Thatcherismus dnes

Privatizace
- Thatcherová privatizovala většinu velkých státních podniků - British Airways, British Gas, British Telecom a další.
- V Česku stále zbývá několik velkých státních podniků, vláda je ale aktuálně nemíní prodat.
- Naopak Řecko v rámci boje proti gigantickému dluhu privatizaci ohlásilo. Mluví se o energetické firmě Public Power Corporation a společnostech Thessaloniki Water a Athens Water Company.

Vyrovnané rozpočty
- Jeden z hlavních cílů thatcherismu se za pomocí změny daní a radikálního snížení státních výdajů podařilo Železné lady naplnit (zredukovala dotace průmyslu, na bydlení a na politiku zaměstnanosti, omezila i výdaje na vzdělání, zmenšila přebujelé státní úřady a vládní poradní sbory).
- Snižování zadlužení a snaha o budoucí vyrovnané rozpočty je i cílem české vlády.
- Naopak Řekové se do dluhové pasti propadají stále více.

Daně
- Thatcherová snížila daně z příjmu fyzických i právnických osob, zvýšila nepřímé daně a usilovala o zjednodušení daňové soustavy.
- Stejnou cestou se vydalo Česko.
- Řekové kvůli dluhům zvýšili nepřímé daně (daň z přidané hodnoty a spotřební daně), vzhledem ke skomírající ekonomice mají
ale malé výnosy z daní přímých.
- Nečekaně nízké výnosy z přímých daní za první čtyři měsíce roku ovšem ohlásilo i české ministerstvo financí.

Morálka
- Thatcheristická morálka dostává v současné Evropě »na frak«.
- Na slova o tvrdé práci a spořivosti, askezi a souvislost mezi poctivou prací a poctivou odměnou nechtějí »státy sociálního blahobytu« příliš slyšet. Česko není výjimkou. V Řecku se kvůli omezování rozbujelého sociálního systému konají pouliční rebelie.

Odbory
- Thatcherová nejprve omezila moc odborářských vůdců tím, že uzákonila povinnost tajných hlasování o stávce, zrušila
i povinné členství v odborech, které si odbory vynutily v některých podnicích. Omezila i napojení odborů na politické strany.
- Důsledkem reforem byl pokles počtu odborově organizovaných o více než tři miliony za deset let, tedy asi o čtvrtinu.
- Tak silné a vlivné odbory »vzor Británie počátek 80. let« už v současné Evropě nenajdeme.
- Síla odborů v Řecku je nesrovnatelně větší než v Česku, i vlivem tvrdých úsporných opatření, které musela řecká vláda zavést.

Zabila thatcherismus finanční krize, nebo by tento politický a ekonomický směr pojmenovaný po Margaret Thatcherové mohl krizi naopak vyřešit?

 

Vypadá to, jako by bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová měla křišťálovou kouli. Už v polovině osmdesátých let totiž ve své knize Roky na Downing Street napsala: »Země s méně rozvinutými ekonomikami na jednotnou měnu tvrdě doplatí, nicméně doufají, že získají tolik dotací, že to jejich rozhodnutí ospravedlní. Klasickým příkladem je Řecko.« Správně odhadla i to, že drtivou většinu nákladů společné měny ponese Německo a Francie.

 

Právě na současné problémy předluženého a nekonkurenceschopného Řecka, ale i dalších evropských zemí, by její ekonomická a politická ideologie - thatcherismus - nabídla dostatek receptů. Řada z nich by se samotným Řekům nepochybně vůbec nelíbila. Ale i na tvrdé protesty byla Thatcherová zvyklá a uměla si s nimi poradit. Ostatně v souvislosti s finanční krizí, ekonomickou náročností sociálního státu a gigantickými dluhy, jsou v Evropě slyšet hlasy volající po »nějaké nové Thatcherové«.

 

»S jakou agendou zásadních reforem by měla nyní přijít vláda? Odpovědí by mohla být moderní verze thatcherovského radikalismu,« napsal například na názorové stránky britského konzervativního deníku Daily Telegraph Roger Bootle, ředitel britské firmy Capital Economics a ekonomický poradce společnosti Deloitte.

 

Bankrot a odměny

Thatcherismus do značné míry vládl v 80. letech celé mezinárodní politice. Podobně jako reaganismus v USA se britský směr hlásí k liberalismu, monetarismu a k ekonomickým teoriím Miltona Friedmana či Friedricha von Hayeka. Za klíčové body thatcherismu se dá označit důraz na malý liberální stát v oblasti ekonomiky, boj proti veřejnému dluhu, snaha o vyrovnané rozpočty a nízkou inflaci, a silný stát - ale pouze při obhajobě své autority a národních zájmů v zahraniční politice.

