Slovo krize už není příliš v kurzu. Politici si nyní oblíbili sousloví evokující konflikt a stále častěji se hovoří o měnových válkách. Jsme teď opravdu ve válce?

Dříve se měnové války spojovaly hlavně s devalvací měny, kterou prováděly většinou zadlužené země. Například Rusko v roce 1998 nebo Německo ve 30. letech, které řešilo svůj poválečný dluh masivními emisemi marky. Je potřeba říci, že v měnových válkách není vítězů ani poražených. Protože stát, který získá jakousi krátkodobou výhodu v podobě snížení reálné hodnoty dluhů, posléze čelí inflačním tlakům.



Je nějaký rozdíl mezi tím, jak se měnové války vedly kdysi a jak se vedou ve 21. století?

Obrovský rozdíl je především v příčině. Dříve měnové války byly vedeny zejména z důvodu řešení dluhu. Jenže dnes spousta států čelí takzvané pasti likvidity. Centrální banky se snaží nízkými sazbami podpořit likviditu a nastartovat ekonomickou aktivitu, ale nedaří se jim to. Po penězích totiž není dostatečná poptávka a veškerá likvidita potom končí v bilancích komerčních bank.



Malé ekonomiky mohou vést tuto válku po poměrně krátkou dobu, protože jsou silně ovlivněny zbytkem světa a mají málo munice...

Dokonce je otázkou, zda vůbec mohou do nějaké měnové války vstoupit. Například po české koruně není nikde ve světě téměř žádná poptávka. Nedovedu si představit, že by lidé v Asii, v Japonsku, v Číně nebo kdekoli kupovali české koruny a byli rádi, že je mají. Naopak třeba v amerických dolarech jsou denominovány veškeré významné světové suroviny. I když americká centrální banka bude tisknout peníze, a podporovat tím svoji ekonomiku, vždy bude existovat významná poptávka. To znamená, že nehrozí v první chvíli inflace tak, jako by to bylo u nás. 

 

Proč se ale tato politika daří dělat třeba Švýcarsku, které je s námi srovnatelné?

To je dáno historickým postavením této země. Úspory ve švýcarských francích jsou brány pořád ještě jako jedny z nejjistějších, co se týče síly měny. 

 

Jaká ze současných měnových válek se nejvíce dotýká České republiky?

Nejcitlivější je válka mezi Čínou a Amerikou. V České republice je pořád asi 40 procent, ne-li více, veškerých obchodů vedeno v měnových párech, dolar–euro, dolar–koruna. I když jsme proexportně zaměřeni na Evropu, pořád dolar hraje obrovskou roli už právě třeba kvůli importovaným surovinám.

 

Vstupuje Česká národní banka do těchto konfliktů? Snaží se ovlivňovat tržní hodnotu koruny?

Nemyslím si, že by ČNB v současné době nějak manipulovala s kurzem nebo vstupovala do nějakého otevřeného konfliktu. Jsem ale přesvědčen o tom, že centrální banka přestala podporovat dlouhodobé zhodnocování koruny. To je způsobeno hlavně tím, že se v současnosti moc neuvažuje o vstupu do eurozóny. Naopak když to bylo aktuální, někdy kolem roku 2007, tak ČNB měla tendence podporovat zhodnocování kurzu koruny ze dvou důvodů. Za prvé tím vyrovnávala reálné cenové rozdíly mezi Českou republikou a eurozónou, za druhé tím před očekávanou fixací kurzu reálně zhodnocovala úspory občanů.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

Související
Zobrazit