Čeští právníci jsou konzervativní a neradi přijímají změny

Od začátku roku 2014 čeká soukromé právo velká změna. Obchodní zákoník přestane existovat a na jeho místo nastoupí pravidla stanovená novým občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích.

Druhý jmenovaný ale zatím zůstává tak trochu stranou zájmu široké veřejnosti, i když přináší velké změny. Některé z nich popisuje hlavní autor zákona Bohumil Havel, konzultant advokátní kanceláře PRK Partners a výzkumný pracovník Ústavu státu a práva Akademie věd ČR.

Co pro vás těch deset let práce na zákoně o obchodních korporacích osobně znamenalo?

Odborně jsem se naučil chápat nejen oblasti obchodního práva, ale i to, proč soudy rozhodují tak, jak rozhodují. Naučil jsem se pracovat s lidmi. Chápat, že to, co mi říkají, je možná pravda, i když mám úplně jiný pohled na věc. Obojí je pro mě velmi důležité, protože mohu říci, že zásadně nemám žádné nepřátele nebo konflikty. Postupem času jsme se totiž všichni začali poslouchat.

Jak byste zákon o obchodních korporacích jako jeho hlavní autor popsal?

Ve velké části jde o náhražku obchodního zákoníku. Jeho část, která se týkala smluv, totiž převzal občanský zákoník a část upravující obchodní společnosti a družstva bude v zákoně o obchodních korporacích. Základní myšlenkou zákona o obchodních korporacích je navázat právě na nový občanský zákoník - tedy změnit věci v souladu s tím, jak je upravil občanský zákoník, a neopakovat pravidla, která tento kodex už obsahuje. Nová úprava preferuje, aby právní jednání bylo spíše platné než neplatné, a to se promítá také v zákoně o obchodních korporacích. Důležitým prvkem je rovněž snaha zareagovat na vývoj v Evropské unii, což se odráží třeba v modernějším konceptu správy společností a družstev, a zliberalizovat dnešní stav.

V čem nyní spočívají hlavní problémy?

Současné soukromé právo často upřednostňuje formální náležitosti. Při jejich nesplnění pak právní jednání neplatí, což je v řadě případů nežádoucí. O některých pravidlech, od kterých je možné se odchýlit, dnes například soudy tvrdí, že jsou povinná. Nesmíme zapomínat ani na to, že obchodní zákoník stojí na principech z roku 1991 a je ovlivněný touto dobou. Vývoj byl tehdy překotný a právo nestíhalo. Dnes už je ale situace jiná. Jak občanský zákoník, tak zákon o obchodních korporacích se tak snaží nabídnout lidem více volnosti a výběru. Oba však kladou větší důraz na řádnou správu společností. Spravuje-li někdo korporaci, musí tak činit s péčí řádného hospodáře. Ovšem to je jen to nejdůležitější.

Vzroste tedy odpovědnost členů statutárních orgánů. Budou například zodpovědní i za nemajetkovou újmu, kterou společnosti způsobí. S jakým se to podle vás setká ohlasem?

Oba zákony stojí na předpokladu, že při spravování cizího majetku existuje i nějaký konflikt, napětí. Například v upřednostňování vlastního zájmu nebo zájmu někoho jiného. Stává se to. Zákonem tomu chceme zabránit, a tak motivujeme statutární zástupce, aby se tak nechovali. Případně je trestáme za negativní následky. Jedním z postihů je právě náhrada škody nebo jiné újmy. Také v oblasti obchodního práva dochází často k jiným škodám než majetkovým, například k poškození dobré pověsti. Jde tedy spíše o snahu zvýšit tlak na řádnou správu. Představitelé společností, a nejen těch velkých, si musejí uvědomit, že jsou pod dohledem a regulací, a podle toho se mají chovat.

Co považujete v novém zákoně o obchodních korporacích za nejzásadnější?

Pokud bych to řekl obecněji, tak právě to, že v něm bude platné právní jednání upřednostněno před neplatným. V zákoně o obchodních korporacích je zlomová především nová koncepce koncernového práva. Jde o velký odklon od dnešní úpravy a daleko více se vyzdvihuje ekonomická podstata koncernu jako celku. Důležitých změn je ale řada, a těžko se vybírají ty nejzásadnější.