 

»Thatcherismus je stále relevantní. Myslím, že je dobré pokoušet se alespoň některé jeho teze aplikovat na současnou situaci,« je přesvědčen Timothy Kirkhope, bývalý spolupracovník Thatcherové a nyní europoslanec za britskou Konzervativní stranu (viz rozhovor).

 

Popularita musí počkat

Thatcherová Británii přebírala v době, kdy se země potýkala s osmnáctiprocentní inflací, s všemocnými odbory, krachujícím veřejným sektorem, nefunkčními státními podniky a s vysokými závazky k Bruselu. Její nástup byl rázný. Spustila rozsáhlou privatizaci - do soukromých rukou postupně přešly známé firmy jako British Steel, British Airways, British Aerospace, British Petroleum, British Telecom, British Gas, vodárny i elektrárny.

 

Hned v létě 1979 snížila Thatcherová daň z příjmu, zvedla ale DPH či daň z obratu a ve snaze zpomalit inflační spirálu začala zavádět tvrdá úsporná opatření, zrušila desítky zbytečných úřadů a poradních sborů. »Poctivá každodenní práce za poctivou mzdu, nežít na dluh, odložit si něco stranou pro případ nepohody, platit včas účty a podporovat policii,« znělo její krédo.

 

Výsledkem bylo rychlé snižování veřejných výdajů a veřejného dluhu. Po přechodnou dobu ale také dramaticky vzrostla nezaměstnanost a Thatcherová trhala u veřejnosti rekordy v nepopularitě. Na rozdíl od většiny politiků kdekoli na světě na to ale nedbala. »Mým prvním a jediným zájmem je náprava situace,« argumentovala žena, která pak v čele vlády zůstala dlouhých jedenáct let.

 

Životní úroveň Britů se během její éry zvýšila o třetinu. »Jsme šťastni, že Británii zanecháváme v daleko, daleko lepším stavu, než když jsme přišli,« uvedla Thatcherová v roce 1990 při svém definitivním odchodu z Downing Street číslo 10. Její ekonomické recepty v té době přestávaly fungovat, opět se prudce zvýšila inflace i počet nezaměstnaných. »Výrazně tehdy vzrostly ceny ropy, zdroje růstu se vyčerpaly a přišel útlum. Ale inflace již nebyla taková jako na počátku,« říká rektor VŠE Richard Hindls.

 

Liberalismus žije!

Států, které se hlásí k thatcherovskému liberalismu, v současné Evropě mnoho není. Počítat se mezi ně dá snad jen Polsko, Estonsko, či Litva. Například Polsko ve finanční krizi obstálo velmi dobře mimo jiné i díky devalvaci zlotého, která podpořila konkurenceschopnost polských podniků, a díky »thatcherovským« škrtům ve vládních výdajích.

 

Státům v krizi by železná lady mohla nabídnout privatizaci, tlak na úspory, úsilí o vyrovnané rozpočty a také morální rozměr zdůrazňující pracovitost, askezi, sebeovládání a střízlivost. »Evropa si žije dobře, má vysoké životní standardy, ale nízkou produktivitu práce. Pokud se nevrátí k étosu disciplíny, pracovitosti a méně požitků, nemáme šanci nejen proti Číně,« je přesvědčen obdivovatel Margaret Thatcherové a ředitel Občanského institutu Roman Joch.

 

Dědictví thatcherismu je podle něho zakotveno prakticky v každé současné ekonomice - v přesvědčení, že vysoká inflace je jednoznačně zlo. Další obecně přijímaný recept, který Thatcherová razila, je privatizace státních podniků. Ten lze však následovat už jen výjimečně. Jednoduše proto, že obvykle již není co privatizovat a ani demokratická evropská levice nemá ve svých programech touhu po opětovném znárodňování. Na druhé straně řecká vláda ve snaze zkrotit svůj obrovský dluh s privatizací nově počítá (viz box Thatcherismus dnes).

 

»Thatcherismus i reaganismus byly podmíněny dobou. Nyní zeslábly, ale můžeme jim říkat i liberalismus. A liberální prvek do politiky a ekonomie nepochybně patří, je to stále živé téma,« říká rektor pražské Vysoké školy ekonomické Richard Hindls.

 

Podle Romana Jocha je ale zároveň nutné v současné Evropě na některé recepty thatcherismu zapomenout. »Thatcherová za velký problém považovala deficit rozpočtů a vyrovnala je i za cenu zvýšení některých daní. To již v současném západním světě není možné, protože míra zdanění je již tak veliká, že kdybychom ji ještě více zvyšovali, přestaneme být konkurenceschopní vůči novým rozvíjejícím se ekonomikám,« je přesvědčen Joch.

