy dostane zákazník k užívání rovnou dva páry. Výroba dřevěné formy trvá tři týdny, čtvrtý týden je na světě zkušební obuv, kterou zákazník nosí nejméně čtrnáct dní, a pokud ideálně sedí, obuvník podle ní začne vytvářet teprve finální výrobek. Doba od nabrání míry k definitivní botě je tedy asi osm týdnů. U Radka Zachariáše celý tento proces od výroby kopyta trvá někdy až šest měsíců. "Vyrobení jednoho páru bot znamená průměrně tak padesát hodin práce a často pracuji až na 14 zakázkách najednou, takže za měsíc udělám někdy jen dva páry," zdůvodňuje obuvník Zachariáš, proč cena jeho obuvi začíná zhruba na 30 tisících korun.

Štěpánka Strouhalová
spolupracovnice redakce

Muž, který obouval hvězdy

Ševcovskou legendou je italský návrhář obuvi Salvatore Ferragamo, který šil pro nejslavnější a nejmocnější ženy světa, od Evity Perónové až po Audrey Hepburnovou (na snímku). Svůj první pár bot vyrobil už v devíti letech. Ručně šité boty byly jeho životní vášní. Vyučil se v Neapoli a coby dvaadvacetiletý emigroval do amerického Bostonu, kde začal šít boty pro hollywoodské celebrity. Po návratu do Itálie založil firmu, jejíž boty mají punc nejvyšší kvality a luxusu dodnes. Byl to právě Ferragamo, který Marylin Monroe obul do jehlových lodiček a stvořil tak archetyp krásy na dlouhá desetiletí dopředu. Obuvníkovi přitom nešlo jen o krásu: v první řadě to byl švec, proto neustále přemýšlel, jak zařídit, aby se v jeho botách dalo co nejpohodlněji chodit, byť by byly na podpatku. Ve 30. letech minulého století vynalezl podpatek na klínu, v roce 1947 představil "neviditelné sandály" z průhledného nylonu, za které dostal módního "Oscara". Řadu svých vynálezů si nechal také patentovat: od ocelové stélky, zpevňující klenbu bot na podpatku, po speciální různobarevné ponožky do otevřených sandálů, zvané kimo. Pánskou obuv legendární linie Tramezza dělá firma Ferragamo, která nadále zůstává v majetku rodiny svého zakladatele, stále ručně. Kromě obuvi vyrábí firma pánské i dámské kolekce ready-to-wear, kabelky, boty, parfémy, šátky či brýle.

(šs)

80 tis. Kč
K této částce může vyšplhat cena kašmírového pánského obleku v salonu Adam Steiner.

Na ručně šité boty se užívá teletina, která je pevná, nepraská, neláme se.

Pánský krejčí Zdeněk Hartl doporučuje mužům, aby si do šatníku opatřili alespoň čtyři obleky.

Obuvník Michal Pavlas pochází ze ševcovské rodiny, jeho předkové pracovali u Tomáše Bati.

Ručně šité boty obuvníka Radka Zachariáše stojí od 30 tisíc do 70 tisíc korun. Zájemce si na jejich zhotovení počká půl roku.

Specialitou košil Emperor, které šije Patrik Dařílek, je jemné perličkové prošívání s až 15 stehy na centimetr.

Foto: Martin Svozílek, ČTK, Shutterstock, Isifa/Lidové noviny/Jan Zátorský a František Vlček

Související