Počátkem devatenáctého století David Ricardo uvažoval o možnosti, že stroje nahradí lidskou práci; navázal na něj Karel Marx. Zhruba ve stejné době luddité rozbíjeli textilní stroje, neboť měli za to, že jim berou zaměstnání. Následně strach ze strojů opadl. Brzy vznikla a snadno se hledala nová pracovní místa - s vyššími platy, příjemnějšími podmínkami a pro větší počet lidí. To však neznamená, že ony prvotní obavy byly mylné. Právě naopak, ve velmi dlouhém výhledu musejí být oprávněné: dříve, či později pracovní místa dojdou.

 

Pro některé země může být tento daleký horizont nepříjemně blízko. Co tedy budou lidé dělat, až stroje dokážou zastat (téměř) veškerou jejich práci?

 

Těm, kteří mají hrůzu z toho, že automatizace ohrožuje pracující s nízkou kvalifikací, se pohotově odpovídá, že je zapotřebí školit lidi na lepší práci. Jenže technický pokrok dnes ukusuje i z lepších pracovních míst. Příští obětí technologické změny může být široká škála pracovních míst, jež dnes považujeme za kvalifikovaná, bezpečná a neredukovatelně vyžadující lidskou práci.

 

Jak upozorňují Financial Times, ve dvou oblastech proslulých odolností vůči růstu produktivity, ve školství a zdravotnictví, už technika snižuje poptávku po kvalifikovaných pracovnících. Chřadnout může začít celá škála příležitostí pro vysoce kvalifikované pracovníky - v překladatelství, analýze dat, právním výzkumu. K čemu tedy bude nová generace pracujících školena? Optimisté bezstarostně prohlašují, že "vznikne mnoho nových typů zaměstnání". Máme prý přemýšlet o vedoucích řidičích silničních vlaků složených z řady aut, analyticích tzv. velkých dat či opravářích robotů. Dojmem výrazně většího počtu nových pracovních míst to na mne nepůsobí.

 

Představte si hrstku techniků, kteří nahradí flotilu taxikářů a řidičů nákladních vozů, skupinku mechaniků udržujících v provozu pracovní síly robotů nebo jediného analytika velkých dat a jeho software, který nahradil řadu kvantitativních výzkumníků. Hodnotu v takové ekonomice už nebude vytvářet námezdní pracovní síla. Náznaky takové budoucnosti vidíme už dnes. Twitter, gigant sociálních médií, je jako zaměstnavatel malá ryba. Jeho hodnota dosahuje devíti miliard dolarů, leč celosvětově zaměstnává jen 400 lidí - zhruba tolik jako středně velká továrna na koberce v britském městečku Kidderminster.

 

Není pravda, že automatizace zapříčinila zvýšení nezaměstnanosti po roce 2008. Za pozornost však stojí, že strukturální nezaměstnanost - ta, která zůstane i poté, co se ekonomiky zotaví - má v posledních 25 letech vzestupný trend. Je pro nás čím dál náročnější udržet nízkou nezaměstnanost.

 

Některá dnešní tvrzení o robotech nahrazujících lidskou práci se nesporně ukážou stejně přehnaná jako v minulosti. Stěží se však lze ubránit úsudku, že "technologická nezaměstnanost", jak tento jev nazýval John Maynard Keynes, nadále poroste, neboť čím dál větší počet lidí bude nadbytečný.

 

Robert Skidelsky
profesor politické ekonomie na univerzitě ve Warwicku

 

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

 

 

Obálka Ekonom 10/2013

 

- Jak nasadit do práce stroje a zároveň nepropouštět zaměstnance?

 

Dozvíte se to v posledním čísle Ekonomu, které vyšlo ve čtvrtek 7. března.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Související