Italtí politici dokázali nemoné. Po dvou měsících po volbách vybrali premiéra – najít éfa vlády je evidentně sloitějí, ne zvolit papee. V záplavě komentářů na Twitteru je nezřídka k vidění nepříli zastíraný sarkasmus. Komentátor amerického listu Wall Street Journal Simon Nixon (@Simon_Nixon) upozorňuje na mládí nového éfa vlády v Římě - nebo tedy spí stáří dalích italských politiků. „První prolomení italské gerontokracie? Enrico Letta bude jedním z nejmladích lídrů v EU.“ Nezdá se, e by panu Lettovi v současné chvíli jeho post příli záviděl.
First breach of Italian gerontacracy? RT@wsj Enrico Letta, 46, will be one of youngest leaders in EU as Italian PM on.wsj.com/12HFUfx
— Simon Nixon (@Simon_Nixon) 24. dubna 2013
Na evropskou notu jetě jednou. Mnohé evropské politiky straí představa, co se stane s Evropou, unií a vůbec poté, co Němce přestane bavit role těch, kteří se mají o vechno postarat. Politolog, profesor London School of Economics Patrick Dunleavy (@PJDunleavy) nechce brát vůbec na lehkou váhu rodící se politickou sílu v Německu. „Německá nová protievropská strana Alternative für Deutschland můe změnit tón německé politiky vůči EU.“ Nalo by se jistě i v Česku pár takových, kteří „Alternativě“ drí palce.
Germany’s new anti-euro party, Alternative für Deutschland, could be a game changer in German & #EU politics.: blogs.lse.ac.uk/europpblog/201…
— Patrick Dunleavy (@PJDunleavy) 22. dubna 2013
éf internetové společnosti Box, který sám sebe označuje za hlavního „kouzelníka“ této firmy, Aaron Levie (@levie), má přímo v popisu práce zamýlet se nad budoucností. Koneckonců firmy, jako je ta jeho, balancují někde na hraně přítomnosti a budoucnosti. Pan Levie přichází se zajímavou a řekněme nepříli zářivou vidinou: „Budoucnost bude podobná jako přítomnost, jen bude o hodně víc lidí nadávat u sklenic.“ Pozitivní je, e se i v budoucnu předpokládá aspoň existence skutečných sklenic, ne jen jejich virtuálních napodobenin.
The future will be similar to the present, just with far more people talking angrily at their glasses.
— Aaron Levie (@levie) 22. dubna 2013
Nezávislá novinářka, která píe mimo jiné sloupky do britského časopisu New Statesman, Eleanor Margolis (@EleanorMargolis) často znepokojivě uká na struny, které máme někde uvnitř vichni, ale předstíráme, e nikoli. Tak třeba teď: „Nesnáím to obviňující 'dobré odpoledne' od prodavačů, kdy se snaím nastříkat do výstřihu co nejvíc parfému zadarmo.“ S parfémy takovou zkuenost nemám, ale u ochutnávek je to podobné.
Hate that accusatory, "good afternoon" from shop assistants when you're trying to spray as much free perfume as you can into your cleavage.
— Eleanor Margolis (@EleanorMargolis) 20. dubna 2013
éfredaktor ruského serveru inoSMI.ru Alexej Kovalev (@Alexey__Kovalev) dokládá, e stačí pár twitterových znaků k přesnému popisu společenské, ekonomické a politické reality. „Ve znaku Moskvy musí být díp stojící vemi čtyřmi koly na chodníku.“ Je potřeba dalí komentář?
ĐĐ° геŃбе ĐĐžŃĐşĐ˛Ń Đ´ĐžĐťĐśĐµĐ˝ бŃŃŃ Đ´ĐśĐ¸Đż, ŃŃĐžŃŃиК вŃеПи ŃеŃŃŃŃĐźŃ ĐşĐžĐťĐµŃаПи на ŃŃĐžŃŃĐ°Ńе.
— Alexey Kovalev (@Alexey__Kovalev) 24. dubna 2013