Od levitující žáby k Nobelově ceně: Příběh bláznivých objevitelů superlátky budoucnosti

Nebáli se zkoušet bláznivé nápady, a zřejmě i díky tomu získali Nobelovu cenu. Dva původem ruští fyzici Andre Geim (54) a Konstantin Novoselov (38) se kreativním přístupem k vědecké práci bavili a občas i děsili své okolí. Zejména starší z dvojice, Andre Geim se v legráckách tak trochu vyžívá. Výrazně, o sobě dal vědět už v roce 1997, kdy nechal v magnetickém poli levitovat nejprve kapky vody, pak dokonce malou živou žábu. Tímto efektním pokusem demonstroval, že existuje dimagnetismus. Bylo už z dřívějška odzkoušeno, že levitovat může třeba kousek tuhy. Ale voda, či živý tvor? To byla novinka. Za experimenty s žábou si vysloužil Ig Nobelovu cenu, což je parodie na klasickou Nobelovku. Stal tak jediným vědcem, který získal obě ocenění zároveň.

levitating frog

Přehrát video

Jindy zase Andre Geim neváhal uvést jako spoluautora odborné práce svého křečka. Nikomu z recenzentů nepřišlo divné, že je pod článkem v časopise Physica podepsaný pan H. A. M. S. ter Tischa. Byla to přitom malá slovní hříčka: anglicky se křeček řekne "hamster" a Geim měl tehdy křečka jménem Tiša. Tenhle fórek mu však nestačil - pokusil se svého domácího mazlíčka dokonce zapsat do doktorského studia na univerzitu v nizozemském Nijmegenu. To už mu ale neprošlo.

Slávu Geimovi přinesl další poněkud bláznivý experiment. "Zkuste chodit po stropě a váš životní prostor se zdvojnásobí," navrhoval a vyvinul pásky imitující gekoní tlapky. Prsty gekona jsou pokryty miliony drobných chloupků - vědci je napodobili a fungovalo to. Chloupky se "přilepily" k molekulám povrchu. Centimetrový čtvereček pásky udržel čtvrtkilogramové závaží.

V roce 2001 se Andre Geim sešel na univerzitě v britském Manchesteru s Konstantinem Novoselovem. V tamní fyzikální laboratoři bylo zvykem v pátek zkoušet nejšílenější nápady. A právě"bláznivý pátek" otevřel cestu k Nobelově ceně. Jednou totiž vědce napadlo pohrát si s lepicí páskou a tuhou. Pomocí izolepy z ní odloupli nepatrnou šupinku, proces opakovali, až se tuha čili grafit proměnila v grafen - materiál s unikátními vlastnostmi.

Práce Geima a jeho žáka Novoselova, jemuž v té době bylo pouhých 30 let, může způsobit revoluci v řadě oborů. Potvrzení její důležitosti přišlo ostatně přímo od Švédské královské akademie. V roce 2010 dostala dvojice vědců Nobelovu cenu za fyziku. Nestává se příliš často, že je toto ocenění uděleno tak rychle, ani že je dostane vcelku mladý badatel. V případě grafenu se stalo obojí.

Konstantin Novoselov byl ve svých 36 letech nejmladším laureátem Nobelovy ceny za fyziku od roku 1973. Na nejvyšší vědecké ocenění čekal s Geimem jen šest let. Rychlejší byli švédští akademici naposledy v roce 1987, kdy vyznamenali George Bednorze a Alexandera Müllera jen rok a půl poté, co zveřejnili své poznatky o supravodivosti.

- Jaké výhody bude mít grafen v mobilních telefonech, farmacii nebo automobilovém průmyslu?

- Proč Evropa ve výzkumu grafenu zaostala za světem?

- A jak se na něm podílejí Češi?

Přečtěte si téma Evropa chytá grafenový rychlík, které najdete v posledním čísle Ekonomu. Vyšlo ve čtvrtek 7. března.