KOMENTÁŘ JANA NĚMCE: Poručíme větru, dešti. I nezaměstnanosti

Jinak než maskováním skutečné nezaměstnanosti totiž garanci práce pro mladé ze strany státu, a to nejčastěji formou zaměstnávání na úřadech a ve státních organizacích, nazvat nelze. Ze slov ministryně práce Ludmily Müllerové je přitom zřejmé, že ke zvýšenému najímání mladých na úřady dojde i v Česku.

Vysvětlující argument zní, že je lepší, aby mladí získali pracovní návyky ve státní správě, než aby neměli vůbec žádné. Jak hodnotné pracovní návyky lze ale v úřadech získat, a to obzvláště v případě, že budou tato místa vytvořena uměle, bez reálné potřeby? Střet úředníků s realitou soukromého sektoru při hledání práce ve firmách bývá tvrdý. Podnikatelé na ně a jejich schopnosti nahlížejí na základě svých zkušeností s byrokraty s nedůvěrou. Samozřejmě s výjimkou těch "klotových rukávů", které zaměstnají pro jejich kontakty a schopnost přihrát veřejné zakázky. Představa, že mladí přečkají krizi ve státním sektoru a po jejím skončení, kdy firmy začnou ve větší míře opět přijímat, přejdou už s praxí plynule do soukromého, je iluzí.

Úlohou státu v tržní ekonomice není poskytovat lidem práci. To by měl nechat na soukromém sektoru. Úlohou vlády by měla být tvorba takového podnikatelského prostředí, které obzvláště v krizi nekomplikuje firmám život, neposílá na ně několik kontrol týdně, nenutí je vyplňovat nesmyslné formuláře a dodržovat zbytečné předpisy a jednoduše jim umožňuje efektivně fungovat. Pak budou mít chuť zaměstnávat samy. Když už chce stát vymýšlet koncepce, měl by se orientovat na školství. Právě to je podle firem kamenem úrazu, když produkuje absolventy, které podniky nepotřebují.

V novém čísle týdeníku Ekonom, které vyšlo ve čtvrtek 11. dubna, najdete velké téma o evropské nezaměstnanosti absolventů Ze školní lavice na židli státního úřadu.