Moucha, která vám neustále bzučí kolem hlavy, je otravné stvoření. Ale časem si na ni možná zvyknete, zaženete ji mávnutím ruky, opatříte si mucholapku, zkrátka si s ní nějak poradíte. Nebo si můžete - podobně jako v té anglické dětské říkance o paní, která spolkla mouchu - opatřit pavouka, aby vás té mouchy zbavil. Jenže co pak s pavoukem?

Tohle "muší dilema" teď připomíná debata o tom, co dál se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Jeho novela loni v dubnu zrušila například losovačky a znesnadnila šití zakázek na míru předem vybraným firmám. Pár much ale stále má (viz Veřejné zakázky podvacáté jinak). Co s nimi? Možnosti jsou v zásadě tři. První: nechat to být. Zadavatelé, kteří nyní nesmyslně a hloupě vypisují tendry takřka výhradně jen s ohledem na nejnižší cenu, si zvyknou, naučí se s novelou žít a zakázky vypisovat podle jiných kritérií a s ohledem na celkovou výhodnost.

Ministr průmyslu Martin Kuba, v zádech s podnikatelskými svazy, je ale odhodlán novelu novelizovat. Druhá přijatelná možnost tedy zní: mucholapka. Pokud se politici skutečně rozhodnou zákon podvacáté za necelých sedm let změnit, měli by to udělat pouze tak, jak nyní deklarují: technickou novelou vychytat oněch několik problematických pasáží, ale jinak nic.

Třetí možnost souvisí s tím, že veřejné zakázky jsou nezanedbatelnou součástí ekonomiky. Nejen té oficiální, ale i té černé. Ročně na ně jde 500 až 600 miliard a odhaduje se, že bokem (ať už do soukromých kapes, či černých fondů politických stran) plynou sumy v hodnotě 10 až 15 procent zakázky. S novelou už to ale není tak snadné jako dříve. Třetí možnost je tedy ta, že když už se novela znovu otevře, tak se pořádně rozvrtá. A dopadne to jako v té říkance o paní, co spolkla mouchu: mouchu v břiše sežere pavouk, pavouka pták, ptáka kočka, kočku pes... A co se stane s paní? Nic překvapivého - umře.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

Související