Dohodou na jednotném bankovním dohledu se eurozóna posunula k hlubší integraci. Je to pozitivní zejména pro stabilitu finančních trhů. O tu dosud usiluje Evropská centrální banka svými nestandardními opatřeními. Její mandát ale jen umožňuje kupovat čas a neřeší podstatu krize. Další kroky k bankovní unii - rezoluční fond a systém garancí vkladů - by měly přispět ke zvyšování odolnosti bank, coby předpokladu zabezpečení poskytování úvěrů v ekonomice.

Perspektiva bankovní, fiskální, hospodářské a politické unie naplňuje dosud chybějící vizi eurozóny. Má ale několik rizik. K těm závažným patří nesourodost eurozóny v politických, ekonomických i sociálních otázkách. To brání budovat unii na způsob Spojených států amerických. Je důvod zvážit mechanismus vyloučení z eurozóny (nikoli z EU) té země, která nebude dlouhodobě dodržovat stanovená kritéria. Setrvání v EU by státu umožnilo mít vlastní měnu, uzdravit ekonomiku a vrátit se zpět do eurozóny.

Dalším úskalím integračního procesu je ekonomický výhled, zejména když státy na periferii očekávají rok recese, vysoké nezaměstnanosti, rostoucí chudoby a sociálních konfliktů. Rovněž výhled mimo eurozónu je nejistý: zejména pokud jde o řešení dluhového stropu v USA. Globální rizika souvisejí také s napětím v Íránu, nebo by mohl být světový obchod narušen napětím mezi Japonskem a Čínou.

Je třeba, aby představitelé eurozóny zvýšili rychlost svých kroků směrem k hlubší integraci, která loni nebyla natolik dostatečná, aby uspokojila dluhopisové trhy. Současně státy eurozóny nesmějí polevit v reformách zaměřených na snížení fiskální nerovnováhy a vytváření konkurenceschopného prostředí.

Stanislav Neumann
analytik slovenského NKÚ

Související
Zobrazit

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-59135300-co-ohrozuje-integraci-eurozony