Dovoluji si reagovat na téma Ekonomu č. 16 s názvem Kdo postřílí divočáky. Bohužel musím konstatovat, že v článku citované osoby se vyjadřují způsobem, který navozuje dojem, že každé zvíře, které chce žrát, je třeba vyhubit. Přitom se jaksi vytrácí samotná podstata věci, a to, že největším nepřítelem všech živočišných druhů je sám člověk, který za dobu své existence zdevastoval životní prostředí, vyhubil nebo přivedl na pokraj vyhubení tisíce živočišných druhů a dokonce sám ohrožuje existenci vlastního druhu.

 

Jakékoli dosavadní zásahy člověka do regulace jiných živočišných druhů se ukázaly jako tragické, když měly vedlejší účinky, které nikdo předtím nepředpokládal. Autor sám v článku vzpomíná opatření Marie Terezie, která měla za následek vyhubení vlků a medvědů. Vzpomenout můžeme i snahu o regulaci krys v Austrálii dovezením psa dingo, který sice reguloval krysí populaci, ale po přemnožení zcela zdevastoval také několik dalších užitečných živočišných druhů.

 

Živá příroda se vyvíjí v průběhu evoluce více než půl miliardy let, zatímco existence lidského druhu se datuje jen v řádu milionů let. V průběhu evoluce si příroda sama vytvořila vysoce sofistikované samoregulační mechanismy, regulující jak počet druhů, tak i množství jedinců daného druhu. Je třeba si uvědomit, že člověk přírodě nikdy poroučet nebude. Příroda si vždy sama najde svou vlastní cestu a jakékoli zásahy člověka končily a vždy budou končit jen tragicky. Tvrzení pana Stehlíka, že „rovnováhu v přírodě teď hlavně zajišťuje člověk“, mi připomíná socialistickou rétoriku ve stylu „poručíme větru dešti“.

 

Příroda se dlouhodobě regulovat nedá, a už vůbec ne ve jménu soukromého zisku. Intenzivní zemědělství provádějící výsadbu plodin na velkých lánech, které jsou na podzim sklizeny, je zásadně negativním zásahem do přírodních procesů, který likviduje nebo omezuje životní prostor řadě živočišných druhů. Ano, je to ekonomicky efektivní a krátkodobě to přináší maximalizaci zisků, ale to je tak vše. Obdobně intenzivní živočišná výroba, která ponižuje živé tvory na úroveň výrobních faktorů, způsobuje masivní týrání zvířat. Například tím, že slepice jsou po celý život chovány v klecích, kde se nemohou ani otočit, ani vyspat. Nebo zvířata, která jsou převážena na jatka i několik dní v nesnesitelných vedrech a bez vody. Znovu, i toto vše se děje jen ve jménu soukromého zisku.
Proto mě naprosto děsí citovaná úvaha, která by posílila vliv vlastníků a nájemců zemědělské půdy a v podstatě vytvořila soukromý sektor „byznysu se smrtí“. Sám autor uvádí, že náruživí lovci ze Skandinávských zemí či z Velké Británie, kde obdobný model již řadu let funguje, dnes jezdí střílet divočáky k nám. Proč? Protože ve svých domovech již všechny vyhubili. A zcela jistě to pro někoho bylo velmi ziskové.

 

Měli bychom si uvědomit, že živá zvířata mají stejná práva na život jako lidé. A stejně tak, jako bychom asi netolerovali, aby peníze rozhodovaly o tom, komu se dostane zdravotní péče a komu nikoli, nemůžeme tolerovat ani vznik svobodného trhu s vražděním nevinných zvířat. EKOSPOL dlouhé roky sponzoruje občanská sdružení a aktivity zaměřené na ochranu přírody, které nás stály řádově miliony korun. Nechci ani pomyslet, že by například dobře platící klient ze Skandinávie odstřelil v Boleticích zubra, kterého jsme tam pomáhali opět vysadit, a to jen proto, že odřel kůru z několika soukromých stromů. A už vůbec si nechci představit, že by z toho někdo měl mít ekonomický zisk.

 

Dejme prosím šanci přírodě, například tím, že pomůžeme návratu přirozeného predátora, třeba rysa, zpět do českých lesů. Určitě přinese více užitku než zapálení lovci z celé Evropy. A už vůbec nepodléhejme tlaku lobbistů, kteří jen chtějí zprivatizovat přírodu ve jménu vlastního zisku.

 

RNDr. Evžen Korec, CSc.
generální ředitel
EKOSPOL a.s.

Související