MILOŠ ČERMÁK: Našli jsme nepřítele našich dětí, je to počítač

Předminulý týden psal deník MF Dnes o jakémsi projektu Pohyb a výživa, který stojí 30 milionů a v jehož rámci se budou pokusně "hýbat" prvňáci až páťáci na 30 vybraných pokusných školách. Například jim přibude třetí hodina tělocviku týdně a školáci se navíc dozvědí, jak "aktivně" trávit přestávky. Rozuměj: pan učitel dětem oznámí, že nemusejí sedět v lavici, ale že se můžou proběhnout na dvorku nebo na chodbě.

Nic proti tomu, i když nevěřím tomu, že hodina tělocviku navíc či plakáty s nápisy "Jezte jablka" udělají z malých špekounů sportovce. Na životní styl včetně vztahu ke sportu a stravovacích návyků má zásadní vliv rodina. A nelíbí se mi, jak se v této souvislosti šermuje slovem počítač. Jako by to byly ty nebohé stroje, které do dětí ládují hamburgery, hranolky a litry koly. Nikoli, jsou to - velké překvapení! - v drtivé většině opět jejich rodiče.

Najít dětem vztah ke sportu je jedna z nejdůležitějších věcí, které pro děti mohou udělat jejich blízcí, a jistě i škola. Ale myslel jsem, že je to samo sebou, a ne že k tomu je potřeba nějaký speciální program. A už vůbec bych ho nestavěl jako nějaké "vyhánění" od počítačů.

Naopak. Školáky bych k počítačům pěkně zahnal a za peníze utracené za "výuku k pohybu a zdravé stravě" zaplatil učitele, kteří je budou učit například programovat. Zatím se v takzvaných hodinách informatiky učí v lepším případě otevřít a zavřít textové soubory, v horším případě je technologiemi příliš nepolíbení pedagogové nechají hrát počítačové hry.

A pak jim ještě, chudákům, řeknou, že z toho ztloustli.