Podobně jako chce málokdo bydlet v domě, pod jehož okny denně projedou desítky tisíc aut, málokdo se vážně zajímal o koupi ztrátových českých aerolinek. ČSA v roce 2011 hospodařily se ztrátou 241 milionů korun před zdaněním. V roce 2010 vykázaly hrubý zisk 76 milionů korun, v němž ale byly započteny tržby z prodeje dlouhodobého majetku za téměř 2,7 miliardy korun. V roce 2009 měly ČSA ztrátu 3,7 miliardy korun.
Ve světě už zkrachovaly i kdysi úspěšnější značky, než byly a jsou ČSA. Pokud má být 68 miliónů cenou za záchranu aerolinek s devadesátiletou tradicí, zachování pracovních míst i rozvoj pražského letiště, jak si to dnes maluje česká vláda, nejde vlastně o špatný obchod. (Ostatně když rakouský stát v roce 2008 privatizoval 42procentního podílu v Austrian Airlines, inkasoval v přepočtu 9,2 miliónu korun.)
Jen je při tom nutné zapomenout, že stát do aerolinek nalil v posledních letech zhruba čtyři miliardy korun. A ještě před pár lety vláda očekávala výnos z privatizace v rozmezí tří až pěti miliard korun. Ponechme stranou, že v roce 2009 pak konsorcium Unimex a Travel Servis za aerolinie nabídlo miliardu korun. Pro realizaci obchodu by tehdy stát musel do firmy nalít právě onu miliardu.
Státu (Českému aeroholdingu) i nadále patří nadpoloviční podíl, břímě provozu dlouhodobě ztrátové firmy se tak zbavil jen částečně. Ovšem bez strategického partnera, jakým se nyní staly Korean Air, by vznikl problém s obhajobou 2,5miliardového úvěru od státní firmy Osinek, který kvůli nedovolené podpoře kritizovala Evropská komise. Vláda proto dnes může být ráda i za částku odpovídající ceně za výše zmíněný činžák. Zanedlouho by ČSA nikdo nemusel chtít ani zadarmo.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Robert Břešťan