Povinným pravidlům se budou muset podvolit všechny společnosti. Kolik firem se ale podle vás zcela podřídí i těm, od kterých se lze odchýlit a postupovat třeba podle dříve platných paragrafů?

Bude záležet na doprovodných zákonech, které jsou právě v legislativním procesu, a také na dalších okolnostech. Předpokládám ale, že většina společností přijme i ta nepovinná pravidla. Důvodů, proč zůstat ve staré úpravě, zase tolik není. Mnoho korporací se na nová pravidla připravuje už nyní, anebo k nim rychle přejde. Budou chtít vyzkoušet nové možnosti.

Přejdou na nová pravidla už během roku 2014, nebo to bude trvat déle?

Na uzpůsobení vnitřních předpisů mají od 1. ledna 2014 šest měsíců. To se týká těch povinných. Předpokládám ale, že logicky většina společností zohlední i nepovinná pravidla právě v tomto termínu. V roce 2014 půjde o nejmasivnější část přechodu.

Co je nejdůležitější při psaní tak významného zákona?

Obecně je důležité mít podporu od ministerstva, pro které zákon píšete. Až na drobné výjimky mi ji ministerstvo spravedlnosti dalo. Autoři a členové komisí měli prostor bádat a nalézat řešení. Zcela jinou otázkou je ale diskuse v rámci odborné veřejnosti. Ta tu totiž dlouho neprobíhala, i když jsem k ní vyzýval a nabízel různé možnosti. Skoro nikomu se do ní ale moc nechtělo s tím, že je to zbytečné, protože zákon stejně nebude platit. Problémem tvorby zákonů v České republice je tak určitý oportunismus právníků. V diskusi jsme si tak zůstali nejvíce dlužní. Neříkám kdo komu, je to oboustranný vztah. Pokud bych se ale měl v budoucnu podílet na takto širokém legislativním úkolu, už od počátku bych navrhoval existenci autorského vedoucího a subtýmů, které by si jednotlivé části rozdělily a vytvářely by k nim podkladové studie.

Nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích provází ze strany části odborné veřejnosti určitý despekt a nedůvěra. Jak tuto kritiku vnímáte?

Nepoužil bych slovo despekt, víme ale, že právníci jsou konzervativní a nechtějí změny. Právník si chce dost často udělat na všechno názor, někdy to i potřebuje. Znamená to ale třeba také to, že občas učiní závěry, aniž by zákony četl. Upřímně mohu říci, že jak za novým občanským zákoníkem, tak za zákonem o obchodních korporacích je hodně práce. Osobně jsem se snažil diskutovat s každým, kdo o to měl zájem, i s absolutními kritiky, a dával prostor změnám.

Je tedy pro vás ocenění Právník roku 2012 jakousi satisfakcí?

Beru to jako ocenění těch více než 10 let, a to nejen mé osoby, ale rovněž těch několika málo lidí, kteří se aktivně podíleli na rekodifikaci obchodního práva. Také to chápu jako uznání za cestu, která začínala s určitými znalostmi, schopnostmi vnímat kompromis a předsudky a jíž jsme zvládli projít. V oblasti obchodního práva byli v závěru cesty odborníci ochotni společnou rukou podporovat zákon a vymýšlet řešení problémů. To se ale ne vždy podařilo u občanského zákoníku.

Zákon o korporacích se bude v budoucnu jistě novelizovat. Chtěl byste být u toho, nebo už jste splnil svoji misi?

Nevnímám to jako misi. Pokud bude prostor a budu-li fungovat, určitě bych u toho rád byl. Diskutovat s původními autory dává smysl už proto, že je-li zákon vystaven na určitých principech a východiscích, může jakákoli koncepční novela pocházející zvenku systém zbourat. To by nebylo správné. Chtěl bych u toho být i proto, že mě to baví a dopsáním poslední tečky jsem nezastavil svůj vlastní osobní ani odborný vývoj.

FOTO: Skoro nikomu z odborné veřejnosti se do diskuse moc nechtělo s tím, že je to zbytečné a že zákon stejně nebude platit.

Jan Januš
šéfredaktor měsíčníku Právní rádce

Foto: Jan Rasch