Workoholik není dobrý zaměstnanec

Neznám téměř nikoho, kdo by normálně pracoval. Zvláště státní zaměstnanci často pracují málo či téměř vůbec. Nejenže nemají mnoho úkolů, ale mezi schůzemi, výjezdy a poradami na skutečnou práci není čas. Pak tu jsou privátní firmy. Tam se naopak pracuje pořád. Pro mnoho mých klientů znamená vracet se domů okolo sedmé večer "mít málo práce".

Přesto se oba světy začínají prolínat. Ani v tom korporátním světě pro samé schůze a prezentace často není na skutečnou práci čas. Záleží v nich nejen na reálném výkonu, ale často i na pseudoprojektech. Ty mají jediný význam: dokazují nadšení, díky němuž by zaměstnanec za firmu i dýchal. Ve firmách se přitom mnohdy pracuje pod stresem, nezřídka jen a jen proto, že se to přece sluší. Nejhorší, co může zaměstnanec udělat, je vypadat nevytíženě. Zdá se, že workoholismus je skvělou adaptací na firemní prostředí. Člověk pracuje "od nevidím do nevidím". Často i bez výraznějšího finačního ohodnocení. Odměnou je mu samotná práce. Myslí na ni ve dne v noci. Nenechá se rozptylovat vztahy a dalšími nesmysly.

Workoholismus, přestože vypadá prospěšně, je devastující. Ničí vztahy i zdraví. Kazí radost ze života nejen workoholika, ale i jeho bližních. Moje úloha psychiatra je proto často velmi prostá: kazím zaměstnance. Znovu a znovu je upozorňuji na narušenou rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem. Jejich nadřízeným pak vysvětluji, že workoholik není dobrý zaměstnanec. Naopak. Dobrý je člověk s kvalitním soukromým životem, neboť je spokojený, a proto i věrnější firmě. Proč by z ní odcházel, když je spokojený, že? Bez frustrace bývá také výkonnější a rozhodně kreativnější i zdravější. Workholik naopak škodí i svému týmu. Někdy přílišnou urputností, jindy nespolehlivostí či přílišným puntičkářstvím.

Tomáš Rektor
majitel poradenské společnosti Terapie.info

"Workoholik svému týmu škodí. Přílišnou urputností, nespolehlivostí či puntičkářstvím."