Tak máme za sebou dvanáctku a třináctka jako by bez ohledu na pověrčivost přivolávala neštěstí a zmar. Firmám už zase klesnou objednávky, lidem příjmy a státu vzroste dluh. No že jsme sem lezli, že?

Říká se, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. V posledních letech to spíše vypadá, že nic nezkazí ten, kdo prorokuje, že bude hůře. Prorokování je jednoduché. Prostě si představíte, co by se mohlo pokazit (v každém oboru se něco najde), a sepíšete svoji představu, jak špatně by to s danou oblastí mohlo dopadnout. Může jít o českou ekonomiku, světové klima, mládežnický hokej, výtvarné umění nebo třeba vzdělání dětí.

Protože představa problémů je lákavá, každý si o nich rád přečte, případně se zděsí výsledků nebo rozohní nad příčinami. A naši proroci si užívají ne snad přímo slávy, ale určitě zájmu. Jak by také ne, nemohou se zmýlit. No tedy mohou, ale když se nic špatného nestane, tak ... uff, to jsme si oddechli, že je vše v pořádku. A ten, kdo prorokoval, že se blížíme k útesu, jen z něj spadnout? Nikdo mu nic nevyčítá, vždyť možná právě díky jeho upozornění to nakonec dopadlo dobře. Že se zmýlil? Pche, to už nikdo nevidí.

Je to vlastně analogie Pascalovy sázky, kdy máte možnost rozhodnout se, zda věřit v boha, nebo nikoli. Správným řešením je vždy se rozhodnout, že budete věřit, protože kdyby náhodou bůh neexistoval, nebude to pro vás tak špatné, jako kdybyste se rozhodli, že neexistuje, a spletli se v tom. Proto je o tolik jednodušší předpovídat pesimisticky, protože když se zmýlíte, nikdo vám nic vyčítat nebude, zatímco nesprávné předpovědi optimistů jsou vždy rozcupovány na částice. Je jen otázkou, do jaké míry jsou ony pesimistické předpovědi sebenaplňujícími proroctvími. Nebylo by lepší se dohodnout, že už jednou provždy budeme optimisty?

Vítězslav Bican
výkonný ředitel jazykové agentury Channel Crossings

Související