 

Něco za nic

Vlivný britský deník Financial Times ovšem již před třemi lety, při příležitosti 30 let od nástupu Thatcherové k moci, napsal, že finanční krize thatcherovskou éru definitivně uzavřela. »Skoro 20 let poté, co odešla z Downing Street, je téměř vše, proti čemu byla, opět v módě: zestátňování, zvyšování daní a keynesiánská ekonomika,« napsal komentátor listu Gideon Rachman. A thatcherismus prý ztratil i svoji výhodu morální převahy plynoucí z důrazu na tradiční hodnoty, jako je tvrdá práce a spořivost, a z přesvědčení že společnost, která dávala »něco za nic«, je pryč.

 

»Přesvědčení, že thatcherovská éra obnovila vazbu mezi poctivým úsilím a spravedlivou odměnou, v zásadě zlikvidoval spektákl, v němž bankéři dovedli své banky k bankrotu a dostávali přitom milionové odměny,« argumentoval Rachman. Jenže i on přiznává, že boj s finanční krizí keynesiánskými metodami, zejména pumpováním veřejných peněz do ekonomiky, nebyl a není důsledkem náhlé změny ideologie. Ale mnohem spíše vynucenou snahou zabránit dalšímu prohlubování krize.

 

S tím, že thatcherovská morálka, kdy není možné dostávat něco za nic, v posledních letech výrazně utrpěla, souhlasí i Roman Joch. S morálkou se podle něho míjejí třeba zlaté padáky a vysoké odměny pro manažery zkrachovalých bank. Thatcherovská spojitost mezi výkonem, úspěchem a odměnou je tím zcela popřena. »Nejenže to diskredituje kapitalismus, ale nahrává to socialismu. Protože myšlenka, že stát má zdanit všechny, ale peníze pak dát bohatým, je neobhajitelná. Ale přesně to se v době finanční krize stalo,« říká Joch.

 

Richard Hindls zase nesouhlasí s tím, že by finanční krize thatcherismus definitivně pohřbila. »Nelze říkat, že finanční krizi vyřeší jen keynesiánství nebo novokeynesiánství. To všechno tu už bylo. Navíc v praktickém hospodářství nejsou rozdíly mezi neoliberalismem a neokeynesiánstvím tak vyostřené,« říká Hindls. A spekuluje, že třeba v roce 2015 zase mohou mít navrch myšlenky liberalismu.

 

Anebo se objeví úplně jiný směr, který ovládne světovou ekonomiku. Hindls ho očekává z Asie, zejména z Číny, která je již druhou nejvýkonnější ekonomikou světa a chce předstihnout i první Spojené státy. »Východoasijská mentalita nestojí na sporu těchto dvou koncepcí. Může přinést úplně jiný koncept, nový prvek, který zatím nikdo neumí definovat,« odhaduje rektor VŠE.

 

Vzor Železné lady

V České republice se k Margaret Thatcherové a thatcherismu hlásí prakticky celá ODS a zejména její otec zakladatel - prezident Václav Klaus. Thatcherová ho z fotografie v knihovně na Pražském hradě kupříkladu sleduje při jeho novoročních projevech.

 

»To již snad ani není thatcherismus, to je superthatcherismus,« rozčiloval se například v roce 1995 tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman v době, kdy Klausova vláda plánovala vyšší spoluúčast pacientů či zavedení školného. Nutno dodat, že zůstalo jen u plánů.

 

Ve vztahu k daním je možné s přimhouřením očí vidět thatcherovské tendence i u současné Nečasovy vlády - daňový řád chce zjednodušit, přímé daně mají zůstat poměrně nízké, zvyšovat se naopak mají daně nepřímé. Analogii s Československem po roce 1989 a thatcherismem je možné hledat i v rozsáhlé privatizaci státních podniků, v boji proti vysoké inflaci, která kvůli v roce 1991 dosáhla dnes již nepředstavitelných 56,6 procenta (o rok později klesla na 11,1 procenta, ale až do roku 1998 se pohybovala v rozmezí 8,5 až 10 procent).

 

Roman Joch vidí podobu mezi Václavem Klausem a Thatcherovou i v jejich důraze na národní stát v kontrastu k evropské integraci. Vidí ale i dost rozdílů. »Thatcherová měla odvahu jít do konfliktu za své ekonomické názory. Klaus v cizině mluvil jako libertarián, ale doma vládl jako socialista. Klaus také nemusel v roce 1995 podlehnout tlaku železničních odborů, ale podlehl. Ukázal se tak jako úplný protipól Thatcherové,« vypočítává Joch.

 

Ani Richard Hindls mnoho paralel mezi Českem a thatcherovskou Británií s výjimkou privatizace nevidí: »Paralely velké nejsou, spíše to byla ideová inspirace. Jinak jsme ale vyrostli z úplně jiného vejce.«

 

(Viz též komentář.)

Související